16. kapitola - Sny nemizí samy (II. část)

10. března 2012 v 20:06 | Berenika a Illian |  Navzdory z(a)tracené minulosti
Další kapitola. Doufám, že se vám mé a Illianino psaní bude líbit i nadále.

,,Dále!" zamračil se.
A jestli to bude nějaký student tak ho vyhodím z okna.
Já mám ve sklepě okna? Tak ho tu zazdím. Ale to by mě zase rušil jako duch…
,,Můžu," přerušila jeho vražedné myšlenky.
,,Leo?" ani si neuvědomil, jak ji oslovil.
Nebo spíš jakým způsobem. Ona obvykle neklepala. Alespoň ne když šla k němu. Její smutný pohled ho zarazil.
,,Harry zmizel."
,,Cože?" Severus vyskočil. ,,Nechala jsi ho jít?"
,,Ne!" její výkřik, až příliš hlasitý se rozezněl sklepními místnostmi.
Už podruhé za ten čas se před ním málem svezla na zem. A už podruhé ji chytil. Zabořil ruce do jejích vlasů a jemně jí vískal. Zdálo se mu, že zavrněla, ale pak se naplno rozplakala do jeho hábitu. Dotáhl jí ke svému křeslu.
Nejdřív jí na něj chtěl posadit, ale pak si to rozmyslel, sedl si sám a nechal jí, aby se mu uvelebila a klíně.
Byl to... Nádherný, úžasný, dokonalý pocit. Jen kdyby to bylo jindy. Chtěl ji takhle držet až dokonce věků.
Ale věděl, že ji bude muset pustit. Co by na něm viděla? Byla úžasná. Ráda ho provokovala. Ale byl přece ten sklepní netopýr. Mlčky ji hladit po vlasech a nevědomky jí po chvíli přemýšlení setřel pár slz. Zarazila se.
,,Severusi?"
Zavrtěl hlavou. Měl hroznou chuť udělat právě teď něco šíleného. Modlil se, aby nic neřekla.
Aby ho nezastavila, když jí stíral slzy i z druhé tváře.
Aby ho nezastavila, když se k ní naklonil, aby se mu nevysmekla, když jemně přitiskl své rty na její.
Jako by jeho myšlenky slyšela. Nic neudělala, nepohnula se. Jenom čekala. Čekala a sama doufala, že ten nádherný pocit nikdy nezmizí. Lehce ho objala kolem krku a přitáhla si ho ještě blíž k sobě. Nevěřil, že by to udělala. Ona sama si nebyla jistá jestli dělá tu správnou věc, ale jedno věděla. Potřebuje ho. Potřebuje aby byl blízko ní. Aby jí držel ve své náruči. V náruči, ve které se cítila tak bezpečně.



