12. kapitola - Najít tu pravou - Část druhá

23. ledna 2012 v 19:20 | Berenika a Illian |  Navzdory z(a)tracené minulosti
"A tenhle?" zeptala se snad po sté a ukázala na nějaký obraz.
Severus protočil oči v sloup. Jestli ji chtěl vůbec kdy políbit, teď ji chtěl zabít.
"Jste určitě Malfoyová?" zeptal se místo odpovědi. Žena vedle něj se trochu zarazila.
"Ne všichni Malfoyové musí být jako Lucius, Cissa nebo jejich syn, pane profesore Snape."
"Tím míníte co?" zavrčel podrážděně.
"Nezapomínejte, že každá rodina má své...odpadlíky."
Severus překvapeně povytáhl obočí.
"Vy jste tedy odpadlík?"
Tmavomodré oči ho propalovaly pohledem. Tohle nebylo téma o kterém by chtěla mluvit. Ne po tom nenadálém pozvání od Luciuse. Toho Luciuse, kterého naposledy viděla, když jí bylo deset. Stál vedle svého otce. Zatnula čelist aby nezačala nahlas klít. Abraxas Malfoy.
Muž kterého nenáviděla z celého srdce.
"Vypadám jako odpadlík?" zeptala se a doufala, že v jejím hlase není znát to rozčarování.
"Ano."
"Nepovídejte? Vážně? A usuzujete tak z čeho?"
"Vlasy, oči, vystupování, povaha, ten dementní úsměv...."
"Ach jistě, ještě nějaké výhrady k mému jménu byste neměl?"
"Ale jistěže měl," pospíšil si sklepní netopýr a Lea měla chuť mu rozbít hlavu něčím těžký. Třeba támhletou helmou z brnění by to mohlo jít. Napadlo ji rozverně a na brnění schválně zamávala.
"Jste trochu blázen, že?"
"Ne. Jsem blázen. Bez toho slova trochu. Víte, ty rodinné sňatky mých předků na mě museli jistě zanechat nějaké škody, ale to asi znáte."
Severus se zarazil. To asi znáte? Jak mohla vědět....
"Baví Vás mě urážet?"
"Netušíte jak moc," zašveholila nadšeně a v očích se jí pobaveně zalesklo. Zamračil se. Zase měl chuť ji políbit a to se mu vůbec nelíbilo. Shrnuto podtrženo, Malfoyové ho přivedou do hrobu.


Lucius si mnul ruce. Zbavil se Severuse - aspoň na chvíli a zbytek už bude úplně....
"Malfoy! Pracky pryč od mé matky," zavrčel mu 'kdosi' u ucha.
"Co tím myslíte, kolego."
"Možná jste se zbavil Severuse, ale nezapomínejte na to, že já nejsem tak snadno oblbnutelný jako on."
Lucius si pomyslel, že s Harrym to bude naopak mnohem jednodušší, ale na druhou stranu, příbuzní mu zkrátka došli. Sám nevěděl jak na Leu došel, ale byl rád, že si na ni vzpomněl. Pamatoval si moc dobře, den kdy ji viděl naposledy. Taky si pamatoval její moc, kterou jí mohl jenom závidět.
"Oblbnutelný, pane Pottere? Takové slovo snad ani neexistuje."
"A máte s tím problém?" odsekl naštvaně a než si stačil kdokoliv všimnout jejich malého rozhovoru, vrátil se zpět k ředitelce, kde jí začal cosi vysvětlovat.
Lily, ale nebyla slepá ani hloupá. Naštvaně jí blýsklo v očích a s omluvou se odtrhla od Minervy.
"Vím co jsi udělal, jen mi řekni kdo to je," zeptala se Luciuse a přísně si ho měřila pohledem.
"Myslíš Leu? Jedna moje vzdálená příbuzná."
"Tomu se mi skoro nechce věřit Luciusi."
"Mě by se zase chtělo tančit."
Překvapeně zalapala po dechu a do tváří se jí nahrnula červeň. Nevěděla co na to říct.

"Víte, můj bratr se mi zmínil o problému, jehož škody jste tu teď napravovali. Myslím, že bych mohla pomoci," navrhla po chvíli Lea a blaženě se usmála když před ní postavil hrnek kávy. Černé, bez cukru a bez smetany. "Pojď k mamince," zamumlala a požitkářsky smočila rty v oné černé tekutině.
Severuse ten pohyb naprosto konsternoval a skoro zapomněl i na to, na co se ho ptala.
"Jak by jste zrovna Vy, mohla pomoci?"
"No, posílení obrany, najít hluchá mísa, vyhledat díry ve štítech..." začala vyjmenovávat, ale Severus ji přerušil.
"Co tím myslíte? Najít díry ve štítech?"
"Když jsem sem šla, tak jsem si všimla všech těch štítů kolem hradu. Musím říci, že to na mě opravdu udělalo dojem. I na kolegu, ale ten už myslím stejně odešel, předával mi jenom nějaké papíry. No nic, zpět k těm štítům. Jsou opravdu působivé, ale už jsou staré a neřekla bych, že jsou nějak dobře udržované."
"Nemá je kdo udržovat. Protože na světě už neexistuje mnoho lidí, kteří by..."
"Byly zaklínači a exorcisty? Pravda, tenhle obor už dávno není co býval."
"Neskačte mi do řeči."
"Vy mě můžete?"
"Ano."
"Ne."
"Ano."
"Ne."
"Ano."
"Ne!"
"ANO!"
"NE!"
Kdyby kolem nich neprovlál bezhlavý Nick, bůh ví, jak dlouho by se hádali. Ale takhle ho museli pozdravit a tím se hrany jejich vzteku jakž takž obrousily.
"Takže vy chcete opravit štíty protože...?"
"Protože jsem zaklínač," prohodila jako by se nechumelilo a zamávala na nějaký obraz.
"Jste zaklínač. Vy," řekl s povytaženým obočím Snape a pohledem sjel celou její postavu od hlavy až k patě. "Tomu se mi ani nechce věřit."
"Věřte nebo ne, ale klidně tu s Vámi zametu podlahu. Lektvarology jsem neměla nikdy moc v lásce," odvětila se sladkým úsměvem jasně narážející na lahvičky, co celou dobu cinkaly v Severusově kapse.
"To víte, někdo má rozum, jiný svaly."
"Už se nedivím těm Vašim svalům."
Přimhouřil naštvaně oči.
"Jak dlouho hodláte na hradě pobývat?"
"Dost dlouho. Líbí se mi to a konečně můžu uzavřít jednu záležitost s Luciusem."
"Záležitost?"
"Kdybych Vám to neřekla napadaly by Vás samé blbosti, co? Jedná se o závěť jeho otce."
"Abraxasovu závěť?"
"Vy jste ho snad znal?" zeptala se překvapeně a zastavila se uprostřed kroku.
"Ne, ale tu závěť jsem měl tu čest vidět."
"Nenazývala bych to ctí. Je to kus papíru potřísněný krví."
"Asi Vám nerozumím...."
"To se mi líbí," zašeptala s úsměvem a lehce do něj strčila, protože se musela vyhnout několika studentům, co si je zvědavě prohlíželi. Severus tak mohl cítit její jemný parfém a zároveň si užít pocit, když Vás někdo šlehne vlasy do tváře. Ani jedno mu kupodivu nebylo nepříjemné.

*** Daleko ***

Mrazivá noc přikrývala sněhovou pokrývkou prastarou krajinu.
Natáhl ruku do prázdna před sebe a cítil jak jeho magie rozechvívá vzduch.
A právě na tom místě, kterého se dotýkal, se rozzářila zlatavá síťka.
Jemná, křehká… Od toho byli zaklínači. Vytvářeli, udržovali a někteří i ničili štíty.
Takoví, kteří by však dokázali zničit léta budovaný štít už však byli jenom dva.
Dva a jeden, který o tom nevěděl. Žalostný počet. On samozřejmě, a jeho milovaní příbuzní.
Však mnoho takových nebylo.

Odhrnul si z čela světle hnědé vlasy a nepřirozeně světlé, modré oči se zadívali na ní.
,,Omlouvám se," zamumlala a usmála se na něj.
Navzdory zimě na sobě měla jen těsný kabátek, ale to bylo normální. Je zahřála i magie.
,,Alexandro…" došla mu slova.
Lišila se od něj pouze očima.
,,A nechceš mi říkat Leo?"
Zamračil se.
,,Proč?"
,,Protože bratránek není zase takový ztracenec, už jsem přišla na to, proč jsem tam. Chce mě dohodit jednomu milému lektvarologovi."
Muž se rozesmál. Ale když viděl, že její úsměv se vytratil.
,,Počkej, Lexí, ty lektvary nenávidíš."
Nevěřícně sledoval, jak zčervenala.
,,Jenže on mě nechce."
Měl chuť se znovu rozesmát, ale to by mu práskla dveřmi. Kdyby tedy nebyli na otevřené louce a dveře nebyly daleko od nich v jedné z pevností.
,,Určitě si tě zamiluje…" pronesl kousavě.
,,Asi jako bratránek," zamručela
,,No vidíš!" křiknul vesele do té pláně ,,A ten už tě zve i do práce."
Když vyloudil úsměv i na její tváři, pustily se do práce. Spravovat ty drobné zlaté nitky dalo práci. Jakmile jedinou přetrhli, dali se do toho znovu, ale nakonec spustili ruce a úlevně vydechli.
,,Proč musí být ruské štíty nejtěžší na spravování?" zavrčela a sklouzla do sněhu.
Ani jí to nevadilo, pořád jí bylo teplo. Pokrčil rameny.
Protože MŮJ národ měl vždy nejlepší zaklínače. Pomyslela si a s obavami se zadívala tam, kde stál její učitel, přítel a bratranec v jedné osobě. Kdyby ten arogantní idiot tušil, že má bratra, pomyslela si. Představila si Luciuse vedle něj. Opravdu jsou si podobní, ale nikdy se neviděli, Lucius netuší, kým je, nebo kým by mohl být - zaklínačem. A vlastně je zatím lepší, že to neví. Jen by to uškodilo, kdyby se vrátil na stranu pána zla. Zamířila do pevnosti.
Šla pomalu, neměla kam spěchat. Prošla chodbou a zamumlala místo, kde chtěla být.

Objevila se kousek před Bradavicemi - teď už ale zrychlila. Nějak tušila, že až otevře dveře svého pokoje.
,,Kde jsi byla?" jen tak tak zadržela výkřik.
,,Bože, neděs mě," zavrčela a naschvál na něj sklepala něco sněhu ze svého kabátu.
Lucius prsknul, ale pak se ovládl, setřásl ze sebe sníh, a vstal z jejího křesla. Naklonila hlavu na stranu, jak to uměla jen ona.
,,Přinesl jsem ti další kafe, soudím, že ti přijde vhod."
Zamračila se. ON přinesl kafe JÍ? Jenže lahodná vůně a únava zvítězily a ona si chtě nechtě musela sednout a napít se.
,,Tak, co tomu říkáš?" zeptal se.
Nehodlal jí teď nechat odejít.
,,Kdyby jsi říkal, co MU říkám, tak je to drzý netopýr, který mě pěkně štve," zamumlala mezi usrkáváním žhavé tekutiny.
,,Ale v dohazováním jsi se už zlepšil," dodala jemněji.
Usmál se.
,,Jak to víš?"
Rozesmála se tím svým zvonivým způsobem. Ten její úsměv musel obdivovat každý.
,,Znám tě," prohlásila jistě.
,,Jsi jako tvůj otec…."
Zarazila se, když viděla, jak se stahují mračna. Vstal.
,,Ne, jako on nejsem."
Položila hrnek zpátky. Teď bylo vidět, jak zdaleka nevyužívá svou moc. Jen on si to neuvědomil. Svíčka na stole zhasla. Uvědomil si to a klesl zpátky na křeslo.
Stiskl pěsti a podíval se na ní. Pokusila se uklidnit srdce, které běželo jako splašené.
,,Chodívá v noci po chodbách, když se snaží nachytat studenty," promluvil konečně.
,,Cože?" zašeptala nevěřícně a její rty se zavlnily ve známém úsměvu.
,,Půjdu," řekl prostě.
,,Počkej!"
Vstala a přešla k němu.
Spustil ruku z kliky, a překvapeně se na ní zadíval.
Vtiskla mu na tvář jemný polibek a překvapení zakončila slovy, která mu zašeptala.
,,Ne, ty nejsi jako tvůj otec, jsi lepší, tak se snaž, ať to tak zůstane, nebo tě ona nebude nikdy chtít…"
A zmizela.
Opřel se o dveře a vydechl.
Celou dobu nedýchal.
Měl mlhavý pocit, že zmizela v jedné ze spletitých chodeb, ale neměl už sílu to zjišťovat.
,,Nikdy nebudu jako ON," zašeptal.
,,Protože on by nikdy neschvaloval jí."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Monča Monča | Web | 23. ledna 2012 v 19:30 | Reagovat

Musím říct, že přímou řeč nemám ráda, ale tady mi to ani nevadilo. Lea je mi sympatická :-)

2 Berenika Berenika | E-mail | Web | 23. ledna 2012 v 21:17 | Reagovat

[1]: Doufám, že se ti bude líbit i nadále. Lea rozhodně není jedinou zajímavou osobností uvnitř povídky. Tuším, tuším, že za přímou řeč, která ti tu nevadí může Illian xD Já mám raději popisy a doslova se v nich vyžívám.

3 Keta Keta | Web | 28. ledna 2012 v 15:58 | Reagovat

Úžasná kapitola :-D Ten konec se mi moc líbí ^^

4 Berenika Berenika | E-mail | Web | 28. ledna 2012 v 16:14 | Reagovat

[3]: Děkujeme :-D Jsem moc ráda, že se líbí xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama