Inferi III - Král a pěšec

1. července 2011 v 20:59 | Berenika |  Inferi
Poslušně hlásím, že dneska jsem se od notebooku ani nehnula XD Vlastně ano - Ještě jsem byla na normálním počítači (andělský úsmvě) a podařilo se mi napsat slíbené pokračování Inferi. Nechtěla jsem ho sem dávat dnes, ale touha mít ho tady je větší než rozum. Samozřejmě, že dva články za den mi nikdo nebude číst, ale... XD Musím vás nějak zaměstnat ne? Poslední dobou to tu bylo jako skomírající plamen svíce. Občas dokonce světlo zhaslo úplně...
Vaše Berenika
Inferi III

Král a pěšec

V korunním sále se právě odehrávala zajímavá šachová partie. Přihlížely jí mramorové sochy dřívějších božstev. Mnohým z nich chyběly končetiny, či hlavy. Zde vládla Latet. Jediná a nejmocnější. Ostatně právě jí byla věnována tato pevnost. Inferi. Místo přízračných snů, jež se nikdy neměly naplnit, ležící přesně uprostřed tonaterské země Tenebris. Fantastická pevnost, ztělesnění veškerého bohatství válkami poničené země. Lady Maybelle se naklonila dopředu a jemně si zkousla spodní ret. Pak posunula koně na místo figurky protihráčovy královny. Ten uznale kývl. Dobrý tah, ale… Poslední posun. Šach. Maybelle se zatvářila zmateně, ale pak našla další možnost pro svou hru. Šachy vyžadovaly soustředění a ona byla jen příležitostná hráčka, přesto byla jednou z excelentních soupeřek na královském dvoře.
"Rošáda." Zavrněla vítězně a vyměnila svého ohroženého krále za věž. Tu za chvíli mladý strážce Morgan odsunul na svou hromadu figurek a nahradil svým koněm. Lady v němém gestu pohodila oříškovými vlasy. Její král byl zase ohrožen a zahnán do kouta. Tak jaký je rozdíl mezi ním a pěšcem, o kterého se nikdo nezajímá? Kdyby směla nechat krále utíkat a zároveň udělat tah pěšcem, zničila by ho. Tak je to s na pohled nezajímavými věcmi a ona to dobře ví, avšak aby je využila, chybí jí tah navíc. Poskytlo by ho sebeobětování jiné figurky, ale dnes nemá štěstí. Není blízko ani jedna, která by mohla posloužit k tomuto údělu. Tok jejích myšlenek přerušilo až vítězné uchechtnutí inferijského strážce. I kdyby byla figurka, kterou smí obětovat, stejně by to nestačilo. Musely by být dvě, jinak by vše bylo zbytečné. Povzdechla a odhrnula si z čela neposlušný pramen dlouhých vlasů. Ruku už natáhla ke svému střelci. Jediná možnost… Je obětování dvou figurek.


Plavovlasý mladík se posadil ke stolu a i přes nedostatek potravin se neostýchal nabrat si pořádné množství ovoce, kterému se přezdívalo Zoranka. Nezůstal dlouho sám, u jeho stolu se usadili dva mladíci přibližně v jeho věku, jedno místo zůstalo volné. Chtěl svou obvyklou společnost pozdravit, ale když se při pokusu o tuto zdvořilost málem udusil, raději jen kývnul hlavou. Jeden z jeho společníku, nepříliš štíhlé postavy s krátkými vlasy, jejichž barvě byl nejblíže špinavý blond, vstal a na chvíli zmizel za rohem. Objevil se až se třemi skleničkami neidentifikovatelné tekutiny. Nathan pokrčil rameny a jednu ze skleniček si vzal. Jeho výraz jasně prozrazoval, jak lákavé pití je. Druhý z jeho přátel, hnědovlasý, vysoký a pravděpodobně nejstarší z trojice se zhoupl na rozvrzané židli a zbytek kapaliny z jeho sklenky skončil v květináči tamního botanika. Kdo ví, třeba to povede k nějakému úspěchu v této vědě. A to i přesto, že některým se zdá zdejší skromná kuchyně plná všeho jen ne poživatelného jídla a vody ze studny prorostlé šedým mechem a různými druhy sladkovodních řas. Zkrátka komfort. Stejný, jako místnost, kterou nazývaly jídelnou. To byla opravdu nadsázka. Vlastně to byla jen obyčejná chladná část věže s neustálou přítomností přejídající se hlídky, která celé dny neměla nic na práci. Nikdo se nezabýval jejím zútulněním nebo vymalováním, jen vedle dveří jako po celém klášteře visel symbol Latet. Nejstarší mladík ho sledoval. Pohled modrých očí neminul ani Nathama. Dnešek byl něčím vyjímečný. Cítili to všichni, kdo v klášteře strávili dostatečnou dobu, i on. Jen jeho přátelé, zdá se, si ještě ničeho nevšimli.

Morgan potlačil vítězné ušklíbnutí a naklonil se blíž ke své dnešní sokyni.
Její tváře jemně zrůžověly. Možná to bylo tím, že prudký vítr smíšený s pískem právě rozrazil okno, ale vsadil by spíše na druhou možnost. Poprvé po dlouhé době prohrála.
"Obětování není vždy cesta k vítězství." Prohodil a vstal, aby zabouchl okenice.
Lady Maybelle ho napodobila, ale brzy jí došlo, jak jsou šaty pro tento úkol nevýhodné. Ještě si nezvykla na život uprostřed pouště. Raději se sklonila ke stolku z drahého exotického dřeva a z jednoho ze šuplíků vytáhla křesadlo, aby zapálila drahocenný svícen. Místnost se přesně podle jejího očekávání ponořila do tmy. Písečná bouře zuřila dál, ale v Infern nebyla ničím víc než běžnou událostí. Nijak nedokázala denní pořádek ohrozit ani narušit pevné hradby. Nejpevnější v celé zemi. Knot lehce vzplanul. Zapálila i další dvě svíce a otočila se.
"Dnes…" nedokončila. Dalo by se říci, že oněměla. Vlivem bouře zapomněla na svou sázku.
Neprohrála už celé měsíce. Kdo mohl tušit, že zrovna dnes…. Nechala se ukolébat falešným zdáním neporanitelnosti a spoléhala na něj i teď.
Morgan jí beze slova pravou rukou, navzdory častému zacházení s mečem jemnou, odhrnul z čela pramen vlasů a zvedl bradu. Srdce se jí nadobro zastavilo. Nemohla uvěřit, že se ji opravdu chystá políbit. Bůh ví proč se jí ta nejvíce nepravděpodobná věc z posledních let také nejvíce líbila. Pootevřela ústa v očekávání něčeho neuvěřitelného, zaregistrovala smutný úsměv na jeho tváři. Co na tom, že vyhrál sázku a mohl si pro sebe ukrást její polibek. Nějak tušil, že by mu to nestačilo. Zavřela oči a on jí s největším sebezapřením letmo políbil na tvář.
I to měl zakázané, jenže kdyby ji políbil na rty, už by se od ní nedokázal odpoutat. Klasická romance ze zakázaných knih. Jenže skutečnost nemohla být nereálná.
"Uvidíme se později, má paní." Uklonil se jí a byl rád, že mu při tom nepatrném pohybu tmavé vlasy zakryly oči a jejich smutek. Pak odešel. Jeho čas zde skončil.
Když zavíral dveře, uslyšel cinkot. Zvuk křesadla dopadlého na zem. Co čekala? Že on bude další pěšec, který se obětuje pro touhu dát život za krále. Nechtěl být dalším střelcem, kterého pošle na smrt už proto, že kdyby o to požádala, obětoval by se s největší radostí. Zmizel v srdci Inferi, zatímco ona ze vzteku smetla šachové figurky na kamennou podlahu. Střelec se rozlomil na dvě poloviny.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 yellow-dog yellow-dog | Web | 1. července 2011 v 21:32 | Reagovat

No co k tomu dodat? Nádhera. Jinak omlouvám se, ale mě by strašně zajímalo něco víc o té Zorance :D. To je ovoce?

2 Berenika Berenika | E-mail | Web | 1. července 2011 v 21:37 | Reagovat

[1]: Ano. :-D Příště to trochu rozeberu, slibuju. Nebo uděláme článek o Tonaterském ovoci? Zrovna teď mám třeba rozpracovanou mapu Tonatry. Ach, mě to nějak chytlo...

3 Keta Keta | Web | 2. července 2011 v 13:30 | Reagovat

Zdá se, že jsem se zamilovala do toho, jak tam používáš ty šachové figurky... Když jsi psala první odstavec, skutečně sis představovala jak to vypadá na šachovnici, kterou mají před sebou a promýšlela tahy? Jestli ano, pak jsi víc než jen obdivuhodná :-D

4 Berenika Berenika | E-mail | Web | 2. července 2011 v 13:33 | Reagovat

[3]: Snažila jsem se o to. Koneckonců jinak by to nešlo. Vlastně mě k tomu inspirovala má vlastní šachová partie. Když jsem s dědou naposledy hrála musela jsem obětovat dvě figurky pro jeden tah pěšcem. A také jsem prohrála XD Děkuju moc.

5 bigbiz bigbiz | Web | 3. července 2011 v 19:18 | Reagovat

Tak tahle kapitola se mi moc líbila. Taky jsem se tě chtěl zeptat, jestli hraješ šachy, protože popis partie byl dokonalý. ale prakticky jsi odpověděla za mě. Už se těším na další díl.

6 Berenika Berenika | E-mail | Web | 3. července 2011 v 19:25 | Reagovat

[5]: Děkuju moc za pochvalu. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama