Prozradil vodě, že kapky deště,
smáčejí vlasy měsíčních víl.
Prozradil jí i to, že ještě
mu v duši jeden příběh zbyl.
II.
V hnědých vlasech měl utrpení
a v botách slámu od blázna.
Však jiskry v očích mnoho změní
a on je příliš dobře zná.
III.
Že toulává se divočinou,
jí vyprávěl a pak se smál.
Že každý večer stejně jinou
pohádku vítr mu s láskou hrál.
IV.
Kabát má plný tmavých záplat
a dávno vypálených snů.
A co je mu to všechno naplat?
Jen prochází temnotou dnů.
V.
Proč v kapsách jenom zrnka prachu
se mísí s každou nitkou látky
a ve rtech zmínku o tvém strachu
proč uchoval a držel zpátky?
VI.
Ach, proradný a nebezpečný.
Tvá řeč tvou milou proklínala.
A uvnitř tebe život věčný
pro sladkou pomstu uschovala.
VII.
Vstává a lesní cestou dál
se plíží jeho stín a vůně.
Ještě teď slyším, jak se smál
a smutný hleděl do čiré tůně.
VIII.
Je vlastizrádce, je vyhnanec.
Je majitelem zelených očí.
A možná jednou, nakonec,
zas do pohádky vkročí.
Author´s note:
Když už jsem dnes byla u skládání, pustila jsem se i do pár veršů pro téma Klubu Snílků k tomuto týdnu. Co se však dá dělat, múza je pro dnešek vyčerpaná. Toto není ani tak báseň v mém stylu, jako spíš pouhá hra se slovy a ohranými rýmy.
















Překrásná básnička! :)
Nepřijde mi jako hra se slovy, ale úžasně zapadnuté rýmy v básničce.
i ty máš zajímavý blog!