"Uklidni se sakra!" zakřičel Lucius ve snaze odtáhnout ze svého krku Siriusovi ruce.
"Jmenuj mi jeden jediný racionální důvod proč bych tě teď neměl zabít!"
"Nedostal....by....ses...odsud," sípal namáhavě Lucius. Muž naproti němu ho konečně pustil.
"A ty mi jako pomůžeš se odsud dostat?" zeptal se Sírius nedůvěřivě.
"Mohl bych....možná..."
"Možná? Tak to ne, jdu tě zabít."
"Sakra, Blacku, počkej! Nech mě domluvit!"
Sirius byl zase na půli cesty k tomu aby ho začal škrtit, protože stejně se nedalo nic jiného na tom prokletém místě dělat, ale něco v Luciusově hlase ho zastavilo. Pohodil hlavou na znamení, že má Malfoy pokračovat a ten tedy neochotně spustil.
"Mohl bych se pokusit vytvořit štít a pak...pak ho nechat explodovat."
Sirius se na něj podíval, jako eskymák na opalovací krém.
"O čem to tu proboha mluvíš? Tobě asi definitivně přeskočilo, že ano. Ty rodinné sňatky na tobě zanechali stopu a teď se to projevilo. Nebo ti peroxid vyžral i těch posledních pár šedých buněk, cos měl v hlavě."
"Hej!!" ohradil se dotčeně Lucius. "Jsem přírodní blond!"
Hned po tom, co to dořekl se v místnosti rozprostřelo zvláštní ticho. Jenom na chvíli, protože potom se začali oba nekontrolovatelně smát.
"Přír...přírodní blond?" slzel smíchy Sirius "A to nám....to nám probourá cestu ven?"
"Samozřejmě!" ohradil se najednou podmračeně Lucius. "Dokážu ten štít udělat," trval na svém a když se Sirius konečně přestal smát, usoudil, že mu to bude muset dokázat. Unaveně vydechl a došel do středu místnosti.
"Nejsem si jistý, jestli to nevybuchne ještě dřív, než bych chtěl."
"V klidu, jsem na výbuchy zvyklý. Nezapomínej, s kým jsem chodil do třídy."
"Myslíš Pottera?"
Sirius se zarazil, ale pak potřásl hlavou.
"Ne, Sra...Severuse."
"Snapea?"
"Jo, neustále se snažil něco v těch lektvarech vylepšovat. Pravda je, že mu to šlo, ale ne vždycky tam dal zrovna správné množství a tak bylo sklepení věčně v plamenech. No, nebo vybuchovalo, nebo bylo pokryté slizem...moment, za to jsem vlastně mohl já, to beru zpět. Přisypal jsem mu tam dýmějovky."
Lucius si ho nevěřícně změřil pohledem.
"Huh?"
"Co? Jaký huh?"
"No...co to jako....Snape?"
"Ale co, znáš ho, ne?" Sirius najednou přimhouřil oči. "Nebyli jste zrovna přátelíčky toho šmejda?"
"Blacku, vážně nechápu, jak jsi se mohl s takovou úrovní vůbec dostat ze školy. No, nebo na školu."
"Huh?"
"A pak kdo tu říká huh."
"O čem to tu do pekla mluvíš Malfoy?"
"Mám na starost slušné mravy, tak bych ocenil aby jsi se choval jako člověk, když už ne jako kouzelník jednoho ze starých čisto...."
"Sakra o ČEM TO TU ŽVANÍŠ?!" zařval už dopálený Sirius.
"No jako profesor..."
"Jako profesor kde?"
"Kde asi."
"Cože?!? Ty učíš v Bradavicích?"
"Samozřejmě, co se ti na tom tak nezdá."
"Ty...Mal....to....jak....CO?"
"Společenská pravidla."
"Eee?"
"Chápu, že toto slovní spojení neznáš, ale..."
"A mám toho dost!! Malfoy jak se tohle všechno sakra mohlo stát? Stůj!" zastavil ho, když už to vypadalo, že Lucius konečně začne s tvorbou štítu. "Než začneš COKOLIV dělat, chci aby jsi mi podrobně řekl, co všechno se stalo, zatímco jsem byl pryč. A taky...jak je to vlastně dlouho..."

"Věřím tomu, že umíte dobře bojovat, ale..." zamračil se.
"Ale nic Harry, nech to být ano?"
"Dobře," zamumlal neochotně a zastrčil si jeden neposedný pramen vlasů za ucho.
"Chceš se zeptat ještě na něco?"
"Proč...ne, nechci."
"Ale no tak, Harry, nejsem tak zlá, jak by se ti mohlo někdy zdát,"
"Proč s Vámi jdu já a ne Lea?"
Ina se rozesmála.
"Protože chci aby něco,...udělala."
"Co?" zeptal se zvědavě mladý Nebelvír.
"Znáš Severuse Snapea?"
"Uhm, ano, ale....on je..."
"Ironický, sarkastický, cynický a citlivý asi jako kámen."
"Ano? Jak to víte?"
"Leandra je velice sdílná osoba, když na to přijde."
"Cože?!"
"U Merlinových vousů, nemysli si, že jsem ji mučila, nebo tak něco. Jenom jsem jí dala trochu matoucího lektvaru do pití, jinak by mi nikdy neřekla, že toho, cituji: sklepního netopýra, miluje."
"COŽE?! Ona a ...ON?!"
"Tys to nevěděl?"
"No...něco jsem tak nějak, ale že až tak?"
Ina se musela začít smát Harrymu nešikovnému koktání.
"Nic si z toho nedělej. Myslím, že se k sobě ti dva celkem hodí."
"Ale je to Snape," namítl Harry.
"A Leandra," podotkla Ina. Oba se na sebe podívali a trochu nervózně se začali smát. Po chvíli už se smáli na celé kolo.
"Asi máte pravdu,... hodí se k sobě," vyrazil ze sebe po chvíli namáhavě Harry.
"Nemusíš mi vykat!" vyhrkla trochu v šoku. "Vlastně mi skoro nikdo nevyká, je to...hrozně divné. Říkej mi Ino."
"Dobře, ehm, tak tedy, kudy dál Ino?"
Usmála se.
"Tudy."
Napřáhla ruku a ukázala na malou lesní pěšinu před nimi.

