
Setkání - 2. část (+13)
7. listopadu 2011 v 20:43 | Berenika | Jednorázovky
Komentáře
Dobrý.
Zatraceně dobrý.
Na začátku se nadechnu, a jedním dechem přečtu celý článek, no, tomu se nejspíš říká dar od boha.
Wow.
Smutné to je. Seš zlá, Bereniko :) Zlá! :/ Chudák holka...by mu utekla a ona, *bůůů*, seskočí do řeky a utopí se. Tos musela mít hooodně špatnou náladu, abys to tak nehezky ukončila. Ale psát umíš, to je jasný. Tak a vůbec - těším se na další část 'Navzdory z(a)tracené minulosti ;D
[3]: Ale to je spíš milosrdné XD Utéct nikdy nemohla, jelikož přání toho, komu je povídka věnovaná bylo něco jako "Hlavně ne happy end"
Ale i tak tohle bylo lepší než kdyby ji zabil on, což byla další možnost ![]()
[2]: Také jsem to přečtla jedním dechem.
Fascinující... Ten příběh ve mně vyvolává zvláštní pocity - marnost, ironie...
Rozhodně je to napsané dobře - či víc než dobře.
Jen jednu věc bych vytkla: když člověk píše vyprávění v první osobě, působí poněkud podivně, když vkládá do textu příliš popisných slov. Vzhledem k tomu, že příběh vypráví hlavní postava a je psán jejíma očima, jsou taková slova poněkud nepatřičná. Protože je kapku divné, aby vypravěč příliš popisoval sebe sama. Platí to především o adjektivech.
Ale jak již jsem řekla - nápad je pěkný, zajímavý. Hezké věty. Příjemný styl psaní.
Pouze ten konec mi přišel trochu násilný a křečovitý, nepřirozený. Jako by se ke zbytku děje nehodil a připojen tam byl za účelem dramatického finále.
Poznámka, která je platná všeobecně: Vzhledem k tomu, že téma "láska-smrt" je příliš nadužívané obcí mladých autorů (respektive autorek), stává se z něj klišé. Krom toho je poněkud ... podbízivě líbivé, přehnaně patetické. -Náctileté autorky jej poněkud znehodnotily a většina zkušených literátů by se nad takovým námětem zasmála.
To není tento případ. Dílo je kvalitní, ano. Ale možná by bylo lepší, kdyby ses, Ber, příště vyhnula takovému "klišoidnímu" konci. Ten byl opravdu ... neoriginální
(Snad jsem Tě neurazila, nenaštvala, nerozlítostnila či v Tobě nevyvolala nějakou jinou, podobně nepříjemnou emoci
Nechtěla jsem být urýpaná, Tebe a Tvých příběhů si opravdu moc vážím.)
[5]: Ne, vůbec ne, čekala jsem takovou reakci. Příběh se odvíjel tak, jak si přál ten, komu byla věnována. Proto ten konec. Musel tu být, když přáním bylo nepsat povídku s happy endem. Pak už jsem vybírala mezi tímto a mnohem bolestivějším koncem. Nu a vybrala jsem tenhle.
Všímám si, jak často používám "jsem se" a podobná slovesa či slovní obraty na to navazující. V ich-formě jsem se asi ještě řádně nevypsala ani ji nemám ráda. Několikrát jsem během povídky nějakým způsobem přeřadila a psala er-formou. Pak jsem se samozřejmě vracela a opravovala to. Možná to způsobilo jistou strnulost, kterou v povídce vidím já.
Ah... Budu muset najít způsob, jak se zbavit začátku věty "Já jsem" nebo raději přestanu na nějakou chvíli psát touhle formou. Jak tak nad tím přemýšlím, je to první delší věc, kterou jsem takhle psala. A už je to tu.. Mám to na co svést XD
Ne, neurazila jsi mě. Opravdu jsem to čekala a pořád sledovala, kdo se mi to odváží říct do očí xD Děkuju
Mám raději kritiku než chválu, při které člověku připadá, že jeho povídku ani nečetli a jen napsali komentář. Takže vážně díky.
[6]: Není zač :)
Já jsem zase nesmírně ráda, že jsi mou kritiku vzala takto ochotně.
To mě teda nepotěšilo... Nejdřív chudinka beruška a potom ona... D:
Je to úžasně napsané, jen jsem se těšila na šťastný konec xD
Tedy...co to? Ber? Proč si ji nechala umřít?
Takové smutné...ach jo...ale dodalo mi to energii...mám najednou chuť si jít zaběhat. Jak jen to děláš, že tvé povídky prostě nepustí čtenáře a on musí číst a číst a číst? :)
tak zatím jsem přečtl po odlet berušky...překonám se a budu číst dál...protože tyhle příběhy nemám rád,ale kdo asi má,a bohužel jsou součástí reality...
[11]: Těší mne, že to i po nějaké době od napsání někdo čte. Bohužel, asi to nebude ten druh příběhu, který se bude líbit
I když byl by to zvláštní den, kdyby autor nebyl potěšen, že si někdo pročítá jeho dílo.
Tak jsem dočetl...jsem rád, při všem tom smutku,že jsem nemusel pročítat drastičtější konec...hezká,smutná,romantická...a vidíš,ani jsem si nevšiml,kdy jsi to psala...a to je na psaní to krásné...jen autor,když se někam posune,tak vidí,že by spoustu věcí udělal jinak,ale čtenář o tom neví...a díky za verš v komentáři...
[13]: Není zač děkovat. Snad jen já mohu poděkovat za pozitivní komentář.
Mé psaní je... Je zvláštní. Jako kdyby se měnilo spolu se mnou a to v období, ve kterém jsem, není pro autora nejlepší. Když se dívám za sebe vidím, že každým měsícem jsou mé básně či povídky jiné. Jako kdybych se ještě nedokázala ustálit... A ona to možná bude pravda ![]()
[14]: tak je to vždy...i muzikanti se neradi vracejí k dřívějším projektům a pracují na nových...člověk se vyvíjí celý život...důležité je aby se vždy dokázal vrátit k tomu,co je podle něj to správné a co ho naplňuje...a na ustálení v patnácti letech máš ještě hodně času,tak nezoufej a ber to pozitivně...co tě nezabije,to tě posílí ![]()
















:(:(:(:( Že ja som pýtal si takýto koniec XDDD normálne som si aj posmúútil XDD príšte XD už viem čo nespraviť ale krásne to je
a inak zada ti veľmi pekne ďakujem !!
vážne píšeš skvelo 