12. kapitola - Najít tu pravou - Část první

15. ledna 2012 v 9:12 | Berenika a Illian |  Navzdory z(a)tracené minulosti
Kráčel hezky pomalu svou třídou.
Většina zmijozelských, kteří si uvědomili, co dělali minulou hodinu, byla rudá až za ušima. Šel klidně, nebylo kam spěchat. Užíval si to. Nikdo, kdo by ho kontroloval tam nebyl. Možná to taky bylo tím uspávacím lektvarem, který včera NĚKDO podstrčil jeho milovaným kolegům. Ušklíbl se. Tohle bude hodina podle jeho gusta. I když… Asi ne…
Přejel je pohledem. Ztracené existence, co se týče společenské výchovy. Ostatně stejně jako všichni na tom hradu. Ozvalo se nesmělé zaťukání na dveře. Užíval si ten zvuk. Už si zvykl, že na hradě moc lidí neklepalo, když chtělo vstoupit do třídy. Ale ještě víc ho překvapil obličej lemovaný rudými vlasy, který se objevil.


,,Lily?" zamumlal.
Matka jeho dcery se mu poslední dobou vyhýbala. Kývla hlavou a sedla si do poslední lavice.
Jeho žáky sice mělo čekat kárání ale... Ušklíbl se.
,,Dnešní hodina bude věnována něčemu, co lépe pochopíte. Společenské chování není pouze o nudných hodinách, ale i o normálních věcech, které zlepší vaše vystupování i sebevědomí. Čímž jsem chtěl říci, že se můžeme učit i v těžkých podmínkách."
Když viděl, že ho nepochopil nikdo, vzdychl.
Tleskl a lavice zmizeli. Jen málo žákům se podařilo udržet rovnováhu, ale Lily ano, a ta se na něj podívala dost vyčítavým způsobem. Když se jejich učebnou rozlehla dobře známá populární hudba objevily se v jejích očích překvapené pohledy.
,,Tohle patří do společenské výchovy, profesore?" zamumlal překvapeně jakýsi zmijozelský žák. Lucius se ušklíbl.
,,S vámi jinak nic nezmůžu."
Třídou se rozlehl uvolněný smích. Lily k němu udělala pár kroků. Překvapil jí hodně.
Sledovala ta nejmenší gesta, kdy upravil čísi držení těla, tu zase chvíli vedl nějakou dívku nebo poučil chlapce, jak se správně uklonit. Ta malé gesta… Jemné úsměvy… Letmé pohledy směrem k ní. Počkat! Pokusila se přihlouple neusmívat. Přece jen se to k jejímu věku nehodilo.
,,A proč ne, pane profesore?" zeptala se Nebelvírka
,,Prosím," přidala se další.
S údivem si všiml, že ta druhá je ze zmijozelu. Nestávalo se, že by se ty dvě koleje shodly, ale on tím přece jenom dosáhl čeho chtěl. Nemohla se z toho vyvléknout.

Lily jakmile zaslechla kousek rozhovoru popošla blíž, aby zjistila, o co se jedná. Kolem ní se v té chvíli utvořil kruh a Lucius stál před ní. Znovu tleskl, a jí se rozzářily oči, když zaslechla svou oblíbenou písničku. Jakousi variaci na valčík. Uhlazenou, milou, aristokratickou. Tu, kterou jí učil on. Uklonil se jí, takovým způsobem, jak to uměl jen on. Aristokraticky, ale nemohla si nevšimnout, že hloub než obvykle. Předvedla jemnou úklonu a podala mu ruku. Přitiskl jí k sobě a vedl ji po provizorním parketu. Sem tam se otevřela ústa některého chlapce nebo dívky, kteří jen bezeslovně sledovali tu podívanou. Ti dva totiž tančili… Dokonale.
Jako by se ani nedotýkaly podlahy. Zabodával pohled hluboko do jejích smaragdových očí.
Nevnímala ani, že tančí. Byla prostě šťastná a to bylo všechno. Cítil, že se hudba blíží ke konci. Chtěl ji políbit. Hrozně dlouho už neochutnal její rty a toužil po tom jako nikdy.
S největším sebezapřením jí otočil před sebou a naklonil a nad ní. Ale nepolíbil ji. Ztratil by jí tím docela, tím si byl jistý. Hudba dohrála a ona otevřela přivřené oči dokořán. Čekala, že jí políbí, ale tím, že to nedělal ji překvapil. A taky…
Dveře se prudce otevřely a v nich stál bledý Harry. Nadechoval se, že něco řekne, když ho někdo prudce odstrčil a černý přízrak vpadl do učebny. Jediné co dávalo znát jeho vztek byly temné obsidiánové oči. Oči, které metaly na všechny strany blesky.
"Uspávací lektvar?!" zasyčel pobouřeně Severus.
"Stalo se něco kolego?" zeptal se Lucius sladce a přitáhl si Lily o něco blíž k sobě.
"Hrad byl napaden!" zakřičel Harry, který se vzpamatoval z toho, jak ho sklepní netopýr odstrčil.
"Napaden...?" vyhrkli nechápavě všichni přítomní.
"Než mě tu laskavě kolega přerušil, chtěl jsem to říct," vrhl naštvaný pohled na Severuse, mračícího se jako kakabus.
"A kým?! Co...?"
"Už je po všem. Jde o to, že do Velké síně někdo poslal balík. Ten explodoval, ale Velká síň výbuch utlumila. Je teď tedy nepoužitelná, ale situace je již pod kontrolou. Studenti se mají na příkaz ředitelky odebrat do svých společenských místností a vyčkat na další pokyny. Profesoři jsou žádáni ve Velké síni."
Lucius přikývl a neochotně musel pustit Lily. Neušel mu Severusův vražedný pohled a věděl, že se jejich nepřátelství právě znovu prohloubilo.
"Tak?" zeptala se Lily. "Někdo je tam musí odvést, nebo chcete nechat studenty..."
"Malfoyi odvedeš studenty Zmijozelu a Potter..."
"Ne!" přerušil Severuse Harry. "Lily? Mohla by jsi? Já se musím hned vrátit."
"Proč?" ucedil skrz zuby Snape.
"Proč myslíte? Nejsem sice Bůh ví jak skvělý v těch Vašich lektvarech, ale zase na druhou stranu ovládám jiná kouzla. Měl jsem už dost času projít knihovnu. I oddělení s omezeným přístupem. Tak jsem se něco naučil."
Harryho slova zůstala vyset v místnosti ještě chvíli po tom co odběhl. Severus přimhouřil zlobně oči, vrhl poslední pohled na Luciuse a Lily a taky z místnosti odešel. Nezapomněl za sebou prásknout dveřmi.
Studenti se jako jeden muž nechápavě otočili na své dva profesory a žádali si vysvětlení.
"Nebojte se. Jak řekl pan profesor Potter. Dostane se Vám vysvětlení ve společenských místnostech. Tak? Sbalte si věci a Nebelvír půjde za mnou."

Velká síň byla očazená a ve zdích bylo několik vydrolených kamenů. Majestátní strop, zobrazující těžké mraky byl naprasklý a vzadu se z něj sypal stoletý prach. Pohled to byl žalostný, ale škoda nebyla tak velká, aby ji nespravilo několik kouzel. McGonagallová už dávala do pořádku podlahu a kolejní stoly.
"Ach! Severusi. To je dobře, že jste tu."
Profesor lektvarů pohledem přelétl celou místnost a v hlavě si snažil představit sílu výbuchu. Musel být obrovský, když ho neutlumila ochranná kouzla a dokonce napáchal takovou škodu. Velká síň už dlouho nezažila něco podobného a v očích všech se zračily vzpomínky. Vzpomínky na to, kdy naposledy vypadala takhle. Při Poslední bitvě. Při bitvě, během níž zemřelo tolik dobrých kouzelníků. Tolik dobrých duší bylo tehdy zmařeno.
"Kde mám začít?" zeptal se konečně Severus. Minerva ukázala do protějšího rohu kde se už činil Harry. Nemohlo mu ujít, že mladý Nebelvír nepoužívá hůlku, ale zdi opravuje magií vypouštějící z dlaní. Na čele mu perlil pot a smaragdové oči se leskly únavou.
"Nechcete pomoct, Pottere?"
"Jestli chcete, tak přestaňte tlachat a dejte se do práce. Tyhle zdi, jsou staré, nemůžete na ně použít hůlku," vysvětloval zadýchaně Harry a Severus postřehl v jeho hlase napětí.
"Obávám se, že nejsem se spontánní magií na takové úrovni jako Vy."
To přinutilo Harryho na chvíli přestat.
"Cože?"
Věhlasný lektvarolog se nepříjemně ošil.
"Ano, přesně tak, kolego. Já neovládám tento druh magie tak, abych mohl zacelovat něco jako zdi Bradavic."
"Ale...jak to?"
"Mám nadání na lektvary, ne na něco takto elementárního."
"Nikdy jste to nezkusil, co?" odsekl Harry a vyděl, že trefil do černého. "Tak se postavte sem," ukázal mu Nebelvír a postavil se za něj. Natáhl mu ruce tak, jak stál před chvílí i on a nevnímal Severusovi námitky.
"Teď se soustřeďte na tu zeď a vnímejte její magii..."
"Pottere," zaskřípal zuby naštvaně Severus."
"No tak. Dělejte co říkám. Vnímejte tu magii a teď ji nechte proudit i sám sebou. Pak už to půjde samo."
Severus se snažil. Několik kamenů se zvedlo a samo se postavilo na správné místo. Svěsil unaveně ruce. Bylo to vyčerpávající.
"Vidíte, že to jde!" zahlaholil bodře Harry a vrátil se ke své práci. Snape si nemohl nevšimnout, že jeho kolega nezvedá, dva nebo tři kameny, ale umisťuje v podstatě desítky kamenů v celé síni najednou. Měl zavřené oči a jediný důvod proč byl v koutě, ve kterém ho Severus našel, byl ten, že zde byl největší klid. Proč ho sem tedy Minerva poslala?

Usmála se.
,,Lily, viděla jste to?"
Rudovláska přikývla. Sledovaly obě ty dva.
,,Udělal to naschvál."
Minerva pokývala hlavou.
,,Ano, Severus by to nezvládl, má opravdu nevídaný talent na lektvary, výborně kouzlí, ale… Kdyby mu Harry nepropůjčil trochu toho svého nadání, nikdy by to… Nešlo."
Lily se naklonila za sloup, aby na ně lépe viděla.
,,Nechápu, proč to udělal…"
,,A nejste ráda, má drahá?"
Rudovláska se na ní usmála.
,,Jsem, moc."
,,Ale…" dodala Minerva
,,Ale nevím, co cítím."
,,Myslím, že pan Malfoy to ví?"
,,Jenže my už nejsme děti, Minervo."
Když se na ní ředitelka podívala, měla pocit, že jí vidí až do duše.
,,To ale Severus také ne."
Sklopila oči.
,,No právě… Je jiný… A… Kdybych předtím bývala nezůstala s Jamesem, možná by byl pořád takový, jak jsem ho znala."
Minerva se zamračila.
,,Válka zanechala stopy na všech, bylo by zbabělé jen kvůli tomu…"
,,Ne!" Lily ji přerušila tichým výkřikem.
,,Bože, to ne, ne kvůli tomu…"
Položila jí ruku na rameno.
,,Nevím, kvůli čemu, ale je to na vás. Jen si uvědomte, že tohle rozhodnutí není jenom pro vás."
Ušklíbla se.
,,To před lety bylo také pro dobro všech. Ale štěstí nepřineslo."

Harrymu po tvářích stékal pot.
Propůjčoval část síly kamenům, aby se vrátily na svá místa, a část tomu troubovi vedle, aby měl pocit, že něco dokáže. Už nedokázal myslet, když tu ho někdo té námahy zbavil.
Nejméně stovka - tedy většina - kamenů vylétla naráz do vzduchu a zapojila se do zdi.
Ledabyle opřená o zeď stála asi třicetiletá žena. Dlouhé světlé hnědé vlasy jí spadaly přes obličej do tváře, které vévodily tmavě modré oči. Až nepřirozeně tmavé, ale nádherné.
Tvářila se, jako by se nic nedělo, ale přitom jemně vtipkovala s mužem vedle ní, který jí držel za ruku. Jejich magie byly silné, a on by jim i poděkoval za pomoct, kdyby ten muž nebyl Malfoy.
,,Kolegové, tohle je Leandra Edita Alexandra Malfoyová," představil ji vzápětí Malfoy.
Žena se uklonila. Severus si uvědomil, že na ní tak nějak dlouho zírá a okamžitě se zamračil na Malfoye. To pomáhalo.
,,A, co tu paní Malfoyová dělá, smím-li se zeptat?" zavrčel.
,,Je tu na mé pozvání." Odpověděl Lucius jakoby nic
,,A kdo vám dovolil sem někoho pozvat?"
,,Kdo dává vám právo se mě ptát?"
,,Kdo…" zavrčel Severus, ale žena ho přerušila.
,,Stačí Lea." Podotkla a natáhla k němu ruku.
Nejdřív zalapal po dechu Lucius a poté Severus, kterému trvalo než se vzpamatoval.
,,Stačí profesor Snape." Zavrčel, ale její ruku neuchopil.
Naklonila hlavu mírně na stranu.
,,Profesore Snapee, nechcete s tím tady pomoct, a představit mi i vašeho kolegu?"
Černovlasý muž se ušklíbl.
,,Pravdu?" zeptal se a ona jednoduše přikývla.
,,Ne."
Usmála se na něj, až měl pocit, že podvádí Lily, se kterou vlastně nic neměl (kromě Sophie samozřejmě) a neměl proč ji podvádět. Vydechl, když se konečně otočila. Drzá, arogantní, pitomá ženská.
,,Můžu nějak pomoct?" uslyšel za sebou jemný dotaz.
Jeho kolega jen přikývl. Zjevně už se na moc nezmohl, podle toho, jak rychle oddechoval.
,,Harry," zamumlal ,,Harry Potter."
Znovu se zářivě usmála jak to bylo u Malfoyových neobvyklé. Tahle žena byla zjevně výjimkou.
,,Známé jméno mi nikdy nic neříká, teď však vidím, že chválou na vás pouze šetřili, protože spravit Bradavickou zeď, klobouk dolů... A mimochodem, trváte stejně jako váš kolega na formálním oslovení?"
Harry ani neměl chuť odporovat a tak jen zavrtěl hlavou. Když se znovu usmála, měl pocit, že se mu v žilách rozlévá nová síla. Až poté si uvědomil, že ho chytila za ruku a sama se opřela o zeď. Viděl v jejích očích údiv, když všechny zbylé kameny vlétly do zdi.
Pustila se ho a o kousek ustoupila.
,,No tedy…"
Obdivně přejela pohledem celou velkou síň a v tu dobu byl slyšet pouze jejich dech.
Pak pokývala hlavou.
,,Tak před takovou silou se jednoduše skláním, Harry." Zamumlala s pohledem na zeď.
A na důkaz svých slov se jemně uklonila. Severus zaťal pěsti. Vzápětí jí blýsklo v očích.
,,Smím požádat veleváženého pana profesora Snapea, aby mi ukázal hrad?" zeptala se a dala vážný důraz na oslovení, i když jí cukaly koutky. Severus se rozmrzele zamračil.
,,Ne."
Přešla k němu a rezolutně prohlásila, že nevadí.
,,Čekáte na něco, Leo?" zavrčel.
,,Ne."
Způsob jakým řekla to jediné slovo byl doslova úplně stejný, jakým ho řekl on, a způsobil výbuch smíchu v celé síni. Když se jemně usmála i ona, měl pocit, že by jí nejraději usmažil i políbil zároveň. Když si uvědomil na co myslí, rezignovaně zavrtěl hlavou a nabídl jí rámě.
Lea se s úsměvem zavěsila, a on měl pocit, že opřít by se potřeboval spíš on, protože se jemu - profesoru Snapeovi - podlamovala kolena.

Lily si se zaujetím prohlížela ty dva.
,,Sluší jim to." Nadhodila a koutkem oka sledovala zástupkyni, která se usmála.
,,Zdá se, že jeden problém je vyřešený." Zamumlala.
Jen ty dvě poznaly na jeho chladném chování, na co myslí.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 teahouse teahouse | Web | 15. ledna 2012 v 11:44 | Reagovat

Chvíli jsem jen tak zhypnotizovaně pozorovala to záhlaví a četla ty řádky. Páni, je to krásné. Líbí se mi ten obrázek a ty barvy, do kterejch je to laděný. Fakt moc.
A jinak k článku- Harryho Pottera zbožňuju, fanfiction, všechno, co k tomu patří. A ty umíš krásně používat přímou řeč, dobře se to čte a neni to tak kostrbatý a nepřirozený. Pěkný. Moc chválim. :)

2 Berenika Berenika | E-mail | Web | 15. ledna 2012 v 12:17 | Reagovat

[1]: Taková pochvala mě obzvláště těší. Co se veršů týče... Jsou už starší. Některé půl a jiné téměř dva roky. Design sice není profesionální, ale snažila jsem se, aby vyjadřoval něco z toho, co lze na tomto blogu najít.

A k povídce... To nejlepší, obzvláště Severusův sarkasmus, má na svědomí Illian, se kterou tu povídku píšu (Polcerova.blog.cz) Viz. úvod k ní.

Fan Fiction se mi kupodivu píše lépe než vlastní próza, takže se mu věnuji už... Ty dva roky to budou. Rozhodně ho mám velmi ráda :-D

3 Daisy Daisy | 15. ledna 2012 v 13:54 | Reagovat

Prosím pošlete to dál!
Tohle nepřestávej nebo se stane něco špatného. Jmenuji se Daisy, je mi 7 let mám blond vlasy a děsivé oči. Nemám nos a uši jsem mrtvá. Pokud tohle nepošleš 15ti lidem zjevím se dnes večer u tvé postele s nožem a zabiju tě.Tohle není vtip! Něco dobrého se ti stane v 15:22-někdo ti zavolá nebo k tobě promluví a řekne : MILUJI TĚ !!!! P.S: Neporuš to! omlouvám se že jsem ti to poslala

4 Berenika Berenika | E-mail | Web | 15. ledna 2012 v 14:11 | Reagovat

[3]:To jsi opravdu šikovná, že v sedmi umíš psát a ještě, že jako duch rozesíláš po internetu nesmyslné reklamy xD

P.S. - Duch by už mohl vědět, kde se píší velká písmena xD

5 Blangela Blangela | Web | 15. ledna 2012 v 14:36 | Reagovat

Já se strašně omlouvám, (bože, proč ten příspěvek předtím? [3]: O.o)ale jaksi to nestíhám číst XD Ani nwm, kde jsme skončila -.- A štve mě to a někdy si to určo přečtu, ale teď vůbec nestíhám -.-

6 teahouse teahouse | Web | 15. ledna 2012 v 16:06 | Reagovat

Jéé. Moc děkuju za komentář, nějakym způsobem mě nastartoval a rozvířil ve mě takovej ten příjemnej pocit vděčnosti, nebo jak to mám nazývat, aby to neznělo nepochopitelně.
Moc souhlasím s tím vším, co jsi říkala o nedostatku času! Přesně tak. Škola mě úplně připravuje o všechen volný čas a vysává ze mně veškerou chuť do života. Fuj.
Jo a černá! Zbožňuju její nekonečnou univerzalitu, útulnost, přátelskost, zeštíhlování, kouzelnickost, její klid, její nadčasovost, neotřelost, elegantnost a já nevím co ještě! Normálně nosím spoustu barev, spíš zemních, ale základ je vždycky černá! Ta mě neopouští nikdy. Mám jí ráda.
Jinak Shakespeare? Of course. Hraju v divadelním souboru, bez něj si život nedokážu představit!
Takže... Moc držím palce, aby se tomuhle blogu dařilo! Líbí se mi moc. Moc, moc. :D

7 teahouse teahouse | Web | 16. ledna 2012 v 16:50 | Reagovat

Já mám rock taky ráda a Rasmuse znám od spolužáků a ráda je poslouchám, když je někdo pustí. Ale ráda se prostě uchyluju k takovým těm "osobním značkám". :)
Jinak co se týče jazyka, celkem to ani neřeším, jen mi moc nesedí čeština. Mám třeba ale ráda francouzštinu, je taková poetická (a ruštinu si musím pustit- to zní zajímavě!)... Ale v tomhle hodně záleží na osobním vkusu.
Z rocku mám asi nejradši Arctic Monkeys, jo, dokonce bych je zařadila někam na začátek mýho žebříčku oblíbenců. :)

Jinak, těšim se, co dalšího vyprodukuješ! ;)

8 Teahouse Teahouse | Web | 16. ledna 2012 v 20:26 | Reagovat

Jéj, o Klubu Snílků a RPG jsem tu už zajisté něco četla, stále ale úplně nechápu o co jde?
Mohla bych být trochu ponaučena? :-D

9 Keta Keta | Web | 21. ledna 2012 v 14:52 | Reagovat

Lea je úžasná xD Vypadá to, že mám novou oblíbenou postavu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama