Panenka

15. prosince 2011 v 12:04 | Berenika |  volná


Jak zapátrala v paměti,
tak se jí před očima
dřímajíc ještě v dítěti,
panenka objevila.

Mlha skryla se do šálku
po kafi nebo po arzenu.
A realita na dnu zbylá,
panenku k spánku uložila.

Má černé vlásky zmáčené
od vody nebo od oleje,
když v dlaních drží zničené
- a každý se jí směje -
dvě myšky na klíček.

Panenka, ač schází jí dar řeči
možná dar života,
když na kolenou klečí,
si z nebe vyprosí.

Panenka uplakaná
v dlaních dvě myšky na klíček
jí ožily, když vyprosila
pro sebe jen slzy.

A/N
Mám pocit, že se mi hlava rozskočí na tisíc střepů.
Více než dva měsíce zameškaných hodin ve škole. Je to opravdu moc. Snažím se to dohnat, jak jen to jde.
Další návštěva psycholožky, tentokrát kvůli střední, mne čeká. Vyhovuje mi, že jsem v Praze objevila Knihovnickou, která není soukromá. Teď ovšem myslím spíše na jiné věci. Třeba na to, jak to udělat, aby mi přestalo být zle.
Tato báseň... Dopsala jsem ji právě teď a netuším, co si o ní mám myslet. Případné chyby omluvte, způsobila je bolest hlavy.

Upravená ilustrace by ~seafoodmwg
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Daysy Daysy | E-mail | Web | 15. prosince 2011 v 15:33 | Reagovat

Moc povedené. Opravdu se mi to líbí, jsi dobrá!

2 malá Wolfie malá Wolfie | Web | 15. prosince 2011 v 16:38 | Reagovat

Hodně dobré. Moc se mi to líbí.

3 Raisel Raisel | Web | 15. prosince 2011 v 18:45 | Reagovat

Souhlasím s komentáři přede mnou, je to opravdu povedené a krásné :-) hned jsem si vzpomněla na tu naši, co máme ještě z dob po babičce...

4 Blangela Blangela | Web | 15. prosince 2011 v 20:11 | Reagovat

No, je to pěkné a to s tou hlavou ti plně věřím. Migrény mám den co den už asi měsíc.

5 KSM KSM | Web | 15. prosince 2011 v 21:05 | Reagovat

Zdravím. Velmi působivé. Mimochodem tak jak jsi si to rozmyslela s tím bannerem a oblíbenými stránkami prosím ? :-)

6 Lai Lai | E-mail | Web | 16. prosince 2011 v 20:04 | Reagovat

Básně jsou útvarem, který do Tebe čtu nejraději, tedy jim ve Tvém případě dávám jim přednost před prózou.
Jako vždy ve mně totiž Tvé dílo rozbouřilo nesmírně silné emoce. Myslím, že je fantastické, jaký vliv mají na mé pocity.
Kolikrát zjišťuji, že se mnou nic nedělá mnohá kniha až románového rozsahu, jež si neuměle klade za cíl rozjitřit čtenářův cit. Naopak ve Tvém případě stačí pouhých pár odstavců k tomu, aby ve mně vzkypěly emoce - opravdu nesmírně silné emoce.
Zde se právě pozná spisovatelský (básnický) um. Přečtla jsem kupříkladu nespočet špatných válečných knih, jež každým řádkem vnucovaly čtenářstvu melancholii, stesk, žal, marnost. Ani po dvou stech (popř. třech stech či více, to je lhostejné) stranách se to samozřejmě nepodařilo. Proto, že jejich autor nedovedl psát. Ano, byl schopen řadit jedno písmenko za druhé, ale tím jeho dovednost končila. Ty jsi přesným opakem tohoto špatného příkladu.
Stačí několik slov a mně v hrudi cosi vře a bublá - cosi, co - jak jsem napsala výše - lze přirovnat k emoční bouři. Nesmazatelný dojem, neustále přetrvávající; jeho síla nevyprchává ani po několikerém přečtení.
Popsat detailněji, co cítím, je velice těžké. Nadávám na svou nedostačující slovní zásobu (a to se mi nestává často), mám pocit, že nedovedu vyjádřit přesně to, co se ve mně děje při čtení. Nicméně alespoň hrubý náčrt mého vnitřního hnutí.
Prožívám jakýsi stesk po nepojmenovatelném. Melancholii, žal, nostalgii dětství (v obecnějším i osobnějším smyslu), jakýsi nesouhlas. Stín. (Mám dojem, jako by na mne někdo seshora opravdu vrhal stín.) Jakýsi drtivý obal okolo útrob a okolo hrudi. Poslední dvě sloky mne doháněly k čemusi, co se již nachází úplně mimo mou schopnost popisu. Nutkání k ... pláči? Ale ne tak úplně k pláči z lítosti a pohnutí, ale ... u všech bohů, existují pro to vůbec slova?! Inu, lidé pláčí, když je pro ně situace výjimečná, nezvyklá, hodna velkých emocí. Tak. Nutkání k slzám pojatým coby vyznamenání scény, která je nad citovou všedností. Toho, co neprožívám běžně. Málo známého rozpoložení.
Protože tak skvělou báseň nelze přečíst jen tak.  

Má poslední myšlenka se nesla v děkovném tónu. Cítila jsem nesmírnou vděčnost vůči Tobě, Ber - za to, že píšeš tak krásně a já mohu Tvé básně číst.

7 Lai Lai | E-mail | Web | 16. prosince 2011 v 20:07 | Reagovat

Ech, v okouzlení básní jsem zapomněla dodat, že upřímně přeji brzké uzdravení.

8 Keta Keta | Web | 17. prosince 2011 v 12:41 | Reagovat

Fascinující! Jsi úžasná... napsat něco takového, když tě k tomu bolí hlava... neuvěřitelné! :-D

9 Monča Monča | Web | 17. prosince 2011 v 17:45 | Reagovat

Nádherná báseň, snad ti bude brzy lépe..
Ou, 2 měsíce zmeškaných hodin..

10 Hakky Life Hakky Life | Web | 18. prosince 2011 v 22:49 | Reagovat

Krásně napsané. Nádhera.

11 Wraithomilka Nass Wraithomilka Nass | E-mail | Web | 22. prosince 2011 v 15:53 | Reagovat

Promiň, nechci ti tu spamovat, ale nejsem si jistá, jestli čteš odezvy na mém blogu. :-D
Máš mé požehnání. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama