Mozaika - Den pátý for Illian

14. července 2011 v 19:57 | Berenika
Nicneříkající kapitola. DALŠÍ nicneříkající kapitola XD Músy mají dovolenou, aplikace "Psaní" selhala, litujeme.
Příště se pokusím zlepšit a napsat víc. Jsem neuvěřitelně napjatá. XD
Vývojem situace jsem dokázala kupodivu překvapit sama sebe.
Vaše Berenika

Den pátý

Tom Raddle se rád v noci procházel spletitými chodbami Bradavic.
Stejně jako jeho předchůdci spal jen pár hodin. Jenže jedním se od nich lišil. Vzbuďte ho o půlnoci a on vám bude schopný vyjmenovat ministry kouzel od roku 1815 i s dobou vlády. Zčásti za to mohl zvyk a zčásti to byl prostě on. A tak i teď, skoro ve tři ráno, hnědovlásku odváděl z oddělení s omezeným přístupem.


Když ji tam viděl, překvapilo ho to.
Slyšel hluk a pak ji našel mezi spadanými knihami. Důvod byl celkem prostý. Jen pár lidí otevřelo knihy na řetězu. Divil se, že na někoho s jejím magickým nadáním nepřišli mnohem dříve. Dokázala toho... Jen dva kouzelníci by tak rychle zvládli dohnat čtyři roky přípravy lektvarů a ještě u toho studovat zakázané knihy a prozkoumat jejich strukturu natolik, aby při otevření nespustily poplach. Tentokrát si ale vybrala špatnou. Kniha klidně vyčkávala na chvíli nepozornosti a pak vyvolala menší tornádo, které knihovnu proměnilo v něco, co by se vybavením mohlo rovnat poušti Gobi. A ona mezi tím. Musel uznat, že kdyby ji s tím provinilým výrazem viděl tak před dvaceti lety, nedalo by mu to a musel by ji políbit. Teď ale tu příjemnou povinnost přenechá raději jiným.

Otevřel jí dveře kanceláře.
"Račte vstoupit." Překročila práh se skrývanou nejistotou.
"Můžete mi vysvětlit, proč jste četla knihu, která nepojednává o ničem jiném než o satanatkách?"
"O satanatkách?" zatvářila se nechápavě.
"Byla napsaná v runách a v oddělení s omezeným přístupem." pronesla nakonec, když si všimla těžko skrývaného úsměvu na jeho tváři.
"Satanatky?" zavrněla další příchozí se šálkem kafe vonícím až příliš lákavě na to, aby s ní vydrželi v místnosti bez vlastního přídělu. Ředitel bradavické školy, zdálo se, právě přemýšlel nad její nepozorností.
"Joan, ty jsi schopná pít kafe ve tři hodiny ráno?"
"Ne."
"Máš ho v ruce."
"Vážně?" Jako kdyby si šálku teprve teď všimla. Narozdíl od svého bratra byla ospalá a schopná prospat celý den, aniž by jí cokoli dělalo starosti. A pro zajímavost - Pokud by se někomu podařilo probudit ji o půlnoci, nebyla by mu nějakou chvíli schopná říct své jméno, natož aby si vzpomněla na jeho.

Tok jejich myšlenek přerušilo další bouchnutí dveří.
"Dojemné setkání?" nadhodil Severus Snape. V dlani držel lahičku lektvaru. Lektvaru nebo neidentifikovatelné tekutiny, ze které se už od pohledu zvedal žaludek. Nazelenalá látka s kousky čehosi, o čem raději nikdo nechtěl vědět, co to je, pak položil řediteli na stůl. A Raddlemu unikl další povzdech.
"To dnes v noci nikdo nespí? " Joan se zatvářila probuzeně, i když úplná pravda to nebyla.
"Spí, ale ti, co jsou vzhůru zapomněli klepat."

°°°

V pět ráno už nemělo cenu jít spát, přesto se jí vlastní tělo snažilo přesvědčit, že to není pravda.
Víčka jí neustále klesala. Pramen oříškových vlasů, který jí spadával přes oči se neobtěžovala odhrnout.
A jeho ten pohled hypnotizoval. Od chvíle, kdy jí vyklouzl ze sametové gumičky, pro něj bylo neuvěřitelně těžké pohledu na ní odolat. Přemýšlel, jaké by to bylo, kdyby ho směl odhrnout sám. Poslední překážku mezi ním a jejími rty.
Nejdřív by jí věnoval jen letmý polibek, který by ani nestál za zmínku, ale potom, když by se nebránila, by jí políbil znovu. Tentokrát by to ale bylo něco, co by dokázal popisovat hodiny a nedocházela by mu slova. Donutil se odtrhnout od ní pohled a vstát. A v té chvíli, pět minut po páté, se zase otevřely dveře. A zase bez klepání.

"Je tu...?" všechny pohledy se na něj otočily a on okamžitě změnil to, co měl v úmyslu říci na poněkud kousavé konstatování situace. Situace, která se mu ani trochu nelíbila.
"...nějaká schůze, které bych se neměl účastnit?"
Zelené oči se překvapeně otevřely.
Bez zbytečných slov těkala pohledem mezi bratry, kteří se nenvistně přehlíželi. Byla by řekla něco jiného, ale když ji nedokázal probudit ani šálek kafe, nemohli to udělat ti dva. I když jeden z nich možná...

"Nic co by vyžadovalo tvou přítomnost, máš pravdu."
Výraz bradavického lektvaristy prozrazoval nenávist. Jeho hlas jí byl prosycený, mimořádně bez zbytečného sarkasmu a ironie. Na okamžik zatoužila vědět, co se mezi nimi stalo. Vlastně ne, toužila po tom od chvíle, kdy se jí Severus začal vyhýbat. Markus měl v té chvíli nebezpečné oči stejně jako Severus. Bratři a přece tak jiní.
"Ano, bratříčku..." atmosféra v místnosti značně zhoustla.
"Stejně jako já byl nepotřebný, když jsi zabil naši malou sestřičku, že ano, Severusi?"
A v té chvíli se něčí zorničky skryté ve smaragdových očích rozšířily a ústa otevřela v němém údivu.
Prsten na něčí ruce ztěžkl a svět se po chvíli bezejmenného ticha propadl do tmy.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Mary-Ane Mary-Ane | Web | 15. července 2011 v 20:04 | Reagovat

Ahoj, vím že jsme si dlouho nepsali a já dlouho nepsala(opravdu se stydím) ale četla jsi moji povídku Famfrpálová romance, tak cítím jako povinnost napsat ti, že jsem přidala novou kapitolu. Kdybys měla chuť, budu ráda, když si ji přečteš a třeba okomentuješ. Děkuju

2 yellow-dog yellow-dog | Web | 17. července 2011 v 12:42 | Reagovat

Nějak jsem se do toho úplně zamotala, ale stejně se mi to líbí :). Akorát teď moc nevím, kdo je hodný, kdo je zlý, kdo s kým spolčený, kdo do koho zamilovaný, kdo kým pohrdá, kdo se před kým ztrapnil  tak. No zkrátka, nějak jsem nepochytla ty nejdůležitější informace. Jdu si číst předešlé kapitoly :-D.

3 Keta Keta | Web | 17. července 2011 v 20:36 | Reagovat

Nepřipadá mi nicneříkající, naopak je skvělá, zvláště poslední odstavec (a poslední věty posledního odstavce)! :-D

4 Berenika Berenika | E-mail | Web | 18. července 2011 v 8:58 | Reagovat

[2]: Takže... Hodná je Illian (Tedy hnědovláska, o které ta povídka hlavně je) pak je tu Severus a jeho bratr Markus. Věční rivalové, ale Markus ho teď využívá, aby získal Ill. (Zamilovaná jsou do ní oba :-D Jej to zní hloupě, když to takhle shrnuji...)Pak je tam Tom Raddle. Ve skutečnosti je to mírumilovný ředitel Bradavic. Jeho sestra je v povídce Joan (Rowlingová) která si z něj v knize dělala "trochu" legraci.

To by mělo být vše :-D

[3]: Děkuji. Severus by mě asi za poslední odstavec zabil :D

5 Illian Illian | Web | 18. července 2011 v 20:55 | Reagovat

Uaaaa! Já...já se nezmůžu na obdivnější reakci to je...Merline, začínám se bát toho, jak moc mě znáš. Protože jak řekl Markus, že Sev zabil jejich sestru, tak - aniž bych četla tu další větu - sem úplně vyvalila oči a čelist mi spadla až na podlahu! Jak to děláš? Tohle je dokonalé. Proto to Uaaa!! Protože já nenacházím slova obdivu. U Salazarových vousů, pořád se tak přiblble pochechtávám, když čtu o tom pramenu vlasů, ach neee...tohle mi nesmíš dělat, jinak se nehnu od počítače :-D

6 Berenika Berenika | E-mail | Web | 18. července 2011 v 21:15 | Reagovat

[5]: Děkuji mnohokrát. Když jsme u pramenu vlasů, poslední tři kapitoly nepřemýšlím o ničem jiném než o tom, jak máš dlouhé vlasy :-D Vždycky se takovým věcem snažím vyhnout a hlavně, aby nešlo poznat, že něco nevím :D

7 Illian Illian | Web | 19. července 2011 v 7:36 | Reagovat

[6]: Tak pod lopatky, docela dlouhý, budu si je muset ostříhat, ale nechce se mi :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama