Tam, kde nám dovolí dýchat

13. června 2011 v 13:12 | Berenika |  Jednorázovky
Přemýšlím o tom, že z příběhů o "odchodu na onen svět" udělám sérii povídek XD Tahle už je druhá. Ale že všechny (Stejně jako ta minulá: Tam, kam nevidím) budou začínat na "Tam, kam..." nebo "Tam, kde..." tím jsem si téměř stoprocentně jistá XD
Vaše Ber.

Tam, kde nám dovolí dýchat

Měla chuť žít.
To bylo přece samozřejmé. Jak si mohli myslet, že by skočila? To ona jen... Jen pro radost ze života.
Volali na ni, křičeli. Nesměla prý sedět tak vysoko. Nesměla nohy spustit ze střechy a nechat se kolébat jarním větrem. Nesměla cítit na řasách kapky svěžího deště. A co hůř - Nesměla tam zůstat až do rána. Byla to vysoká buduva a její střecha jako kdyby se dotýkala nebes. Jenže ona věděla, že to tak není. Kolikrát z té výšky pozorovala auta projíždějící pod jejíma nohama. Smála se, vztahovala ruce ke slunci. Ona se nepotřebovala držet. Stačilo chtít a splynula s tím domem. Stala se součástí větru, který kolébal koruny stromů ke spánku, součástí slunce zapalujícího svým žárem její lehce zrůžovělé tváře i kapkou vody stékající po starobyle vonícím dřevě. A teď jí to všechno chtěli vzít. To nešlo! To přece nemohli! Zvedla hlavu k obloze a vryla si do paměti lenost volně plujících mračen. Stahovaly se, semkly k sobě a rozhodly se na počest vrcholu dne uspořádat ohňostroj. Na zem sjel první blesk. Podívala se dolů. Pořád ještě tam stáli. Dokonce jich bylo víc. Rozkazovali ať se schová. Ne proto, že by měli strach, ale proto, že to stálo na seznamu jejich povinností. Vteřiny se jí v myšlenkách protáhly do minut. Dala si dohromady první slovo: "Nesmíš..." Pousmála se jeho bláhovosti a když před ní sjel další blesk, kdesi nahoře zahřmělo. Aplaus jen pro ni. Už přišla na to, co je další slovo. Dalších pár vteřin. Srdce jí rychle bušilo a oči se přivřely. Pootevřené, popraskané rty vdechly poslední doušky vzduchu a do vlasů dopadaly poslední kapky. Jako kdyby najednou zrychlyly svůj let, by jich do jejích vlasů smělo dopadnout ještě naposledy co nejvíce. Druhé slovo zaznělo. "...skočit!" Už věděla, co jí chtějí vzít, jenže ona nebyla blázen. Jen blázen dokáže žít bez svobody - A možná proto se nikdy neuzdraví. Svoboda, déšť a vzduch. Tohle všechno stojí za volný pád vstříc studené dlažbě. Další blesky. Setmělo se a oni jí rozzářily tváře. Jeden krok, druhý... Kolik ještě? Do třetice? Nadechla se, zadržela dech a plavnou šipkou prořízla vzduch. Její pád se podobal prudkému letu dravce. Dravce, který raději zvolil smrt, když ho chtěli zavřít do klece.

"Sbohem, Clodii." zašeptal neznámý nad jejím tělem. Ah, vlastně ho znala. Kdysi byl jejím sousedem. Mlhavě si vybavovala, že je lékař. Ale co tu dělá? Pak se její pohled přesunul výš. Někdo ji zvednul. Nebo spíš roztrhnul bytost jíž byla na dvě poloviny a tu důležitejší zvedl do náručí. Zamrkala. Stály uprostřed vystrašeného davu. Nikdo se ani nehnul a uprostřed jejich kruhu ona průsvitná v náručí cizince. Chtěla promlouvit, ale pak vykřikla. Její vlastní tělo u jeho nohou ji vyděsilo. Pevněji sevřela jeho plášť, křečovitě v průsvitných prstech držela tmavou, namodralou látku. Usmál se na ní vševědoucíma očima. Nic neříkal, ale věděla, co by jí sdělil, kdyby duši bylo dáno promluvit. Řekl by:
"Konečně se vydáme na cestu. Půjdeme tam, kde nám dovolí dýchat."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Pixie da Utara Pixie da Utara | Web | 13. června 2011 v 13:47 | Reagovat

nádhera. trochu mi to připomíná mě, hrozně ráda si totiž sedám na okno a máma se pořád bojí že spadnu. ne, že bych fakt chtěla vyskočit, ale občas mě napadá, jaký by to asi bylo. achjo, já bych tak ráda uměla lítat!

2 agrenej agrenej | E-mail | Web | 13. června 2011 v 13:56 | Reagovat

Je to opravdu moc povedené. :-)

3 Veronna Veronna | 13. června 2011 v 14:14 | Reagovat

Lidi to je hnus až se mne stoho chce zvracet co vas to napada ebo vite co se rika o emacich ze emaci jsou stary ptaci

4 Berenika Berenika | E-mail | Web | 13. června 2011 v 14:41 | Reagovat

[3]:
1) Absolutně nevíš, co znamená "Být emo."
(Pravděpodoně moc věříš nesmyslným pravidlům, která najdeš na internetu XD )

2) Já nejsem emo. :-D

3) Tohle je příběh. Ne něco, co hodlám udělat. Problém?  ;-)

4) Vyhledej si ve slovníku slovo "Diakritika," v komentáři ti chybí tři čárky, kam se píše "tečka" nebo "velké písmeno" ses pravděpodobně ještě vůbec neučila, což?

5) Až budeš psát místo "stoho" "z toho" a místo "ebo" "nebo" pak teprve ostatním předváděj svůj názor. Bude to alespoň vypadat kultivovaně.

6) Ne, fakt nevím, co se říká o "emácích." Ale můžu ti prozradit, že z toho teď mám druhé vánoce. :-D

7) Víš, co se říká o lidech jako jsi ty? Taky znám pár výstižných slov XD Zní asi takto:
A priori. (Bez předchozího zjištění.)

Abi in pace. (Odejdi v pokoji.)

Acta non verba. (Činy, ne slova.)

Aqua et panis est vita canis. ( K psímu životu je třeba jen voda a chléb.)

Calumniare audacter, semper aliquid heret.
(Statečně pomlouvej, vždy něco ulpí.)

Discas oportet, quamdiu est, quod nescias.
(Tak dlouho se už, dokud trvá tvoje neznalost.)

Ego sum, qui sum.
(Jsem jaký jsem.)

Optima philosophia meditatio mortis.
(Nejlepší filozofie je rozjímání o smrti.)

P.S. - Díky, že jsem si díky tobě mohla procvičit latinu :-D

5 Berenika Berenika | E-mail | Web | 13. června 2011 v 14:42 | Reagovat

[4]: Ve třetím citátu odshora mělo samozřejmě být: "Tak dlouho se uč" :-D

[2]: a [1]: moc děkuju za pochvaly :-)

6 Solomon Rispolo Solomon Rispolo | Web | 13. června 2011 v 15:31 | Reagovat

Není to špatné, celkem se mi to líbí. Sice se asi nesmířím se špatnými konci u většiny boggerů, jelikož ne všechno musí skončit špatně, ale k někomu to asi prostě patří.
Dobře napsané.

S. R.

7 Pixie da Utara Pixie da Utara | Web | 13. června 2011 v 16:41 | Reagovat

[3]: hele kámo, jak by si všimlo každé pako, tahle povídka zcela evidentně není o nějakym vyžívání se ve smrti a podobnejch emo věcech, nýbrž o touze po svobodě, teda jesi sem to správně pochopila. o touze po svobodě, které se nám zde občas moc nedostává, po svobodě od věčnejch zákazů a nechápavosti lidí jako seš ty
teda já to aspoň tak chápu. možná, že autorčin záměr byl jinej, ale já to cítim takle.

8 Berenika Berenika | E-mail | Web | 13. června 2011 v 16:51 | Reagovat

[7]: Autorčin záměr byl přesně tenhle. Děkuju ;-)

9 Myšlady de Pendragon Myšlady de Pendragon | Web | 13. června 2011 v 17:01 | Reagovat

[6]: Víš, většina věcí končí špatně. Happyendy neexistují, lidé si je vymysleli jen aby měli v co doufat. Zakladatelé šťastných konců vědí, že doopravdy existují jen reálné konce a snění....
Povídka je zajímavá. Já taky často přemýšlím o tom, co se stane a trochu mne utěšije, že s jediným, v co můžu navždycky doufat a v co věřit je to, že jednou smrt přijde a já se dozvím, co je dál., Zajímavé, že chceš rozjímat na smrtí a píšeš to, co je před ní. Co je po smrti zůstává záhadou. Představuju si jí různě, ale trochu mám strach, že je to jen dětinskost a že po smrti nebude už nic. Že člověk vznikne, žije a následně zemře a dál nic už není. Ale já bych moc chtěla a věřím tomu, že po smrti ještě něco je!

10 Keta Keta | Web | 13. června 2011 v 20:23 | Reagovat

Povídky o umírání mě moc zajímají, podle mě jsou nejkrásnější :3
Nejdřív jsem se bála, že ji zabije blesk! :D Ale jak skočila... to bylo hezké :)
Hrozně moc se mi líbí jak úžasně detailně popisuješ její pocity :-)

11 Le fille Ash Le fille Ash | E-mail | Web | 14. června 2011 v 10:27 | Reagovat

Moc hezky se mi to četlo. Krásně jsi to napsala. Ležela jsem v tom a hltala každé slovo... tleskám!

12 Illian Illian | Web | 14. června 2011 v 12:01 | Reagovat

Oho, to se mi líbilo. Sice jsem neměla tolik času abych pročítala všechny komentáře, ale všimla jsem si, jak kdosi zmínil špatný konec. Zajímavé...je tohle vůbec špatný konec? Rozhodně se mi líbí ta pasáž: „Dravce, který raději zvolil smrt, když ho chtěli zavřít do klece.“ Dává to povídce naprosto jiný rozměr. Je to úžasné. ber, tohle se ti zase povedlo. Vážně moc. Je to...jako by všechno volalo po svobodě a kdo ví, co je po smrti. Kdo ví, co je vlastně smrt, že? Takže třeba je tam svoboda. Proto se mi ten konec líbí asi ještě víc. Navíc jsi to bravurně napsala, takže z toho na mě dýchala volnost, život bez překážek. Je to opravdu fascinující povídka a nutí člověka se zamyslet. To se mi opravdu líbí. *spokojeně se uculuje*

13 magical-girl magical-girl | E-mail | Web | 14. června 2011 v 20:09 | Reagovat

Héé, to je nádherný.. Ty doplňující slova mě táhnou číst další a další.. Fíha! Škoda, že je to jen jednorázovka!

14 Arya Arya | 15. června 2011 v 14:39 | Reagovat

Síla... :-D  úplně mi z toho běhal mráz po zádech...

15 yellow-dog yellow-dog | Web | 27. června 2011 v 19:15 | Reagovat

A zase se ti to povedlo! :). Ano, tohle mě vážně nutí k zamyšlení. Myslím že dívka v třetím komentáři, to pochopila asi trochu jinak než to bylo myšleno.
Jinak to s tím - co bude po smrti... já sama věřím že se každý dostane tam v co skutečně věří. Ale každý to má jiný :).
Jinak povídka mi úplně vyrazila dech. No jo, to je něco jiného než moje nemotorné vyjadřování :-D.
Jedním slovem : Dokonalé.

16 Ilma Ilma | Web | 12. prosince 2011 v 22:54 | Reagovat

Celkem příjemné odbočení do jiného žánru povídek.. :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama