Novinky - Krásné a pochmurné
28. června 2011 v 17:36 | Berenika | My-spiritKomentáře
Nejsi blázen, jenom máš svůj vlastní způsob života. :)
Celé tohle "posílání" na školy je ujetý. Vidím to teď na svých spolužácích. Jsme jazykový gympl a máme tam holku, která jazyky nesnáší a nejdou jí, proti tomu leží od rána do večera v matice, fyzice a biologii, ale je na téhle škole, protože rodiče říkali, že jazyky se hodí.
Další holka chtěla jít na sportovní školu, ale její máti z ní chce mít právničku, kterou se ona nikdy stát nemohla, takže jí taky nacpala na gympl a chudák holka teď byla ráda, že vydřela na poslední chvíli čtyřku z matiky... ![]()
Nejsi blázen.
Mám to doma taky, akorát v jiné barvě. ![]()
To je tak vždycky, i u nás. Když jsem venku, tak s eptá, proč jsem venku tak dlouho. Když jsem doma, ptá se, proč nikam nechodím ![]()
Matky už jsou takové...žádná sláva. Nenechej se v žádném případě uvrtat do školy, na kterou nechceš...i za cenu hádek. Tvoje matka nemá právo rozhodovat o tvém životě a plnit si své sny přes tebe. Jenomže matky nechápou, že tobě by zničilo život dělat to, co chce ona. Dospělí si myslí, že jen jejich zkušenosti a jejich názory jsou správné. Jak smutné...
teda lidi, když to tak čtu,jak článek tak komentáře, tak si uvědomuju, jaký mam vlastně supr rodiče. a to jsem si stěžovala, že smim bejt venku nejpozději do sedmi. tohle je fakt na hlavu. nedávno jsem četla v nějakym mámině časáku rozhovor s tou lyžařkou, teď si nezpomenu na méno, myslim, že to byla sáblíková. prej jí její otec učil lyžovat už od pěti a když se jí to nedařilo, tak jí sprostě nadával. když se s ním v dospělosti rozhádala a našla si jinýho trenéra, tak se trochu zhoršila, ale byla mnohem šťastnější. a to je důležitější. všechny sláva polní tráva a žádnej rodič nemá právo svýmu dítěti takle extrémě kecat do života. jestli na nějakou školu nechceš, tak tam prostě nechoď, musíš si postavit hlavu a bojovat za svůj názor. z tvejch článků je zřejmý, že jsi duchaplnej člověk, takže by pro tebe nemělo bejt těžký opozici umlátit argumentama. když si člověk nezvládl splnit svůj sen, tak to je mi ho líto, ale nemá právo ničit sny svejch dětí.
jestli to chápu správně, tak pokud de o tvou zamilovanost, tak s dotičným randíš. k tomu ti gratuluju, mohla bys mi poslat návod, jak toho docílit? já mam totiž v tomhle smůlu nemalou...
Hm, život opravdu nemáš jednoduchej, co se oblečení týče, také nemám nové věci nebo značkové oblečení a jsem spokojená a kdo říká, že zděděné věci nebo sekáč je hnus a špína, odpovím mu, že když to vydrželo nápor předchozího, vydrží to i mne.
Ohledně toho bavení se, nevím, kolik ti je nebo do jaké třídy chodíš, ale bav se s rozvahou. ![]()
[1]: To tedy je
[2]: Ach ano, matematika. To je také můj problém a hlavně jediná dvojka XD Kamarádka jde na zdrávku a po ní si bude dělat koncervatoř, takže jsem zvědavá, jak to tam bude zvládat. Je to zatraceně složité a člověk nemůže nic říct, protože "ti starší" to s ním myslí dobře. Hezky se to říká, ale co s tím...? XD Děkuju za komentář.
[5]: Což o to... Hádky by se ještě daly, ale když se pak zamkne v koupelně a vším tříská (a brečí) tak už je to moc. Mám pocit, že tu "cholerickou" část puberty prožívá za mě.
[6]: Návod? A víš, že nevím... Kdyby to mělo zůstat na mě... Popravdě líbil se mi už dříve, ale neslyšela jsem od něj půl roku (a každý týden jsme se minimálně jednou viděli) ani jedno slovo kromě pozdravu XD Stydím se až moc a mám strach, že to špatně dopadne. Jestli s ním chodím... To je zvláštní otázka. Procházíme se, řekl mi, že mě má rád, ale víc zatím ne. Naštěstí, naneštěstí... Čas ukáže, jestli to vydrží.
[7]: Oblečení ze sekáče mi nevadí, jen to po mámě. Kdyby bylo jako dalších ženských v jejím věku, jenže ona si odmala potrpěla na motýlky, kočičky a růžovoučké šatičky z tlusté vlny, což mě odpuzuje už z deseti metrů. Výrazem "bavit se" samozřejmě nemyslím nic nemístného. Vystačím si se dvěma nejlepšími kamarádkami a knihovnou. Pro mne to znamená jít na zmrzlinu, probrat co je nového a hezky domů dočíst knihu. To je pro mne krásný, klidný den. XD Co se věku a školy týče je mi 14 a jsem v osmé. Do zítřka v osmé ![]()
Hezký článek :) doma mám něco podobného, takže tě absolutně chápu :) už jsem byla donucena jít na gympl, který bych si sama nikdy nevybrala, takže uvidíme jak budu prvák zvládat :)
Tak ti přeju s mamkou hodně štěstí :)
V tom případě jsem i já blázen ;D Docela mi mluvíš z duše... (:
Nejde ani být normální,každý je jiný ,ale u někoho je to zkrátka vidět víc.A s tou tvojí mámou ti nemůžu nějak poradit,protože moje máma se všelijak snaží abych mohla na školu na kterou chci a za to jsem jí neskonale vděčná.Asi jí nesmíš tolik ustupovat jednou se s ní pohádat a jestli víš že máš pravdu ani ve neomlouvat prostě si stát za tím co chceš ty. ![]()
[12]: Děkuju, že sis to přečetla, žes tady byla atd. Vážně jsem ráda.Což o to, já se s ní hádám, ale... Když to skončí tím, že se zamkne v koupelně a brečí... To je... S tím se asi nedá nic dělat. Snad se něco změní nebo se to nějak vyřeší do příštího roku. Pořád doufám, že si tenhle názor nakonec nechá vymluvit.
















Naopak si říkám, že jsi dobrá, žádný blázen
Být normální je sakra složité... xD