,,Takže jsem tu, bohužel, skončil s jedním naprosto otravným, zablešeným psem."zakončil.
,,Velmi milé oslovení," zavrčel hnědovlásek.
Už měl toho aristokratického zmetka po krk, ale za to, že ho pořád přerušoval mohlo spíš to, že byl tak nějak vlastně mrtvý. Pro všechny. Harry ho nehledal, Brumbál ho nehledal… Pravda, Brumbál byl prý také mrtvý.
,,Nemyslel bych si…" začal Black a Lucius se na něj unaveně podíval a zaúpěl.
,,Co proboha?"
Malfoy se dovolává boha?
Sirius se musel ušklíbnout a změnil konec věty, kterou měl už už na jazyku.
,,No, že přežiju vlastní smrt."
,,Vážně, Blacku, ale jestli se odsud nedostaneme tak to nejspíš nebude na dlou…"
!Buch! Jejich vězením se ozvalo bouchnutí. Jedno, dvě, tři.
Slyšely nad hlavou zvuk, jako by někdo křičel a… Padal? Najednou se strop nad jejich hlavami rozechvěl.
Ozvalo se tříštění dřeva a těsně vedle nich přistály dvě postavy. Měli prapodivně černou pleť, jako by padaly komínem.
A navíc… Jedna z nich si odhrnula delší vlasy ze začouzeného obličeje.
,,Říkala jsem, že jdeme správně," podotkla a jejich vězením se rozlehl bláznivý smích.
Milý, zvonkový. Ale… Neovladatelný, rozbouřený jako moře, divoký…
,,Ale neříkala jsi, že se propadneme do nějakého… Komína, Ino!"
Přerušil Siriusovi myšlenky známý hlas.
,,Harry?" zeptal se tiše, jako by tomu nemohl uvěřit.
,,Že to trvalo," ozval Lucius.
,,Ale jestli jste sebou vzali Lily, tak jste nemuseli chodit, protože vás uškrtím."
Harry zavrtěl hlavou, až se aristokrat neplánovaně rozkašlal.
Saze se rozlétly na všechny strany a za chvíli už si nebyl ani jeden podobný. Zvlášť proto, že Harry objal Siriuse a nehodlal ho pustit ani přes kmotrův záchvat kašle.
,,Můj syn se jmenuje jako ty!" vyhrkl první hloupost, která ho napadla.
Konečně si připadal, že má zase rodinu.

Ina si sedla stranou od nich.
Lucius zase pracoval na čemsi, co mělo vybuchnout tak, aby jim to ve zděné vyschlé studni - nebo komínu, či co to vlastně bylo, udělalo nějaký žebřík. Byl si jistý, že je nikdo nepozná. V tu chvíli ho do hlavy trefila jeho vlastní hůlka. Spolu s kupou sazí, které změnily barvu jeho vlasů. Uhnul, a opravdu v pravou chvíli, protože tam za chvíli spadli i další hůlky. Měl pocit, že jim někdo pomáhá. Jenže nevěděl kdo… A nelíbilo se mu to. Měl najednou dojem, že by neměli chodit ven. Mohli by se dostat do ještě horšího prostředí. Jediná minuta bez Lily mu teď připadala jako několik let. Teď, když věděl, že jí na něm záleží stejně jako jemu na ní, že se trápí, že.. ..Zatracená minulost!

*O den dřív*


Pomalu se probouzela.
,,Kde je Lucius?" vyhrkla až příliš rychle a rozkašlala se.
Byla sama. Ramena jí poklesla a ona znovu zavřela oči a nechala své tělo bezvládně spadnout na polštář. Představovala si, že je tam, že hladí její rezavé vlasy, že ji líbá, že jí šeptá, jak jí má rád.
Musí ho najít! Ona ho najde!
Vstala. Překvapilo ji, že ji nikdo nehlídá. Ale bylo to vlastně dobře. Začala po špičkách přecházet po ošetřovně a sbírat z různých věšáků své věci. Rychle se převlékla a potichu za sebou zavřela dveře.
,,Promiň Harry," zašeptala a otevřela jeho skříň.
Vytáhla plášť. Na pohled neobyčejný, na zkoušku ještě neobyčejnější. Tak. To by bylo.
A jak tušila, byla tu i její hůlka. Hádala, že Harry bude ještě někde něco vyřizovat, jinak by tam byl.
Až se vrátí, a nenajde ji, bude překvapený. Po chvíli přemýšlení vzala brk a namočila jeho konec do malého kalamáře. Než něco napsala, skápla na papír kapka inkoustu. Kdoví, jestli takhle nekape někde Luciusova krev, pomyslela si a brk ji vypadl z ruky. Oni si přece domyslí, že ho hledá, i kdyby měla zemřít. Má právo být zoufalá. S rozšířenýma očima. Bez hůlky, bez pláště vyběhla ven z Harryho kabinetu a rudé vlasy za ní vlály až před hrad, kde se zastavila. Kde vlastně je? Napadlo ji. Nepomyslela na to, kde ho bude hledat, prostě ho chtěla hledat. Kdekoli. Došla za hranici zákazu přemisťování a zmizela.
Rusko. Znělo jí hlavou.
Když se přemístila rozhlédla se.
,,Kdo…" stačila říct, než se jí zatmělo před očima.

,,Čekal jsem Vás," řekl prostě a ona mohla jen bezmocně škubnout svázanýma rukama.
"Pche!" zavrčela. ,,Pusťte mě."
Pohodila rezavými vlasy a upřela na černovlasého společníka s ještě černějšíma očima a horšími mravy než kdy viděla u Severuse. Ještě jeden rozdíl objevila - U svého bývalého přítele dokázala po delším zkoumání najít city, u tohoto ne. A pak pochopila koho má před sebou.
,,Roswell… Nebo jak se to jmenujete," zamumlala a sklopila hlavu. ,,Kde je můj přítel?"
Vyvedla tím svého věznitele z míry.
,,Kdo?"
Prskla. Byla vážně zoufalá, to viděl už když se přemístila. Byla jako jeho přítelkyně, kterou chtěl vyměnit právě za tuhle zrzku.
,,Lucius Malfoy, moc dobře to víte!" vykřikla a div, že mu neplivla do obličeje.
Na tváři se mu rozhostil úsměv.
,,Takže vám pomáhá Lucius? Už chápu, jak jste se mohli dozvědět o tom, co se stalo Ginevře. Mimochodem… Ginevře Roswellové."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Keta Keta | Web | 11. března 2012 v 21:17 | Reagovat

"jako eskymák na opalovací krém" je podle mě geniální přirovnání, rozesmálo mě :D
Úžasná kapitola, jako vždy :-D

2 Berenika Berenika | E-mail | Web | 11. března 2012 v 21:20 | Reagovat

[1]: A to je něco, co má na svědomí Illian.   :-D Velmi děkuji za přívětivý komentář.

3 NikaRoovy NikaRoovy | Web | 14. března 2012 v 15:48 | Reagovat

Snad taky nadešel čas abych se vyjádřila! Tvůj příběh čtu už dýl, je moc hezký. Takže jdu hodnotit, taky! Stačilo by pár slov- úžasný, krásně píšeš, jsi talent. Je to opravdu čtivé, takže se těším na pokračování! ;-)

4 Surynka Surynka | Web | 24. března 2012 v 20:06 | Reagovat

Jú...tohle se mi taky líbí. Vtipné, dobře zpracované, poutavé, tudíž čtivé, délka tak akorát...hodně pozitiv a pořád nenacházím ani jedno negaitvum :-)
Pište dál, sice si to přečtu opožděně, ale přečtu :-) ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama