pluj, loďko, vezmi nás kam nebývá cest.
Tam, kam nesměle zamíří ptáci,
když domů se ze země před zimou vrací.
ty která plápoláš v bouřkovém mračnu.
Dovez mě za srdcem a pověz jinou
mi k cestě pohádku...
Kam schováš se, když pouze snít
a smět se ze snů neprobouzet
bys přála si mít psané krví?
Nač zakotvit a snu se vzpouzet?
Vyčkávej, možná přijde snění!
Jak motýl, jež má sílu květů
měl by jít příkladem.
Tobě, jež sílu ze snů máš.
Ta loď je tvojí, pojď k ní blíž.
Ta loď ti, Snílku, život přislíbila.
















To je hezké. :)