Tam, kde čekám + 15

7. srpna 2011 v 16:36 | Berenika |  Jednorázovky
Mám malý problém... Kofein došel. Naštěstí jsem byla na dalším stahování rovnátek, takže jsem si mohla vzít paralen 500, díky nemuž jsem dostatečně mimo, abych sem toto "dílko" dala. Někdy si říkám, proč nemůžu ani povídku s prvky erotiky napsat "romanticky" a pokud možno s Happy endem. Zkrátka... To abych se na ty komentáře ani nedívala. Povídku si po sobě přečíst nemohu, takže možné chyby prosím ignorujte. Nemůžu, protože mi ještě není patnáct XD
Proč je něco zvýrazněno růžovou se neptejte.
Vaše (ironická) Ber.

Tam, kde čekám + 15

Zhoupla se v bocích a pohodila vlasy.
Několik neposlušných pramenů jí spadalo do obličeje, ale nevěnovala jim příliš pozornosti. Spatřila něco, co ji zaujalo mnohem více. Jako předchozí noci i dnes si ji brzy někdo vyhlédl. Svůdně si oblízla horní ret a dlaní ve vyzývavém gestu přejela po chladné tyči. Natáhl k ní ruku, jako kdyby se jí chtěl dotknout, ale pak ucukl. Jistě, někdo se občas zdráhal a někdo byl zvíře, které šlo chladnokrevně za svým cílem až do konce. Usmál se. Milovala ten úsměv, protože jí připomínal a sliboval svobodu. Seskočila ze stolu a obtočila mu ruce kolem krku.
"Můžeme jít?"

…Dáš mi své srdce?


Pátravé ruce jí v přítmí zajely pod tričko.
Na okamžik ji přepadl ten nepříjemný pocit vlastní nedokonalosti, ale dokázala ho zahnat. K čemu by jí bylo dokonalé tělo. Snad by jen zavinilo více práce a té už takhle měla dost. Prohnula se v zádech. Musela uznat, že byl jeden z mála, kteří nemysleli jen na sebe. Už si zvykla na horší jednání a možná proto ji tenhle muž přitahoval nejvíc. Nejvíce z těch, kteří za s sebou zavírali dveře jejího pokoje každou noc.

Pohrával si s látkou a jen občas se dotkl jejího těla.
To jí fascinovalo, to sebeovládání. I přesto na tom bylo cosi odporného. Stala se jeho hračkou. Fascinující i bezcitné. Krutá i neuvěřitelně vášnivá myšlenka. Něco, čemu nebyla schopná uvěřit a přece to tu bylo. Byla ničím i vším. Vždycky v té nejspodnější části společnosti a zároveň si občas dopřála ten přepych vyletět ke hvězdám. Častěji než kdokoli jiný.

Konečně ji zbavil přebytečného trička a rozepínal jeden knoflík za druhým na své košili.
Setřásla zamyšlení a sama se ujala té práce. Ruce se jí nechvěly, tohle nebyla romantická záležitost. Sjel ji dost kritickým pohledem, když se posadila a shrnula vlasy dopředu, aby jí mohl rozepnout podprsenku. Líbila se mu, nic víc. Neutrální výraz v její tváři stálo za to setřást. Přál si, aby sténala, aby v poslední chvíli mohl její přidušený výkřik zdusit v polibku. Vidět zlomený záblesk v jejích očích…

Zápasil se zapínáním a pak nechal i poslední část látky z horní části jejího těla sklouznout.
Klekl si za ní a odhalený krk mapoval polibky. Rukama přitom nadále bloudil po jejím těle. Zasténala. To ho jen povzbudilo a dohnalo k větší aktivitě. Pravou rukou se bez nejmenšího studu odhodlal sjet mnohem níž, levá zůstávala u ňader. Cítil, jak se mu zrychluje dech. Rozproudilo mu to krev v těle, a i když se dokázal držet dlouho, hranice přišla právě teď.

Trhaným pohybem rozepnul zip jejích kalhot a otočil ji zase k sobě, přičemž netrvalo dlouho a octil se nad ní.
Sundal je a sám se divil, jak přesvědčivě napodobuje své chování, když v téhle chvíli z něj nezbylo nic kromě čiré touhy. Slabé, sotva slyšitelné chrčení místo hlasu ji nabádalo k opatrnosti. Přišel čas na konec her. Teď šlo jen o něj a ona se podvolila. Kalhoty i zbytek jejího oblečení skončilo na zemi stejně jako jeho.

Jeho rty putovaly po její hrudi až k podbříšku.
Zachvěla se. Její čas skončil, ale to neznamenalo, že on si nesmí dělat, cokoli bude chtít. Zase se vracel výš a donutil ji nespokojeně zasténat. A pak konec. Bolest, výkřik a směsice neskutečně odporných pocitů včetně necitelných dotyků. Pokud dříve chtěl ji, teď už z toho bezvýznamného pocitu zbyl jen prach a saze.

Prsty mu vyryla do kůže bezmocné volání o pomoc.
Po zádech mu stékal úzký proužek rudé tekutiny, ale to nebylo vše. Mnohem víc jí bylo u krku a na čepeli skautského nože z dětství. Nezastavil se, neměla na výběr. Ne všechna krev byla jeho, jen většina. Jemně mu rozčesávala propocené, světlé vlasy.
"Dobrou noc lásko…"

O pár minut později se na posteli stočila do klubíčka.
Další kus duše byl pryč a vedle ní se povalovalo několik bankovek. Sebrala je, nabrala síly a rozčesala vlasy. Stačilo jí pár minut před zrcadlem. Kdyby si dopřála více času, zhroutila by se. Pak vyrazila zpět k baru.

…Nedal jsi mi ho, ale já čekám dál…

Zhoupla se v bocích a pohodila vlasy.
Několik neposlušných pramenů jí spadalo do obličeje, ale nevěnovala jim příliš pozornosti. Spatřila něco, co ji zaujalo mnohem více. Svůdně si oblízla horní ret a dlaní ve vyzývavém gestu přejela po chladné tyči. Natáhl k ní ruku, jako kdyby se jí chtěl dotknout, ale pak ucukl. Jistě, někdo se občas zdráhal a někdo byl zvíře, které šlo chladnokrevně za svým cílem až do konce. Usmál se. Milovala ten úsměv, protože jí připomínal a sliboval svobodu. Seskočila ze stolu a obtočila mu ruce kolem krku.
"Můžeme jít?"

…Možná už dnes večer…
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Vysmátá Vysmátá | Web | 7. srpna 2011 v 16:58 | Reagovat

nu... je to zajímavé. Moc jsem tomu neporozuměla, trochu mi uniká smysl. Asi mi chybí cit pro věc :-)

2 Berenika Berenika | E-mail | Web | 7. srpna 2011 v 17:04 | Reagovat

[1]: Popravdě... Smysl neexistuje XD A cit pro věc je také kdesi v nenávratnu. Ani jsem to po sobě nečetla.

3 A. A. | 7. srpna 2011 v 17:14 | Reagovat

To je škoda, že smysl není :D. kusím ho vymyslet :-D.

Celý život se snažila najít nějakou lásku, ale nemohla jí najít a tak si řekla : "Kde asi poznám nejvíc chlapů?" a tak tam šla, ale je trochu šílená  a když nenašla to, co chtěla, tak ho prostě zabila :D.

4 Berenika Berenika | E-mail | Web | 7. srpna 2011 v 17:27 | Reagovat

[3]:Zvláštní, osobité pojetí :-D

5 sweet-breeze sweet-breeze | Web | 7. srpna 2011 v 18:02 | Reagovat

ty jo .. nevim co říct, dost dobré! Prosím o pokračování co nejdříve! Těšim se..

6 Lampgirl [Nadporučík Lewisová] Lampgirl [Nadporučík Lewisová] | Web | 7. srpna 2011 v 18:24 | Reagovat

Mně se to líbilo. Hodně. Smysl nehledám, protože je to dobře napsané. :D (Btw, já píšu 18+ a pak to taky po sobě nečtu - není mi 18! :D)

7 Berenika Berenika | E-mail | Web | 7. srpna 2011 v 20:42 | Reagovat

[5]:Vskutku netuším, jak bych na tohle dokázala navázat :-D Ale děkuji. Možná brzy zkusím něco podobného.

[6]:Děkuji mnohokrát :-D Já asi zůstanu u + 15. K tomu mi zbývá jen rok, naštěstí :D

8 Monča Monča | Web | 8. srpna 2011 v 15:27 | Reagovat

To je nápadité a zajímavé, takvouhle povídku jsem nečekala. Ale určitě je jedna z nejzajímavější jaké jsem tento (respektive minulý) týden četla.

9 Berenika Berenika | E-mail | Web | 8. srpna 2011 v 19:23 | Reagovat

[8]:Já nečekala, že se k tomu vůbec odhodlám :-D Ale zase... Teď si připadám jako úchyl XD Děkuji ti mnohokrát.

10 Lady Vivianne Lady Vivianne | Web | 8. srpna 2011 v 23:55 | Reagovat

Popravdě, smysl v tom existuje... Alespoň já ho vidím. Procítěné, nesmírně dospělé, krutě pravdivé a neuvěřitelně sexy...Ale co jiného bychom mohli od naší milé Bereniky čekat? Piš dál, klidně erotické povídky, jseš v tom dobrá :)

11 Malá jepice (Porcelánová baletka má nový blog) Malá jepice (Porcelánová baletka má nový blog) | Web | 9. srpna 2011 v 16:14 | Reagovat

povedlo se ti to :))

12 Kroketa Kroketa | Web | 11. srpna 2011 v 7:57 | Reagovat

Páni,to je skvělá povídka.To že neumíš psát romanticky neni pravda,romantický to je,dyť ona se zamilovala do svýho "klienta"

13 Illian Illian | Web | 11. srpna 2011 v 10:37 | Reagovat

Mě se to tedy líbí. Je to vlastně velice, velice povedené. A význam? Mám pocit, že v tom každý najde něco. Dýchá z toho hluboká atmosféra, jedním slovem: Páni! :-)

14 Porcelánová baletka Porcelánová baletka | Web | 11. srpna 2011 v 12:50 | Reagovat

poslední dobou se nikdo neozývá ..

15 Pilína^^ Pilína^^ | Web | 11. srpna 2011 v 22:05 | Reagovat

Ummm ummm... Řekla bych, že povídka je velmi povedená^^^... Četla jsem ji dvakrát, abych se přesvědčila a hai hai je pěkná^^ Líbí se mi, že zas tak ero není, jen lehce, kde se to hodí tak, aby to nekazilo celý dojem^^.. jojo, hodnotím kladně^^

16 Keta Keta | Web | 14. srpna 2011 v 12:52 | Reagovat

Kupodivu mě to nepřinutilo stydlivě odvrátit zrak :D Vlastně se mi to i líbilo... čímž udivuju sama sebe xD

17 Itachi-chan Itachi-chan | Web | 19. září 2011 v 15:31 | Reagovat

Fajn. Jako vždy mám prostě nos na to, že na celým blogu najdu vždycky nejúchylnější povídku, co tam vůbec je a tu si přečtu jako první. A ano, většinou si právě tu povídku zamiluju. Tvá povídka potvrzuje toto nepsané pravidlo (proč jsem ho tu teda psala? :D) Celkový dojem akorát rušily ty růžové nadpisy. *přeběhl jí mráz po zádech* to bylo...tfuj!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama