15. kapitola - Konec...? (II. část)

25. února 2012 v 19:30 | Berenika a Illian |  Navzdory z(a)tracené minulosti
Musím se omluvit za týden absence a nezveřejnění této části již minulý týden.
Měla jsem menší problémy s notebookem. Jinak řečeno nabíječka se rozhodla přestat fungovat a šest stovek na novou se nesežene hned. Teď už si na ni musím dávat pozor...

Nicméně zde už je druhá část (znovu trochu delší) kapitoly Ztracených ode me a Illian.

Bylo to odporné. Stejně jako vždycky když se přemisťovala na velké vzdálenosti. Zvedl se jí žaludek a třeštilo jí v hlavě. Ostatním muselo být líp, protože se jenom "vezli" společně s ní.
"V pořádku?" ozvalo se za ní. Usmála se. Ten sametový baryton jí vehnal motýly do celého těla.
"Ano, jen…."
"Řídit přemístění není jen tak?"
Přikývla a pak se znovu usmála.
"Ale pořád líp jak Harry."
Mladý Nebelvír se potácel celý bledý, div že nespadl do závěje, a ze všech sil se snažil nepozvracet.
"Taky nic nevydrží," povzdechl si sarkasticky sklepní netopýr a ona ho bodře šťouchla do ramene.
"Tak jdete, hrdličky? A zelenáči?" ozval se sebevědomě Lucius. Naštěstí mu ale nebylo vidět do obličeje. Sám byl taky pěkně zelený.
,,A kam?" zeptala se rozverně Lea, které se, snad proto, že přemísťování tam už zažila, rychle vrátila obvyklá nálada.
Lucius se zarazil. Vlastně měla pravdu, nevěděl, kam jdou, takže nemohl jít první. Usmála se na něj a předešla ho.
Harry by se normálně ušklíbl, ale teď byl schopen soucítit i s Voldemortem a Malfoy byl už s nadsázkou členem rodiny.
Vydali se pomalu dopředu. Dopředu… V tom sněhu bylo všude ,,dopředu".
Kdo by se vyznal v širé bílé pláni bez jakýchkoli orientačních bodů? Když jim Lea řekla, že to je díky kouzlu, uvědomili si, že ona vidí víc než oni. A viděla, jenže ne sama. Lucius se jemně dotkl vzduchu. Ano, připadalo mu to divné, ale vzduchu.
Lea se otočila a zarazila se.
,,Luciusi?"
Její hlas zněl nějak zvláštně. Neuvědomila si, že on si uvědomí... Zatraceně, nějak se do toho zapletla. Jdeme.
Jednoduše ho chytla za ruku a vydala se zase tím zatraceným směrem.


Dopředu. A dopředu… A zase dopředu…
Teď pro změnu sněhem. A dopředu a… Kde se tam vzal ten hrad?
Jako by obrovské sídlo vyrostlo před jejich očima. Tak, že málem vrazili do zdi. Nikdo už neměl chuť se před tou chladnou stavbou zabývat studiem vzduchu. Chladno najednou dostalo novou podobu.
A to mnohem, mnohem chladnější.


*o několik hodin déle*


Snažil se jít rychle.
Nohy se jim bořily do sněhu, ale oni to ani nevnímali. Kde je sakra Snape?
Přitáhl si kožich blíž k tělu. Lea měla pravdu, měl víc dbát na teplo, než na eleganci.
,,Prýýýččč!"
Otočil se na ní. Ale to už proběhla kolem něj.
,,Leo!"
Otočil se, před čím tak utíká a zkameněl. Cítil, jak mu něco svírá srdce, ale nemohl se hnout. Nebo mohl, ale nechtěl.
,,Bože…" zašeptal.
Lea chytla Harryho za ruku a táhla ho dál. Ten si ve spěchu přehodil Ginny přes rameno, a nevnímal, jak ho vytrvale tloukla pěstmi. Vedle něj se objevil Severus. Strčil ho za sebe a rozčileně ze sebe setřásl ten těžký elegantní plášť.
Chytl zlatou nitku, která mu tančila před očima a nasměroval ji za sebe. V jeho hlavě se v nadpozemském tanci roztančily tisíce takových nitek, a spojovaly se za jeho záda k sobě. Kdyby je spojoval před sebou, nestihl by to, to věděl.
Jenže, když to udělá takhle, oni se zachrání. Prastarý rytmus, který si instinktivně osvojil tedy vytvářel obrovský štít.
Propojoval ho s původním štítem a doufal, že ho ta stvůra, která se k němu blížila nepřekoná. Nebo alespoň, že ho nezabije dokud štít nedokončí. Nezbyly mu myšlenky na jiné věci. Nezbyla mu moc zůstat naživu z vlastní vůle a dokonce ani nepřemýšlel nad tím, jak se stal tím, čím byl. Zaklínačem, tvůrcem a opravářem štítů. S mocí prastaré magie.
Ale jedna myšlenka tu byla. Nebo spíš dvě, než se všechno vypařilo.
Lily… Alesandra…


Lea se zarazila a hleděla s rozšířenýma očima.
Zopakovala jeho odvolávání se k bohu a zavřela oči. Klesla by do sněhu, kdyby jí Severus nezachytil do náruče.
Plakala. Plakala celou dobu, co se přemisťovali, plakala ještě dlouhou dobu po tom, co se zhmotnili ve velké síni.
A Severus ji pořád držel v náručí. Mohli se tam přemístit díky speciálnímu ředitelčině povolení a její schopnosti procházet štíty. Ginny omdlela. Nebyla zjevně zvyklá na tak daleké přenášení a stres a staré vzpomínky udělaly také své.
První dávku lektvaru jí dali už tam. Harry klesl na židli vedle profesora, který k sobě mlčky tiskl Leu.
Tak se mezi nimi vyvinul trochu jiný, snad citovější vztah. Ale jeden vztah možná skončil. Přemýšlel, jak tohle řekne své matce. Jak to řeknou Lily? Jak jí říct, že už ho možná nikdy neuvidí. Že se za ně obětoval, že se za ním uzavřela zlatá síť, že nevědí jestli je naživu.
"Sakra!" zakřičel a prudce vydechl. Proč se jim zase nic nedaří?
,,Co se děje?" zeptala se. Harry zvedl hlavu, ale Severus se neobtěžoval. Leu tížila vina a jeho svým způsobem také.
Měl tam být dřív, neměl se zdržet hledáním těch zatracených vlasů partnera Ginny. Toho zatraceného parchanta…
A Lily… A Alessandra… Nedokázal si nějak dát dohromady, co se vlastně stalo.
,,Mami…" zašeptal Harry, ale Lily si vše dala dohromady sama.
,,Kde je?" vykřikla a oči se jí rozšířily hrůzou.
Nikdo na světě si nedokázal domyslet, kolik myšlenek najednou zaplavilo její mysl než se v hrůze a malé naději znovu obrátila na svého syna.
"Řekni mi, že to co si myslím, není pravda. Prosím..." zašeptala zničeně.
Ale Harry nemohl. Jenom sklopil oči a doufal, že se jeho matka nezhroutí. Doufal marně. Zatmělo se jí před očima a klesla na podlahu. Všichni byli rázem u ní. I Lea a Severus.
"Musí na ošetřovnu."


"Je opravdu pryč?" zeptal se zamračeně Severus. Lea uhnula jeho pohledu.
"Já...netuším," zašeptala a znělo to zničeněji, než chtěla.
"Co myslíš..."
"Sakra! Ty to asi nechápeš co? On byl zaklínač. Stejně jako já! Stejně jako....to je jedno. Ale zaklínači jsou mezi sebou propojeni. Díky tomu, že je nás tak málo, cítíme jestli někdo z nás zemře, nebo ne. Ta magie je tak stará, že už vlastně nikdo neví jak přesně funguje. Proto nevím. Necítím, že by byl.... mrtvý, ale ani nevím, jestli žije. Ničí mě to! Já....já nechci být zaklínač," vyhrkla zničeně a chtěla odejít. Nedovolil jí to. Přitáhl si ji do náruče, kde se mu znovu rozvzlykala. Pousmál se. Tohle byla pravá Lea. Leandra Malfoyová. Narozdíl od všech svých aristokratických předků ona nebyla chladná. Cítila. Tlouklo jí srdce pro lásku, pravdu a všechny tyhle nebelvírské hodnoty, které mu až do teď lezly na nervy. Věděl, že ta maska bezstarostnosti, kterou nastavuje všem kolem sebe, není opravdová. Možná si to ani ona sama neuvědomila, ale on to poznal už ten první den. První okamžik kdy ji spatřil.
"Tohle neříkej. Jsi zaklínač. Je to dar..."
"Ale i prokletí!" přerušila ho a zhluboka se nadechla. "Prokletí, pane profesore."
"Už mi tak nemusíš říkat."
"Já...asi to vím, ale..."
"Ale?"
V očích se jí znovu rozverně zablísklo.
"Ale mě se to líbí."
Obrátil oči v sloup, ale dlouho mu to nezůstalo, protože ho políbila. Vášnivě. Dávala do toho všechnu svou bolest a lásku. Své hoře. Svěřovala mu tím něco, co nedokázal pochopit. Věděl však, že se na něj právě spoléhá. Bere ho jako záchranný kruh uprostřed bouře.


"Bude v pořádku?" zeptal se přiškrceným hlasem Harry.
"Pane Pottere, to nemám tušení. Jestli jí sem ovšem přivedete Malfoye, tak bych řekla, že ano."
Poppy byla v ráži. Ten "výlet" se jí od samého začátku nezamlouval a tušila, že se něco pokazí. Ale to ne! Oni jí prostě ignorovali. To má za to, že všechny vždycky vyléčí. Mohla se na to už vykašlat, ale to by nebyla ona.
"Kdyby tu byl?" zeptal se tiše Harry a propaloval matčinu deku zamračeným pohledem.
"Pane Pottere? Nevím co se Vám teď honí v hlavě, ale...."
"Ale co? Moje matka je na tom zase špatně. Kvůli mě. Neohlídal jsem Ginny. Měl jsem si toho všimnout, ale nevšiml. Měl jsem se pozastavit nad tím, jak se začala chovat, ale bylo mi to jedno. Byl jsem zahleděný sám do sebe.... Musím to napravit.
"Varuji Vás, neudělejte nějakou hloupost."
Harry pohodil hlavou, jako že rozumí a vstal od postele.
"Kdyby se po mě někdo ptal, řekněte mu prosím, že chci na chvíli přemýšlet."
Poppy se zamračila. Ten malý kluk má určitě něco za lubem.


Harry vyšel na prázdnou chodbu a opatrně za sebou zavřel dveře od ošetřovny. Věděl co musí udělat a v duchu se musel ironicky ušklíbnout. On! Zarytý nepřítel Malfoyových půjde jednoho zachránit. Kdo by tomu věřil?
Z kabinetu si vzal teplé oblečení a vyšel z hradu. Došel až k bráně, ale tam na něj někdo čekal.
"Co...?"
"Mohlo mě to napadnout. Jaká matka, takový syn. Děláš šílenou blbost Harry."
"Ale...."
"Já to udělám. Musím. Hlavně....kdybys potkal Severuse, tak mu řekni...."
"Nebudu mu nic říkat! Já..."
"Ne! Ty nikam nejdeš. Stejně bys to nezvládl. Vím, že jsi silný. Viděla jsem co jsi zvládl ve Velké síni, ale tady jde o něco víc. Taky nezapomeň na to, že i já jsem Malfoyová."
"A Snape? Na tom Vám nezáleží? Vždyť...."
"Záleží. Dokonce víc než na mě samé, ale pochop to. Nedělám to jen pro to, že je to můj bratranec. Dělám to i pro tvou matku a nakonec i pro Vás všechny. Nikdy by jste si to nepřipustili, ale Lucius se změnil. Nechtěl, ale díky Vám se tak stalo. A Vám taky přirostl k srdci. Je jako...." chvíli hledala správné přirovnání "...jako malta. Nebo....já....taková ta náplň v sušenkách. Prostě to tu drží pohromadě."
Harry nevěřícně zamrkal.
"Lucius Malfoy je náplň do sušenek?"
Lea vytřeštila oči. Opravdu tohle řekla? Začala se smát.
"Vidíš, už tu blázním. Ale já ho přivedu zpět."
"Jak víte, že žije?"
Lehce se usmála a pak mu rozčepýřila vlasy ještě víc.
"Právě kvůli Severusovi."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Luna Snape Luna Snape | Web | 26. února 2012 v 13:49 | Reagovat

napínavé...rychle pokráčko

2 Berenika Berenika | E-mail | Web | 26. února 2012 v 14:57 | Reagovat

[1]: Děkujeme za pochvalu.
Pokračování zase příští sobotu :-D

3 Surynka Surynka | Web | 27. února 2012 v 19:06 | Reagovat

Zajímavé, těším se na další kapitolu, nemůžu se dočkat soboty :D

4 Berenika Berenika | E-mail | Web | 27. února 2012 v 19:23 | Reagovat

[3]: Lhala bych, kdybych řekla, že mě takový zájem netěší. Jsem ráda, že se naše povídka líbí :-D

5 Keta Keta | Web | 4. března 2012 v 20:39 | Reagovat

Ten konec mě fakt rozesmál :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama