Novinky - Krásné a pochmurné

28. června 2011 v 17:36 | Berenika |  My-spirit
Ještě žiju XD A je mi skvěle. S koncem roku, ke kterému nám školou povinným zbývají už jen dva dny, se blíží i mé volno. To je snad poprvé za poslední tři roky, co mi život vychází tak, jak bych si přála.

Má to jen jednu vadu - Mámu. Když ostatní jdou kouřit a podobné pubertální úlety já si doma čtu Shakespeara. Jenže podle mámy:

Když čtu = ničím si oči
Když jsem venku = nastydnu
když jsem doma = jsem bílá jako stěna
Když jednou zakašlu = to mám z toho, že chodím v "hadrech"
Když jsem udýchaná = mám si spolknout prášek na alergii
Když mám puštěný počítač = vůbec jí nepomáhám
Když otevřu okno kdy chci = vůbec nepřemýšlím.
.... A mohla bych krásně pokračovat.

Začínají mne děsit hlavně věčné hádky, co se školy týče.
Jisté je, že příští rok mi výtvarný kroužek odpadne. Jakmile mi bude 15, chci si najít brigádu. Je mi celkem jedno, co budu dělat. Mezi roznášením letáků a prodáváním v obchodě zase není takový rozdíl a pár lidí, kteří se na mě spolehnou a tu práci by mi dali znám. Jenže podle mé zlaté "maminky" netuším, co znamená slovo "pracovat" a tak si postavila hlavu. Tuším, že řekla něco ve smyslu "Nepustím na brigádu" a "Jsi moc malá."A škola? Jisté je, že půjdu na střední, ale raději na žádnou než na... Kam mne to vlastně chtěla poslat? Ona je ekonomka a odmala si přála být zdravotní sestřičkou. Díky této větě si můžete představit můj výběr škol. A to by nebyla Ber, aby nějak milovala matematiku nebo byla dostatečně... Nebo lépe řečeno - Ve zdravotnictví nemohu pracovat, protože jsem roztržitá a schopná zničehonic vás přestat vnímat, když přemýšlím nad koncem povídky nebo dalším veršem pro báseň. I přesto jsem ochotná udělat si zdrávku - Ať je spokojená. A to jen proto, že na ní jde má kamarádka. Když už nebudu moct tam, kam chci, tak ať tam alespoň někoho známého mám. Tohle je krásný úsudek... Přála bych si jít do Prahy na knihkupeckou. Nicméně názor "mamky" zní přibližně takto: "Až budeš velká, tak mi poděkuješ, že jsem tě nenechala, aby sis kazila život."

Já vím, myslí to dobře, ale pomalu si začínám uvědomovat, že nebýt toho, že "ona" mě takhle vychovala... Nikdy bych třeba neměla ve škole problémy a nemusela bych přestupovat. A kde jsme? U jádra problému! Kdyby jsou chyby, ale nemůžu nemyslet na to, že kdyby mě ona nekupovala věci stylem podobné padesátým létům dvacátého století až do páté třídy, třeba by mne brali. Kdyby mě "ona" pustila na jediný školní výlet... Ne, ale já byla jen na jednom. Na jednom a ještě musela jet s námi. Takové fiasko...

Jsem teenager. Jsem prostě pubertální holka, která tohle nemá v lásce. Chci mít svůj klidný život. Je to ironie - Dřív jsem se nerada vracela do školy a teď bych v ní mohla být od ráno do večera jen abych nemusela domů. Nedocházelo mi to. Zavírám se teď v pokoji a pouštím rádio. Pak se ozve ohlušující bouchání (jako klepání se to nazvat nedá) na dveře a já ho ztlumím pro máminy uši. Ona slyší prostě všechno...

Takhle to se mnou vypadá. Řekli byste, že jsem nespokojená, že jsem nevděčná.
Přestoupila jsem, mám co jsem chtěla a měla bych být spokojená.
Jenže já jsem tam objevila spoustu dokonalých věcí, o kterých jsem neměla ani tušení.
Třeba jsem už nevěřila, že existuje něco, co se dá nazvat "přátelstvím"
Ne jen "kamarádství," ale přátelství... Je to prostě... Je to nádhera.
Mít kamarádku, která se za vás dokáže postavit, která s vámi sdílí denní starosti a... A prostě to co k tomu patří. Ke svému zděšení (nadšení) se mi zdá, že se začínám přizpůsobovat. Bavím se prakticky s kýmkoli a dokonce se jim u toho nebojím dívat do očí. (No, to je pro mne výhra XD )

A pak - Podařilo se mi zamilovat se. Ano, ano XD
Takhle to se mnou ještě nemlátilo. (Viz. tento článek)
Nedokážu pomalu myslet na nic jiného, ale jsem skeptická. Beru to jako... Úlet. Chvilkové poblouznění. Zkrátka zamilovanost v uvozovkách. Na druhou stranu - Kdybych to tak nebrala, tak bych to stejně neměla povolené. Vsadím cokoli, že jakmile bych se pokusila s ním sejít "legálně," máma by mne zamkla doma a týden mne nepouštěla ani na krok.

To je celá ona.
Držet lidi zkrátka umí, ale já už se zatraceně "chci" bavit. CHCI. To je to slovo. To je ta věc, kterou jsem se konečně naučila. Naučila jsem se bavit. Zapadnout ke kolektivu a kupodivu to dokážu. Smát se i před ostatními, neskrývat se v davu (I když zrovna vidět být nemusím) na vysvědčení si klidně vezmu šaty a vše co k tomu patří. Do nástěnky ve škole jsem schopná ze špendlíků vytvarovat srdíčko jen tak pro zábavu a nic si z toho nedělám. Jsem... Jiná.
Ale teď už jiná, jako normální. Nebojte, nikdy se nezměním. Je jedna věc, pro kterou nikdy neexistuje - Básně. Ty budou mým světem vžy. A snad i tenhle blog vydrží alespoň ještě pár let. Rozdíl je, že teď už se dokážu přizpůsobit, zapadnout a bavit se s ostatními "jen tak."

Asi si říkáte, že jsem blázen...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Keta Keta | Web | 28. června 2011 v 18:30 | Reagovat

Naopak si říkám, že jsi dobrá, žádný blázen :D Být normální je sakra složité... xD

2 Sabča Sabča | 28. června 2011 v 18:43 | Reagovat

Nejsi blázen, jenom máš svůj vlastní způsob života. :)
Celé tohle "posílání" na školy je ujetý. Vidím to teď na svých spolužácích. Jsme jazykový gympl a máme tam holku, která jazyky nesnáší a nejdou jí, proti tomu leží od rána do večera v matice, fyzice a biologii, ale je na téhle škole, protože rodiče říkali, že jazyky se hodí.
Další holka chtěla jít na sportovní školu, ale její máti z ní chce mít právničku, kterou se ona nikdy stát nemohla, takže jí taky nacpala na gympl a chudák holka teď byla ráda, že vydřela na poslední chvíli čtyřku z matiky... :-x

3 agrenej agrenej | E-mail | Web | 28. června 2011 v 19:08 | Reagovat

Nejsi blázen. :-) Mám to doma taky, akorát v jiné barvě. :-D

4 Infantility* Infantility* | Web | 28. června 2011 v 19:43 | Reagovat

To je tak vždycky, i u nás. Když jsem venku, tak s eptá, proč jsem venku tak dlouho. Když jsem doma, ptá se, proč nikam nechodím :D

5 Tammy Tammy | Web | 28. června 2011 v 20:30 | Reagovat

Matky už jsou takové...žádná sláva. Nenechej se v žádném případě uvrtat do školy, na kterou nechceš...i za cenu hádek. Tvoje matka nemá právo rozhodovat o tvém životě a plnit si své sny přes tebe. Jenomže matky nechápou, že tobě by zničilo život dělat to, co chce ona. Dospělí si myslí, že jen jejich zkušenosti a jejich názory jsou správné. Jak smutné...

6 Pixie da Utara Pixie da Utara | Web | 28. června 2011 v 21:30 | Reagovat

teda lidi, když to tak čtu,jak článek tak komentáře, tak si uvědomuju, jaký mam vlastně supr rodiče. a to jsem si stěžovala, že smim bejt venku nejpozději do sedmi. tohle je fakt na hlavu. nedávno jsem četla v nějakym mámině časáku rozhovor s tou lyžařkou, teď si nezpomenu na méno, myslim, že to byla sáblíková. prej jí její otec učil lyžovat už od pěti a když se jí to nedařilo, tak jí sprostě nadával. když se s ním v dospělosti rozhádala a našla si jinýho trenéra, tak se trochu zhoršila, ale byla mnohem šťastnější. a to je důležitější. všechny sláva polní tráva a žádnej rodič nemá právo svýmu dítěti takle extrémě kecat do života. jestli na nějakou školu nechceš, tak tam prostě nechoď, musíš si postavit hlavu a bojovat za svůj názor. z tvejch článků je zřejmý, že jsi duchaplnej člověk, takže by pro tebe nemělo bejt těžký opozici umlátit argumentama. když si člověk nezvládl splnit svůj sen, tak to je mi ho líto, ale nemá právo ničit sny svejch dětí.
jestli to chápu správně, tak pokud de o tvou zamilovanost, tak s dotičným randíš. k tomu ti gratuluju, mohla bys mi poslat návod, jak toho docílit? já mam totiž v tomhle smůlu nemalou...

7 Myšlady de Pendragon Myšlady de Pendragon | Web | 29. června 2011 v 14:40 | Reagovat

Hm, život opravdu nemáš jednoduchej, co se oblečení týče, také nemám nové věci nebo značkové oblečení a jsem spokojená a kdo říká, že zděděné věci nebo sekáč je hnus a špína, odpovím mu, že když to vydrželo nápor předchozího, vydrží to i mne.
Ohledně toho bavení se, nevím, kolik ti je nebo do jaké třídy chodíš, ale bav se s rozvahou. :-)

8 Berenika Berenika | E-mail | Web | 29. června 2011 v 20:11 | Reagovat

[1]: To tedy je :D

[2]: Ach ano, matematika. To je také můj problém a hlavně jediná dvojka XD Kamarádka jde na zdrávku a po ní si bude dělat koncervatoř, takže jsem zvědavá, jak to tam bude zvládat. Je to zatraceně složité a člověk nemůže nic říct, protože "ti starší" to s ním myslí dobře. Hezky se to říká, ale co s tím...? XD Děkuju za komentář.

[5]: Což o to... Hádky by se ještě daly, ale když se pak zamkne v koupelně a vším tříská (a brečí) tak už je to moc. Mám pocit, že tu "cholerickou" část puberty prožívá za mě.

[6]: Návod? A víš, že nevím... Kdyby to mělo zůstat na mě... Popravdě líbil se mi už dříve, ale neslyšela jsem od něj půl roku (a každý týden jsme se minimálně jednou viděli) ani jedno slovo kromě pozdravu XD Stydím se až moc a mám strach, že to špatně dopadne. Jestli s ním chodím... To je zvláštní otázka. Procházíme se, řekl mi, že mě má rád, ale víc zatím ne. Naštěstí, naneštěstí... Čas ukáže, jestli to vydrží.

[7]: Oblečení ze sekáče mi nevadí, jen to po mámě. Kdyby bylo jako dalších ženských v jejím věku, jenže ona si odmala potrpěla na motýlky, kočičky a růžovoučké šatičky z tlusté vlny, což mě odpuzuje už z deseti metrů. Výrazem "bavit se" samozřejmě nemyslím nic nemístného. Vystačím si se dvěma nejlepšími kamarádkami a knihovnou. Pro mne to znamená jít na zmrzlinu, probrat co je nového a hezky domů dočíst knihu. To je pro mne krásný, klidný den. XD Co se věku a školy týče je mi 14 a jsem v osmé. Do zítřka v osmé :-D

9 Kety Kety | E-mail | Web | 30. června 2011 v 11:03 | Reagovat

Hezký článek :) doma mám něco podobného, takže tě absolutně chápu :) už jsem byla donucena jít na gympl, který bych si sama nikdy nevybrala, takže uvidíme jak budu prvák zvládat :)
Tak ti přeju s mamkou hodně štěstí :)

10 Berenika Berenika | E-mail | Web | 30. června 2011 v 11:58 | Reagovat

[9]: Tak ať se ti tam daří a děkuju ;-)

11 Daja Daja | E-mail | Web | 30. června 2011 v 13:11 | Reagovat

V tom případě jsem i já blázen ;D Docela mi mluvíš z duše... (:

12 Hayley Hayley | Web | 1. července 2011 v 22:14 | Reagovat

Nejde ani být normální,každý je jiný ,ale u někoho je to zkrátka vidět víc.A s tou tvojí mámou ti nemůžu nějak poradit,protože moje máma se všelijak snaží abych mohla na školu na kterou chci a za to jsem jí neskonale vděčná.Asi jí nesmíš tolik ustupovat jednou se s ní pohádat a jestli víš že máš pravdu ani ve neomlouvat prostě si stát za tím co chceš ty. ;-)

13 Berenika Berenika | E-mail | Web | 1. července 2011 v 22:41 | Reagovat

[11]: :-)

[12]: Děkuju, že sis to přečetla, žes tady byla atd. Vážně jsem ráda.Což o to, já se s ní hádám, ale... Když to skončí tím, že se zamkne v koupelně a brečí... To je... S tím se asi nedá nic dělat. Snad se něco změní nebo se to nějak vyřeší do příštího roku. Pořád doufám, že si tenhle názor nakonec nechá vymluvit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama