3. kapitola - Lektvar pro netopýra

30. října 2011 v 9:50 | Berenika a Illian |  Navzdory z(a)tracené minulosti
Lily se zprudka postavila.
Už pěknou dobu ji tu doháněla ošetřovatelka k šílenství.
,,Já. Jsem. V. Pořádku." Odsekávala.
Popy pokrčila rameny. Už na tuhle svéhlavou pacientku neměla nervy, po tom, co má na ošetřovně sarkastického Snapea se však nebylo čemu divit. Lily s triumfálním výrazem stáhla závěsy, aby se konečně převlékla do normálního hábitu a odešla z té nepříjemné místnosti.
Madame Pomfreyová se otočila a povzdechla. Už začínala tušit, po kom je Potter takový svéhlavý. Lily s pořád zářícím úsměvem vyšla z ošetřovny. Co by jí mělo vadit?
Měla Harryho, James konečně zmizel z jejího života a Severus byl volný stejně jako ona.
Vydala se do sklepení, kde čekala bývalého přítele.


Severus Snape pomalu otevřel oči. Dýchal trochu nepravidelně, ale jinak byl pravděpodobně v pořádku. Vrrr… Vzpoměl si na tu hloupou holku. Kdo ví, co všechno vlastně spletla… Zamračil se. V duchu si připravoval, kolik bodů komu odebere, ale pak ho napadlo podívat se vedle sebe. Závěsy. Pche… Opatrně se natáhl a poodhrnul závěs na jedné straně.
Na té, kde slyšel Lily. Musel se chtě nechtě pousmát. Ošetřovatelka zběsile vrtěla hlavou a Lily se razantně procházela po místnosti. No jistě… Ještě ji nedošlo, že teď je o pět let mladší než její syn a o… Pár let mladší než já. O trochu víc než o pár let mladší než já.
Sledoval, jak odešla. Husté vlasy za ní vlály a zelené oči byly jako klenoty, které zlatník zasadil do té nejkrásnější sochy. Nejkrásnější. To ona byla. To uměla být. Všiml si s uspokojením, že už nemá prsten. To bylo dobře. Netušil sice proč, ale bylo to dobře.
Rozkašlal se. Podíval se na ruku, kterou si zakrýval ústa a s vlastním zděšením pozoroval krev.
Krev… Krev! Zaúpěl.
Mysli, mysli…
Nedokázal se soustředit na nic jiného, než na nový objev.
Z tohohle lektvaru to přece nemůže být. Ledaže… Ta…
Klid… Klid…
Snažil se, aby se alespoň trochu uklidnil, protože jinak by tu dívku, která spletla úplně ale úplně všechno čekala nepěkná oslovení. Hodně nepěkných oslovení. Znovu se rozkašlal.
Už to začíná. Věděl, že tenhle lektvar může způsobovat jen jediné.
Selhání většiny vnitřních orgánů přičemž to začne plícemi. Pak se připojí ledviny a játra. Hned po nich srdce, tedy za předpokladu, že bude stále žít. Ale i tak se z toho může dostat. Stačí mít protijed. A tady se Severus musel ušklíbnout nad ironií osudu. Jediný, kdo by v dohledné době dokázal protijed najít a uvařit byl on. Náhle se mu v hlavě vynořila vzpomínka. Jako blesk z čistého nebe.

,,Severusi!" zavolala Lily Evansová a přiběhla k němu, zatímco mávala sešitem z Lektvarů v rukou.
Když se pozorněji zadíval, zjistil, že dvěma.
,,Máme to!"

Lily. Už chtěl zavolat na Poppy, když se z vedlejší postele ozval kašel a vyděšený výkřik.
"Pane Rutherforte laskavě tu přestaňte křičet."
"Ale...ale já kašlu krev!" zavzlykal vyděšeně student.
To už doběhla i Poppy. Jakmile zaslechla o vykašlávání krve, se strachem v očích se podívala i na Severuse. Přikývl.
"Sežeňte Lily," zavrčel.
"Lily? Paní Potterovou? Proč?"
"Evansovou," ozvalo se chladně ode dveří.
Severus se překvapeně otočil na příchozí.
"Co tady děláš?" zeptal se překvapeně a zcela nesnapeovsky.
"To sis myslel, že se nedozvím o výbuchu ve sklepení a o tom, že jeden z nejlepších lektvarologů světa je na ošetřovně?" zeptala se ho ironicky a pak dodala "potkala jsem Minervu. Všechno mi řekla. Tak? Proč jsem měla přijít?"
Mistr lektvarů se na posteli nervózně ošil. Nerad byl středem pozornosti.
"Ten lektvar..."
"Myslíš Stradfordský dryák?"
Severus tiše zavrčel, nenáviděl když mu někdo skáče do řeči.
"Ano," odsekl pak paličatě, ale rozhodl se pokračovat "Tedy onen lektvar se změní na prudký jed když, nepřerušuj mě Evansová, se poplete třetí, pátý i sedmý krok. Ovšem, zůstal by v relativně neškodné tekuté formě. Ale to by tam ta káča nesměla dát chlupy z ďasovce místo z dargara."
Lily navztekaně přimhouřila oči. Tohle samozřejmě věděla, ale Severus jí stále neodpověděl na otázku.
"Proč jsem měla tedy přijít?"
"Protože jsem zkoumal využití toho plynu ve Válce a snažil se vytvořit protijed. Nedokončil jsem ho,...něco mou práci narušilo."
Lily si všimla jeho nepatrného zaváhání a zvědavě povytáhla obočí. Přesně jako on.
"Aha a mě tu potřebuješ protože...?"
"Kruci Evansová, taky nevydržíš chvíli v klidu. Vím jak ten protijed najít, ale nezvednu se z téhle zpropadené postele, takže to bude muset udělat někdo za mě," důrazem na slově někdo, dal jasně najevo že myslí ji.
"Ale Severusi! To přeci nejde. Určitě existuje někdo povolanější...."
"To máš pravdu, jedna sto třiaosmdesátiletá Japonka co má v lektvarech nade mnou pár let náskok, ale tu sem pravděpodobně nedostaneme. Je trochu vetchá!" sarkasmus z jeho hlasu přímo odkapával a Lily se mohla jenom uraženě ušklíbnout. Náhle se z vedlejší postele ozval vzlyk. Všichni na chlapce úplně zapomněli.
"Takže...my...my umřeme?" zeptal se slabým hlasem a prosebně se díval do Liliiných očí.
Profesor lektvarů se sám pro sebe ušklíbl. Teď už mladá nebelvírka necouvne.
"Dobře," potvrdila jeho domněnku, "ale musíš mi pomoct."
"To jsem předpokládal. Přece jenom, já měl víc bodů."
"To sis nemohl odpustit, co? Bylo to o jeden a půl bodu! To už si nikdo nepamatuje!"
"Očividně někdo ano."
"Ty... jízlivý a arogantní netopýre!"
Severus se znovu ušklíbl. Tohle oslovení mu tak chybělo. Nikdy by to na sobě ale nedal znát. Nasadil masku ledového klidu a ironicky odpověděl.
"Netopýr je savec z řádu letounů a já nevidím, že bych na sobě měl křídla."
Harry odučil první dvě hodiny a rozhodl se zajít na ošetřovnu. Přece jenom Rutherford byl jeho student. Jen co ale otevřel dveře šokovaně zalapal po dechu.
Dobrá třetina ošetřovny byla přebudovaná na něco jako provizorní laboratoř, kam jeho matka právě nesla nějaké lahvičky a zároveň vedle toho všeho ležel na posteli Severus a jízlivým hlasem jí něco vysvětloval. Damián Rutherfort se krčil na své posteli a celé dění sledoval vyděšeným pohledem.
"Co se to tu děje?" zeptal se opatrně s pohledem upřeným na Lily.
,,Co by, kolego, rozhodli jsme se, že ošetřovna je nejlepší místo na pitvání draků."
zavrčel Severus podrážděně.
Harry zalapal po dechu, ale vzápětí se na profesora zamračil.
,,Harry." Mladý profesor obrany se otočil a sledoval zářivý úsměv svojí matky.
Takhle se na mě smála, když jsem ji vídával v zrcadle…
Byla to pravda. Lily byla… Šťastná? Asi tak.
V jejím okolí se nacházelo tolik lektvarů, kolik snad jen mohlo být ve sklepení, a ona přesto posílala pro další. Chystala se promluvit, ale Severus ji předešel.
,,Ne, tvůj syn ti pomáhat nebude, tvoje nadšení očividně nezdědil."
Vrhla na něj asi takový pohled, jako by ho chtěla zabít. Harry pokrčil rameny.
Lektvary nebyly jeho nejoblíbenější předmět.
,,To ale vůbec nevadí."
Rudovláska Harryho majetnicky popadla za ruku a dotáhla k nejbližší poličce.
Buď to bylo na truc Severusovi, nebo prostě chtěla vědět, jak na tom s lektvary je.
,,Takže, Pottere…" zavrčel Snape a Harrymu došlo, že se právě stal předmětem jejich dohadování ,, víte vůbec s jakým lektvarem budeme pracovat?"
Harry se zamračil. Jistěže to nevěděl.
,,Ne, kolego." Zvolil tón Snapeova hlasu, kterým s ním nenáviděný profesor mluvíval, když srazil Nebelvíru velké množství bodů.
,,Dobře." Severus se usmál.
Měl v záloze ještě jeden trumf.
,,A jak říkáte svojí matce, Pottere? Lily?"
,,Totiž… Ehmm… Mami?"
Snape se ušklíbl. A byl v koncích. Jistě, bylo to hodně přemrštěné, ale on nechtěl, aby ho Potter začal míň nenávidět. A taky nechtěl, aby ho ona měla ráda, už ne. Pohlédl do těch smaragdových, naivních očích. Lily se v nich lesklo to, co před léty.
Jenže teď tu James Potter nebyl, ona byla volná, a pořád měla ráda ,,toho starého netopýra"
Samozřejmě, že všem okolo už došlo, že je Lily mladší než Harry, ale nechtěli toho využívat proti nim. Lily Evansová se zamračila.
,,Ty jeden arogantní, sebestředný netopýre, uvědom si, že závisí na mě jestli ten lektvar udělám…"
Severus po ní hodil víceméně nevinný pohled.
,,Ale to by pak umřela i ta nebelvírská cháska."
,,Nepochopils." Usmála se. ,,Uvařím ho tak jako tak, ale záleží na mě, jestli ho dám i tobě…"

Průsvitná postava proplula kolem obrazů bývalých ředitelů a vstoupila do ředitelčiných komnat.
,,Minervo?" zašeptala.
Za stínu vyšla další postava. Tentokrát zřejmě hmotná.
,,Albusi…"
Ředitelka byla ještě vzhůru. Stejně jako kdysi býval Brumbál. Ale ten už nemohl spát - byl duchem. Minerva se posadila do svého křesla. Nutno podotknout, že se v něm ještě necítila tak dobře, zvlášť, když na ni hleděl bývalý ředitel. Brumbál se na ní podíval. Jeho bledé oči ztratily své barvy, ale neztratily lesk a určité hvězdičky naděje, které nepohasly ani po smrti.
,,Víte, jak na tom Severus je, Minervo?" zeptal se.
Jeho nástupkyně byla bystrá, tušila, že se neptá jen tak. Zavrtěla tedy hlavou. Brumbál kývl.
,,Ani já ne…" podotkl a zanechal překvapenou Minervu samotnou.
Zavrtěla hlavou. Ani ona neodhadla Brumbálovy myšlenky.
A neodhalila skrytý význam, který ty věty určitě měly.

,,Ty…Ty…" temná postava se rozhlédla, a když si všimla několika procházejících lidí, raději zanechala svého klení.
Místo toho zvedla povýšeně hlavu a kopla do druhé postavy, která ležela na zemi.
Kolemjdoucí věděli, že Obrtlá není místo na špásy, a tak se utrpením druhého člověka nezabývali ani trochu.
,,Měl jsi to zjistit… Měl jsi zjistit, co se zkazilo…"
Mužíček se pokusil narovnat.
,,Pro…Promiňte..te… Pa… Pane…" koktal, ale svého trýznitele zjevně neobměkčil.
,,Měli jsme poslat zpátky Pána zla a ne tu hloupou husu…" vrčel.
,,Ne, pane, já…Já… Na…Napravím..to…Napravím!"
Mužík s krysím obličejem skučel, podlézal, prosil, ale neobměkčil.
Během chvíle ho zasáhl smaragdový paprsek a on už ze sebe nevypravil slova.
Druhý muž se ušklíbl. Ze dvou zbývajících smrtijedů už tedy zbyl jen on… Ale Červíček by mu byl k ničemu. Ta přezdívka byla trefná. Obyčejný červ, který se k ničemu nehodil. Jen by mu kazil plány.
Jistě… Jistěže přešel na správnou stranu, ale když při hledání zbývajících smrtijedů Rudolphus zabil jeho syna rozhodl se to odčinit. Nebyl nadarmo z vysoko postavené rodiny, znal stará, prastará kouzla. Ale jeho logikou se stalo, že pán zla je mocný i po smrti.
A proto se musel vrátit.
A on, Lucius Malfoy, by se stal jeho nejvěrnějším.
Za to, že ho přivedl zpátky by se mu dostalo největších poct. Věřil, že by ho to zbavilo té tíživé ztráty, kterou se naučil cítit, když poznal tu zatracenou holku. Zatracenou. Ztracenou.
Jenže se vrátila místo jeho pána. Červíček pokazil, co mohl. On se sice vrátil do minulosti.
Získal si důvěru Potterové, které řekl, že zničí jenom jejího manžela. Přesvědčil ji, že pak bude volná a ta naivní žena mu uvěřila.
Brala ho jako přítele…
Nebylo to nepříjemné, ale snažil se přesvědčit, že to prostě nebyla pravda. Necítil by se příjemně s mudlovskou šmejdkou, navíc s takovým škvrnětem. Zamyslel se, když uviděl zhasnout několik lamp. Zhnuseně se zadíval na to, co zbylo z jeho komplice.
Je čas jít…
A pak…
Pak bude čas, se vrátit.
2. kapitola = 4. kapitola
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Itachi-chan Itachi-chan | Web | 30. října 2011 v 10:27 | Reagovat

Chm...že by se nám Luciusek zamiloval do Lily? :D Btw, není Lily na Severuse najednou až moc hnusná? Zachráníš ho! Nesmíš ho nechat zemřít! Klidně na poslední chvíli, jak to asi nejspíš i bude, ale zachráníš! Jinak nebudu spát T.T Ne, že bych dneska nějak moc spala ^^ :D To víš, nemám přes den čas vymýšlet pokračování mých povídek ^^

2 Lai Lai | E-mail | Web | 30. října 2011 v 12:52 | Reagovat

Mně se náramně líbí, že charaktery postav jsou věrné knižní předloze.
Oceňuji, že jste s Illian schopny napsat příběh, jež je (zdá se) originální, na téma Harryho Pottera.
Čte se to opravdu dobře, v textu čtenář postupuje rychle... a Severus je zkrátka úžasný :)

3 Berenika Berenika | E-mail | Web | 30. října 2011 v 16:37 | Reagovat

[1]: Hnusná na něj snad není, to rozhodně nebyl účel XD Spíš v jeho společnosti pochytila něco z jeho pověstného sarkasmu :-D

[2]:Myslím, že zápletku, jakou máme zde, jsem ještě nikde neviděla. A to se teprve uvidí, až se objeví hlavní páry. Pro mne je to taková neskutečně milá povídka a jsem hrdá, že ji píšu společně s tak úžasnou spisovatelkou jako je Illian.

4 Illian Illian | Web | 30. října 2011 v 17:43 | Reagovat

[3]: Co mám říkat já? Pro mě je to taky čest! A úplně jsem se začala červenat Ber, co mi to jen děláš? :-D

5 Keta Keta | Web | 31. října 2011 v 16:05 | Reagovat

Jak to jen dokážete, že je to tak úžasně vtipné! xDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama