15, kapitola - Konec...? (I. část)

11. února 2012 v 19:45 | Berenika a Illian |  Navzdory z(a)tracené minulosti
"Vím jak pomoct. Můžu překonat případné štíty," navrhla Lea a Lucius na ni vrhl rozzuřený pohled.
"Děláte si ze mě srandu? Nejste náhodou Nebelvíři? Alespoň většina?" dodal při pohledu na Severuse. Ten si však všiml, že se Lucius ani okem nepodíval na Leu. Proč?
"Změnit někomu povahu přeci nepřichází v úvahu, je to trestné, nebo se pletu?" ptala se pro pořádek Lily.
"Trestné to je, ale v podstatě to nelze prokázat, pokud by se k tomu jedna ze stran nepřiznala," dodal Severus.
"Nedonutíte je aby to řekli. Tak proč to prostě neudělat? Tak velký problém to být zase nemůže," navrhovala nadšeně Lea. Už dlouho nic šíleného nepodnikla.
"Leandro!" okřikl ji Lucius a pak se zlomyslně ušklíbl, když se zašklebila nevolí.
Nenáviděla to jméno. V očích jí zaplály plameny zlosti.
"Laskavě mi tak neříkej Luciusi, nebo...." nechala větu nedokončenou, ale její pohled jasně vyjadřoval co se jinak Luciusovi stane. Rozhodně tedy nic pěkného.
"Můžete si nechat rodinné záležitosti na jindy?" otázal se nevrle Snape a obrátil tak pozornost Malfoyových na sebe.
"Jistě," zavrčeli společně a ani jeden se na druhého už nepodíval.
"Nuže? To ji jako uneseme?" zeptal se přiškrceným hlasem Harry.
"Víte snad ODKUD ji unést, pane Pottere?" zeptal se Lucius ne nepodobným tónem jako Severus.
"Tak třeba já...já myslím, že to vím," vyhrkla Lea trochu rozpačitě. "Totiž, říkali jste, že Ginny je s Roderikem Rosewelltem, nebo ne? To znamená, že musí být na jeho sídle. Jestli se nepletu Rosewelltovi byli velice starý kouzelnický rod, na který se pozapomnělo díky drobné aféře před...kolika? Padesáti, šedesáti lety? Možná ještě dřív...."
"To ale nebylo jenom kvůli té maličkosti. Nezapomínej, že Rosewelltovi byli vždycky mimo. Stranili se úplně všeho. Jako by měli co tajit," opravil ji ledabile Lucius.
"No to vím, ale po tom incidentu si stejně všichni mysleli, že jsou mrtví. Až pak se ukázal Roderick, co si tak pamatuji a všechno zdědil, i když byl synem té milenky."
"Hmf, jestli zdědil všechno, pak je těch sídel, kde by mohli být několik."
"Stop!" ozvala se najednou Minerva
"Jsem sice dost stará, ale netuším o čem tu vy dva mluvíte. Jaká aféra, incident? O co se jedná?"
Ostatní v místnosti sborově pokývali hlavou na znamení toho, že nemají sebemenší tušení o čem se tu ti dva baví. Tedy, až na Severuse, který se tvářil, jako že je mu to úplně, ale úplně jedno.
"Já zapomněla," vyhrkla Lea "Víte, tohle je známé všem těm aristokratickým panákům jako je tady bratránek a vzhledem k tomu, že jsem byla nucena se v těchto kruzích ochomítat, tak to vím i já."
Místností se rozlehlo tíživé ticho. Které prolomil až vzteky bílí Lucius. Přece jenom, co se týče ovládání, měl by se od Severuse co učit. Plamínky svící se zachvěli.
"Nejsem aristokratický panák!"
Vrhla na něj pobavený pohled.
"Ale vždyť se to někdy hodí, no ne?"
Odfrkl a sedl si zpět na židli rozhodnutý neříct už ani slovo.
"Ale, chováš se jako malé uražené děcko," obvinila ho, ale pak se zatvářila vážně.
"Rosewelltovi mají jenom tři použitelná sídla co si tak vybavuji. Ne, počkej, čtyři. Dvě měli v Americe, ale použitelné je už jenom jedno, z druhého jsou ruiny. Tady mají taky jedno, to velké a hrozně kýčovité a pak dvě použitelná mají v Rusku."
"V Rusku," zamumlal Severus.
"Ano, ale jedno...no, nevím v jakém je stavu. Obvykle totiž opravujeme po určité době štíty a to i když nám majitel neřekne. Ale když jsme naposledy zpravovali Rosewelltovi štíty, tak to bylo jenom u toho sídla v Americe, tady a toho jednoho v Rusku. O druhém se ani nezmínil a když jsme se ho ptali, co se stalo, řekl, že opravu nepotřebuje."
"Třeba je zrovna tam!" vykřikl Harry a tvářil se, jako by byl schopný tam jít hned teď.
"To nebude tak lehké," ozvala se Minerva. "Jestli se teď hned chcete vypravit do Ruska prosím, ale potřebuji aby někdo učil! Rozmyslete si to. Myslím, že Vám neublíží počkat do Vánoc. Potom můžete odjet"
"Do Vánoc?" vyhrkl nepřirozeně vysokým hlasem Harry. "Ale to je..."
"To je za čtrnáct dní Harry. 24. a 25. tady ještě zůstanete, ale pak si jeďte kam chcete."



"Siriusi, jak to, že tě tvoje maminka nemá ráda?"
"Moje maminka?"
"Ginny, přeci!"
"Ale Sophie, ona není moje maminka. Já nemám maminku."
"Každý má maminku, viď Sophie," přidala se k nim Alessandra
"Přesně tak Lesí, každý."
"Já ne," trval si na svém chlapec.
Všichni tři seděli spokojeně v kuchyni a nechali se obskakovat domácí skřítky.
"To je ale hrozně smutné. A kde jste vlastně bydleli?" vyptávala se Alessandra.
"V Rusku."
"Rusku? Ale to je hrozně daleko!"
Přikývl. Sophie přimhouřila oči. Přemýšlela. Alessandra se Síriusem si toho všimli.
"O čem přemýšlíš?" zeptal se chlapec.
"O té knize, co ukazoval tvůj tatínek, Lesí. Элементы."
"To znamená Živly," objasnil chlapec.
"Já vím, ale vrtá mi to hlavou," uzavřela tiše dívenka a natáhla se pro sušenky.


,,Ty…" začala mu bušit pěstmi do hrudi.
Harry jí nevolky přiložil ruku k hrdlu a ona ztuhla.
Na okamžik se mu zdálo, že se v jejích očích objevilo něco známého, ale…
Bylo to pryč.
,,Hněte se," zavrčel Malfoy, který spolu se svou sestřenicí uzavíral ten krátký průvod.
Syčel na všechny strany, dokonce se i odvážil odporovat Severusovi při výrobě lektvaru.
Lea zavrtěla hlavou, když se na něj podívala.
Pak mrkla na chlapce, kterého si stačila oblíbit.
I když… On už chlapcem nebyl.
Byl to dospělý muž, který svou přítelkyni - bývalou přítelkyni - táhl pryč z té zimy.
Jenže to bylo příliš jednoduché…
A ze zkušenosti věděla, že co je příliš jednoduché, to prostě neexistuje.
Vždycky jsou problémy.
A proto se rozhlížela při každém malém šustnutí.
Proto vrtěla hlavou když slyšela to šeptané dohadování těch dvou před ní.
Navíc si do té doby myslela, že má dobrý smysl pro orientaci, ale…
Podle něj by tu už měl dávno stát Severus s lektvarem, který spolehlivě uspí Harryho zavazadlo a s pláštěm, který je skryje cizím zrakům.
Jenže… Severus tu nebyl.
Začínala neklidně pošlapovat na místě, až zůstala za nimi.
Instinkt ji po letech v Rusku, kde nebylo přežití žádným přepychem, neklamal.
Lucius se zastavil a rozhodně vytasil hůlku.
I on něco cítil.
Rozhlížela se přes mraky, kterými propadávaly drobné vločky.
Vlastně se spíš potáceli v mlze pořád dokola, než aby někam šli.
Ale tam nebylo KAM jinam jít…
Byly jen dva směry - Tam a zpátky.
Zpátky nemohli… Museli tedy dopředu…
Nechávala na sebe dopadávat vločky a klidně, se zavřenýma očima se ponořila do své mysli.
Cítila díky té důmyslné technice Ruských lovců všechno.
Doslova všechno.
A mezi všechno se řadily i zvuky kroků, které slyšela.
Otevřela oči.
,,Pryč!" vykřikla a shodila těžký plášť, který by jí překážel v běhu.


*** Den po štědrém večeru ***


Lily si užívala objetí svého ,,teď už oficiálního" přítele.
Opřela se o jeho hruď a nechala se kolébat cinkáním hvězdiček a dalších kovových ozdůbek, které byly jediným kouzlem sundávány z vánočních stromků.
Zavrněla a on jí objal i druhou rukou, aby mohl lépe vdechovat tu milovanou vůni jejích vlasů.
A v té chvíli se atmosféra protrhla.
Zamračil se, ale raději nic neřekl, aby svou přítelkyni nevzbudil.
Lea s Harrym, jakmile si všimli těch dvou, ztišili svou konverzaci, ale Lily se přesto probudila z dřímání.
,,Zítra," řekl zdánlivě klidně Harry, ale v očích bylo znát jeho rozrušení.
,,Zítra…"
Lea přikývla.
,,Luciusi, půjdeš s námi?"
Znělo to zdánlivě jako otázka, ale bylo to spíš rozhodnuté. Lea vždycky všechno rozhodovala za ně. Jedinou útěchou bylo, že s těmi dvěma třeštidly nepůjde sám. I když zamilovaný Severus taky není nic moc. Za tu chvíli, co uvažoval, se Lea otočila a nasměrovala Harryho k východu stejně jako sebe. Lucius si ani nevšiml, že na svůj doprovod mrkla. Ale došlo mu, že se nějak domluvili, když uslyšel, jak na něj ode dveří křičí.
,,A vycházím dneska před setměním, v Rusku je posunutý čas!"
Zavřel odevzdaně oči. Takže co je vlastně čeká? Unést bývalou přítelkyni národního hrdiny, vytrhnout ruskému příteli zmíněné ex pramen vlasů a dostat se v pořádku a hlavně ven do jednoho z nejhonosnějších a nejlépe zabezpečených sídel světa? Nerad si přiznával, že má někdo lepší zabezpečení než on, ale v Rusku to tak měla i nejmenší domácnost.
Tisíce let staré štíty. Starší než Bradavické, starší než Malfoyovské. Taková dobrodružství on přímo nesnášel.
Zatřepal hlavou aby nemyslel na takové věci a díky tomu si vzpomněl na včerejší večer. Byly to ty nejkouzelnější Vánoce jaké kdy zažil. Ne, že by byli nějak okázalé, ale právě proto. Byly malé. Skoro všichni studenti odjeli na prázdniny domů a oni se sešli - Merlin ví proč - zrovna u něj v kabinetě. Všichni. Harry, Lily, Severus i Lea. Seděli tam, u malého stromečku a bylo jim krásně. Lucius vlastně takové Vánoce zažil poprvé. Poprvé si připadal jako by měl…rodinu. Usmál se když si to uvědomil. I Severuse a toho skrčka Pottera měl vlastně rád. Ovšem nahlas by to nikdy neřekl. Byl to přece Lucius Malfoy. Ještě lepší byl však okamžik když se s Lily políbili pod jmelím. Myslel si, že je to okázalé klišé, ale když se nedostavila žádná kletba od Severuse ani pěstní útok od Pottera, tak nějak si uvědomil, že je prostě akceptovali. Severus kvůli Lee a Harry? Harry ten měl starostí víc než dost. Za krátkou dobu co ho znal se tomu zelenookému pošukovi změnil celý život. Jeho přítelkyně byla horší, než kde jaká Malfoyová a jeho syn…no, vlastně tu šlo o to, že měl syna. Potter, sám skoro ještě dítě, měl najednou prostě syna. Neuvěřitelné, řekl by dřív, ale teď? Tady, na tomto místě to bylo prostě normální. Všechno to šílené a nepředstavitelné bylo malicherné. Odkdy? Že by za to mohla ona? Upřel na předmět svých myšlenek pohled a přemýšlivě naklonil hlavu na stranu.
"Nad čím přemýšlíš?"
"Jak to, že tohle…tohle všechno…"nevěděl jak pokračovat. Jak vyjádřit někomu koho miluje, že nemá sebemenší tušení jak se dostal do téhle situace. Jak se dostal do téhle rychle se zužující spirály šílených situací?
"Přihodilo?"
Přikývl.
"Netuším. Přijde mi to přímo…kouzené, magické, ale to není to správné slovo."
Usmál se. Zamračila se, jak se snažila objevit přesně to slovo, které měla na jazyku, ale ne a ne na něj přijít. Měl neovladatelnou touhu jí políbit a chránit. Sevřít v náručí a už nepustit.


"Tak panstvo, vyrážíme!" zavelela rozhodně Lea přičemž si přes ruku přehodila huňatý kabát.
"K čemu ti ta příšernost bude?" vyhrkl znechuceně Lucius a poukázal tak na fakt, že onen kožich byl opravdovou kýčovitou chlupatou věcí.
"Tak promiň, ale odmítám si zašpinit norkový kožich… jako někdo."
Všichni se museli ušklíbnout. Lucius prostě byl a vždycky bude aristokrat. Aristokrat, který musí vypadat za jakékoliv situace dobře.
"Je teplejší," začal prskat dotyčný.
"Jasně. To ti tak budu věřit."
"Ale je, jen si ho zkus."
"Už bych ti ho nemusela vrátit."
"To…" Lucius se najednou zarazil uprostřed věty a nevěřícně upřel pohled za Leu. Stejně jako Harry, který jenom naprázdno otevřel pusu. Lea se zamračila a prudce se otočila.
"No ty vole!" vyhrkla zcela spontánně.
"Už můžete zavřít pusu," ozvalo se ledově.
"Ale….Ty….totiž, Vy pane profesore vypadáte nehorázně sexy."
"Leandro Malfoyová! Chováš se jako nějaká puberťačka."
"Oho, přesně ten samý tón, který na mě používá můj drahý bratránek," povzdechla si Lea teatrálně, ale pak mu zabodla ukazováček do hrudi a se sladkým úsměvem pravila:
"Ještě jednou mi řekneš Leandro a věř tomu, že ti už nikdy v životě neřeknu jinak než Sevíku!"
Ačkoliv se chystali na velice nebezpečnou misi, všichni se z plna hrdla rozesmáli. Už naplno. Přece jenom, Severus přikráčel ve značkovém kožichu a beranici a všechno sladěné do své obvyklé barvy - jak jinak než černé. Shrnuto a podtrženo, moc mu to slušelo.
"Takže? Jdeme? Všichni připraveni?" ptala se a energicky Lea se snažila se přestat uculovat, protože vražedný Severusův pohled ji už prostě nemohl zastrašit. Milovala ten pohled. Milovala vlastně celého Severuse, ale nechtěla si to přiznat. Přistoupit tak lehce na bratránkovi dohazovací machinace jí nebylo podobné. Vůbec. Navíc měla svou hrdost, no ne? Nebyla jen tak k mání. Vlastně, ona nebyla nikdy k mání. Nikdo si k ní nenašel cestu a ona si teď vlastně sama tu cestu našla. Nějak. Prostě naprosto přirozeně. Jako by se k sobě hodili. Podobné myšlenky ale velice rychle zapudila. Potřebovala se soustředit. Na to co je čeká. Zavřela oči a myslela na to místo. Jen ona mohla řídit přemístění, protože jako jediná měla aspoň tušení, kde je cíl jejich cesty. V Ruku už byla. A několikrát.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Darkness Darkness | Web | 11. února 2012 v 20:00 | Reagovat

:-D

2 Správce KSM Správce KSM | Web | 14. února 2012 v 19:10 | Reagovat

[1]: náhodou...jako...je to celkem dobrý... :-)

3 Berenika Berenika | E-mail | Web | 14. února 2012 v 22:17 | Reagovat

[2]: Děkuji xD Pochvala mne překvapila a tím víc těší xD

4 Surynka Surynka | Web | 16. února 2012 v 20:02 | Reagovat

Já docela čekám na pokračování :-) :D

5 Berenika Berenika | E-mail | Web | 17. února 2012 v 15:30 | Reagovat

[4]: To je milé xD Zítra tu bude, neboj :-D

6 Keta Keta | Web | 18. února 2012 v 15:35 | Reagovat

Vždycky mě to rozesměje... tentokrát to byl poslední odstavec, co mě dostal :D

7 Sherylin Lee Sherylin Lee | E-mail | Web | 21. února 2012 v 10:39 | Reagovat

Pekné, akurát mi chýba viac opisu :). Na môj vkus je tam priveľa priamej reči (neber to v zlom :D - lebo ja to myslím v dobrom :D).

8 Stella Stella | 25. února 2012 v 15:52 | Reagovat

moc pěkná povídka, vážně, hodně zajímavé prolínání děje :) a kde je pokračování? :-D

9 Berenika Berenika | E-mail | Web | 25. února 2012 v 19:33 | Reagovat

[8]: Již je tu, již je tu xD Omlouvám se, že o týden déle, ale (Jak jsem ostatně psala v nejnovější kapitole) měla jsem problémy s počítačem. Doufám, že i nadále se bude líbit :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama