7. kapitola - Bezesná noc

26. listopadu 2011 v 10:47 | Berenika |  Navzdory z(a)tracené minulosti

Vypadalo to, že se Malfoy na chvíli zamyslel, jako by se chtěl z určených podmínek vyvléknout. Severus se ušklíbl, ještě pořád nevěděl, co bude jeho bývalý kolega chtít.
Jenže Malfoy se prostě zasekl, a nic mu neřekl.
,,Až bude čas." Vyrušil ho Lucius z přemýšlení.
,,Teď jsme dohodnuti."
Snape se ušklíbl, když sledoval mizet černý Luciusův plášť. Ten se nezmění, i když se na chvíli vrátil k nám. Jen jedno mu však vrtalo hlavou. To zaváhání. To rozhodně nebylo jen tak. Když Malfoy váhá, tak je to pěkná podlost. Pomalu do sebe obrátil zbytek sklenky a vydal se zpátky do hradu, kde ho mělo čekat velmi pěkné a mimochodem rudovlasé překvapení.


Černý plášť vlál za zjevně velmi rozzuřeným mužem.
Doslova vlétl do majestátního sídla a zatímco po drobném skřítkovi hodil svůj plášť stihl do sebe naráz obrátit sklenku pořádné whisky. Světlé vlasy ostře kontrastovaly s černým oblečením, i když se naopak hodily k světle modrým očím. Oči, ty jí učarovaly, pomyslel si na větu, kterou mu řekla po té zvláštní noci. Všechno se to až příliš zamotalo. Až příliš.
Ale co když... Když čeká jeho dítě… Musí ho mít.
Neublížil by jí, ale Severus si to musel myslet, jinak by to malé nepřinesl jemu.
,,Ublížil bych jí!" zakřičel do prázdné místnosti, až skřítkovi v předsíni vypadl jeho plášť z rukou.
Zmítal jím vztek. Odhodil sklenku prudce do kouta a zaposlouchal se do řinčení skla.
Chvíli si představil, že v tom koutě stála, a až později, když se přesvědčil, že to byl jen přelud, a že tam ona není, zklidnil se mu dech. Zato zorničky se rozšířily. Jediný, koho by nedokázal zabít byl jeho syn a Narcisa. Ti však byli mrtvý. Domníval se, že seznam, na kterém byla kdysi jejich jména už uzavřel kdesi ve své mysli, ale teď se před ním znovu otevíral. A skvělo se na něm jediné jméno. Jediné. Jméno Lily Evansové. Jenže to příjmení, to příjmení se mu na ženě, která pravděpodobně čeká jeho dítě nelíbilo. Ušklíbl se.
Severus ani netuší, co pro něj dělá.

Tiše shlížel na drobnou postavu. Ležela na boku a rusé vlasy jí zakrývaly obličej. Ten pohled mu probouzel vzpomínky. Vzpomínky na jinou dobu a na jiné místo. Náhle se pohnula a on mohl spatřit vypouklé bříško. Zarazil se, ale Poppy mu to už dávno řekla. Jistě byl to pro něj šok, jenomže teď, když to viděl na vlastní oči...neodolal a lehce se jí dotkl. Přes tenoučkou deku ucítil lehké kopnutí. Ucukl.
"Snad se nebojíte, Snape," ozvalo se z rohu.
"Kolego, co Vy tady tak pozdě? Strážíte spánek své matky?"
Harry slezl z okenního parapetu a došel k posteli.
"Co když ano?"
"Pak by jste měl asi lépe hlídat dveře a ne okno."
Mladý nebelvír se postavil vedle Severuse a podíval se zkroušeně na svou matku.
"Nikdy jí neodpustím," zašeptal nakonec a pevně zaťal dlaně.
"Co? Že podvedla Vašeho otce? Pottere, máte jenom kusé informace..."
"Ne! Vím, že můj otec nebyl bezchybný. Ostatně to víte sám, ale neodpustím jí to, že se vyspala s Malfoyem. I Vás bych překousl."
Severus se ztuhle otočil.
"Co jste to řekl, Pottere?"
Harry se zatvářil nechápavě a až po chvíli mu došlo, že Severus neví nic o Luciusi Malfoyovi.
"Zapomeňte na to," zašeptal ve snaze napravit škodu.
"To tedy nehodlám!" vykřikl pobouřeně Snape a chtěl odejít, ale Harry ho chytil za plášť. Stejně jako to dělají malé děti, když si chtějí s dospělými ještě chvíli hrát. Ve tváři měl zkroušený výraz a v hlavě měl pořádný chaos. Severuse Snape nesnášel, nemohl mu odpustit to s Brumbálem, ale Lucius Malfoy byl něco jiného. Ten byl zlo!
"I tak je to dítě vaše, tedy alespoň jedno z nich..."
Severus se skutečně po tomto prohlášení zastavil. Otočil se ke svému kolegovi a chytil ho za ramena.
"Teď a tady mi povíte všechno co víte, jinak přísahám při Merlinovi, že se stane něco ošklivého."

"Albusi, co jenom budeme dělat?" zeptala se zničeně Minerva a s povzdech se posadila naproti ředitelskému stolu. Duch se shovívavě usmál a sedl si vedle ní.
"Ta židle je Vaše."
"Já vím, ale...měl by jste tam sedět Vy."
"Víte, že je proti zákonům aby byl duch ředitelem školy."
"Neodpověděl jste. Jak u Merlinových vousů z téhle šlamastiky? Už mě nic nenapadá a jestli se Severus dozví, že to druhé dítě...."
"Dozví se to, Minervo. A záleží jenom na něm jak to přijme."
"Toho se právě bojím. Vždyť on poslední dobou jenom..."
"Přežívá?" napověděl jí smutně Brumbál a ředitelka přikývla.
"Přesně tak, stejně jako Harry. Když už se nehádají, tak jsou jako těla bez duše. Myslím, že je jedině dobře, že je Harry tady a ne u bystrozorů. Nedovedla bych si představit, aby ten chlapec umřel ještě dřív, než potká své štěstí."
Brumbál se lehce usmál.
"S tím nemohu než souhlasit. Ovšem, myslím, že právě tohle Severusovi zazlívá po mé smrti nejvíc."
"Musíme je usmířit," rozhodla Minerva a při pohledu do ohně se jí v hlavě začal rodit zlomyslný plán. Jak se říká, není nic horšího než umíněný Nebelvír.

Ne! TOHLE přeci nebylo možné.
Harrymu se moc nechtělo odpovídat na všechny otázky, ale nakonec mu stejně vyklopil všechno. Nebo alespoň všechno důležité.
A teď pěkně zuří. Pravda, trochu jsem přehnal svou reakci...no dobře, trochu víc! Prásknout dveřmi a klít na všechny strany na neschopnost Potterovského pokolení asi nebyla ta nejrozumnější věc, ale....Malfoy zaplatí.
S vraždou v očích práskl dveřmi od svého kabinetu a byl rozhodnutý ještě teď jít zabít Malfoye. Kolik věcí by to usnadnilo. Jenomže Severuse něco zastavilo. V ruce už držel ten lesklý prášek, ale čísi ruka mu zabránila v pohybu.
"Nedělej to Severusi..."
"Myslel jsem, že tě hlídá ten malý..."
"Usnul. Po tom co jsi odešel toho měl tak akorát dost."
Profesor lektvarů strnule hleděl do plamenů a paličatě se odmítal otočit. Nemohl.
"Proč?" zeptal se náhle a prudce se otočil. To, že udělal chybu si uvědomil hned, jakmile spatřil její tváře smáčené slzami a oheň z krbu odrážející se v jejích očích. Byla krásná. Co víc, stále v něm vyvolávala pocity, které si myslel, že uzamkl do trezoru hluboko ve svém srdci.
"Já..."
"Nic neříkej," přerušil ji tiše.
"Prostě nic neříkej."
Chvíli se dívali jeden druhému do očí a pak Severus udělal něco, co se zcela příčilo jeho povaze, tomu co byl posledních několik let. Vlastně něco, co se příčilo celé jeho podstatě.
Sklonil se k té malé nebelvírce a lehce ji sevřel v náruči.

Harry sebou trhnul.
Zvedl hlavu a jeho první pohled patřil prázdné posteli, druhý dveřím, které se pod bušením Snapeových pěstí doslova prohýbaly a třetí přibíhající rozespalé ošetřovatelce.
Rychle seskočil z parapetu a otevřel dveře. Profesor s jeho matkou v náručí ho málem srazil na zem, když kolem něj proběhl. Proběhl? Severus Snape?
Zamrkal.
Mladému kouzelníkovi se zdálo, že to není možné, že se mu to jen zdá. Ale než si to stačil promyslet, už byl i s jeho ,,milovaným" profesorem znovu o samotě na chodbě. Snape mu věnoval ne zrovna přívětivý pohled.
,,Pottere, jak jste ji sakra, mohl přestat hlídat? Víte, co se mohlo stát? Srážím Nebelv…"
Harry se zašklebil.
,,Cože profesore? Srážíte…?"
Severus zatnul pěsti, ten rozmazlený kluk mu pořádně lezl na nervy.
,,Chováte se jako děcko, Pottere."
,,Alespoň ne tak, jako vy!"
,,Jste po svojí matce!"
,,A doufám, že vaše dítě bude taky jen po ní!"
Vrrr…

Lucius Malfoy čekal na domluveném místě.
Profesor lektvarů se však neobjevil. Jenže on ho potřeboval. Potřeboval jeho pomoc, aby znovu získal Lily. Lily, a dítě, které nosila pod srdcem. A v srdci, jak věděl. Mohl z ní udělat dámu, nikdo by se po menší změně podoby nedozvěděl, že nemá čistokrevný původ.
Zacházel by s ní jako s královnou, jejich dítě by bylo nejbohatší v celé Anglii, prostředky na to přece měl! Nemohla by odmítnout. Praštil pěstí do stolu a zavolal na skřítku, která se vmžiku objevila i s požadovanou krabičkou letaxu. Vsunul do ní ruku a nechal chvíli mezi prsty protékat lesklý prášek. Pak si ho znovu nabral, přistoupil ke krbu, a odletaxoval se do kabinetu svého přítele.

Severus bouchnul dveřmi svých pokojů a zaposlouchal se do toho zvuku, který se ještě rozléhal sklepením. Jak ho Potter dokáže tak vytočit? Rozhodně spolehlivě.
Pohled mu padl na černý plášť nedbale přehozený přes opěradlo nejbližší židle.
Před očima se mu rudě zatmělo.
,,Malfoyi?" zavrčel.
,,Severusi stárneš." Zatrylkoval Lucius ,,Zapomínáš."
Všimnul si, že něco není v pořádku.
,,Znásnil jsi ji ?!"
Lucius se zamračil. Tak odtud fouká vítr…
,,Ne."
Snape se ušklíbl.
,,Tomu nevěřím."
Strohé odpovědi. Malfoyovi začalo docházet, že neudělal dobře, když sem šel.
Sakra.
Musel to zkusit jinak, ale nejistota se projevila.
Teď ne, teď ne…
,,Záleží ti na ní?" zeptal se.
Chtěl říct, ať si ji nechá, že on chce jenom to dítě, ale nedokázal to. Byl Malfoy, ale stejně chtěl i tu ženu. Severus zavrtěl hlavou.
,,Jsem na její straně raději než na tvojí, nic víc."
Kdyby Lucius mohl úlevně by vydechl. Takže nic víc, jen mu nevěřil.
,,Neřekl bych, že zrovna ty budeš chránit Potterovi." Zkusil to znovu.
,,Budu."
Tohle bylo špatné, hodně špatné…
,,Vidím, že jsem se spletl, tady nebudu nic očekávat, sbohem."
Přešel ke krbu, ale letaxový prášek zmizel.
,,Hledáš tohle?"
Severus jakoby nic vytáhl z kapsy sáček letaxu. Lucius se zamračil. Viděl nenávist, to nebylo jen tak.
,,Severusi…"
,,Mdloby na tebe!" Lucius hbitě uhnul.
Vytáhl svou hůlku a jedním pohybem Severuse odhodil stranou. Za dobu, než zemřel jeho syn a žena, pomáhal bystrozorům a naučil se spoustu nearistokratických obyčejných, ale účinných kouzel. Nezabíjeli, ale pomáhali mu teď hodně často. Osvojil si eleganci v boji, byl smrtící silou, přesně jak Harry řekl, byl zlem, ale s jednou výjimkou. Byli i lidé, kteří nad ním měli moc. Kdo? Jedna mudlovská šmejdka s rudými vlasy a zelenýma očima, které ho přitahovaly svou hloubkou.
Stiskl pěsti.
Chtěl…
Tolik věcí…
Ale jí hlavně…
Byla to potupa, ztráta hrdosti, chtít šmejdku, ale bylo v tom cosi magického, sám nevěděl co, ale bylo to něco jiného, než co znal dosud.
Přešel k Severusovi a sebral z jeho rukou sáček toho důležitého prášku.
Už věděl co udělá, a za chvíli po něm zbyl jenom letax rozspaný po podlaze.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Keta Keta | Web | 26. listopadu 2011 v 15:17 | Reagovat

Už od začátku si kladu jednu otázku a teď už se na to prostě musím zeptat: Jak je možné, že Draco a Narcisa zemřeli? xD

2 Shijin Hyuuga Shijin Hyuuga | E-mail | Web | 26. listopadu 2011 v 15:26 | Reagovat

[1]: To bylo před začátkem naší povídky. Lucius se přidal na stranu dobra a smrtijedi Draca i Narcisu právě za tu "zradu" zabili. A další bude v povídce později, řekla bych :-D

3 Berenika Berenika | E-mail | Web | 26. listopadu 2011 v 15:26 | Reagovat

[2]: Jej, omlouvám se za nick. Chybička se vloudila :-)

4 Monča Monča | Web | 27. listopadu 2011 v 17:01 | Reagovat

Ten Harry mi není moc sympatický, ale spíše ve filmu, tady mi tolik nevadí.

5 yellow-dog yellow-dog | Web | 28. listopadu 2011 v 16:28 | Reagovat

Kouzelné.
Magické.
Nádherné.
Nejspíš už mi došla slova :D.
No, každopádně tě na začátku příběh chytí, a až do konce tě rozhodně nepustí.

6 Lai Lai | E-mail | Web | 28. listopadu 2011 v 22:03 | Reagovat

Jako obyčejně - skvělé. Ne že by ona skvělost poté, co se stala standardem, ztrácela na lesku.
Jen jste si s Ill zřejmě trochu rozmazlily čtenáře. Obecenstvo teď bude očekávat stejně dobrou úroveň každé kapitoly :-)
Poslední věta - geniální. Nevím, čím mne zaujala, ale jaksi ... dostála latinskému rčení "Finis coronat opus".
(Pro ne-latináře, "Konec korunuje celé dílo").

7 Lai Lai | E-mail | Web | 28. listopadu 2011 v 22:04 | Reagovat

A kdy jsme již u té latiny, Ber...
Psala jsi, že se ji učíš prostřednictvím citátů. Napadlo mne, že bych Ti mohla doporučit jistou stránka, která mně osobně s učením této řeči neuvěřitelně pomáhá. Jedná se o http://www.latina-zdarma.cz. Budeš-li chtít, ráčej se na ni podívat :-)
Dobrá je sekce "četba" (http://www.latina-zdarma.cz/latina/cetba/) a sekce "slovní zásoba" (http://www.latina-zdarma.cz/latina/slovni-zasoba/).
Z citátů získá člověk mnoho cenného poučení, nejen po stránce filosofické a kulturní, nýbrž i po stránce teorie latiny. Nicméně já sama jsem byla nezřídka kdy nucena luštit těžké gramatické oříšky, s nimiž mi znalost výroků a rčení příliš nepomohla. Právě na to, řekla bych, je tento server ideální.
Je to jen malý tip... Ono není v dnešní době jednoduché najít zdroj, z něhož se člověk může učit tento překrásný, leč ustupující jazyk. (A navíc - a to Tě, tuším, bude zajímat - zde můžeš najít i významná literární díla v latinském originále.)
Dobrá; doufám, že jsem nadarmo neutrácela Tvůj drahocenný čas a alespoň trochu Tě to zaujme. Pokud jsem se netrefila, promiň za zdržení :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama