17. kapitola - Zmatení a z(a)tracení

31. března 2012 v 10:24 | Berenika a Illian |  Navzdory z(a)tracené minulosti
Notebook připojený ke kabel z rodinného počítače, wi-fi vypověděla službu. Proto ta neaktivita, ale snad se vám kapitola - ač přidaná v době, ve které tu dávno měla být - bude líbit.

"Já tě přerazím!" vykřikla pobouřeně a hodila po něm polštář. Severus se jenom pobaveně ušklíbl.
"Roztrhl jsi mi halenku!" obvinila ho a další polštář putoval ke svému majiteli. Ten ho obratně chytil a přitiskl si ho na hruď. Pořád se usmíval. Takhle by se chtěl probouzet každé ráno.
Každé ráno, každého dne, každého měsíce, roku... svého života. Kdy si to vlastně uvědomil? Nevěděl. Nevěděl co s ním provedla, ale snad poprvé ve svém životě byl šťastný.
"A kde mám kruci podprsenku!?" vyhrkla zoufale a ve zmatku začala prohledávat všechny kouty ložnice. K hrudi si tiskla deku a co chvíli o ní zakopávala.
"Nevíš o tom něco?" zavrčela a vrhla na něj nazlobený pohled.
Ušklíbl se a vytáhl něco zpod polštáře. Něco černého a s krajkou.
Výhružně na něj namířila prstem.
"Ty...ty...ty...jeden...."
"Ano?" zeptal se sladce.
Přimhouřila oči a prudce se natáhla po onom kusu oblečení. Uhnul a ona mu skončila v náručí.
"Snad by jsi něco nechtěla."
"Já tě vážně uškrtím."
"Říkalas, že přerazíš."
"Přerazím a pak uškrtím a pak...."
Políbil ji. Musel. Zvlášť když měla ten naoko rozhněvaný pohled.
"Sebevusi, mumime nait Haio a othahni," zamumlala se rty přitisknutými na ty jeho.
"Prosím?"
"Musíme najít Harryho a ostatní," zopakovala už srozumitelně.
Zamračil se.
"Musíme!" vyhrkla, když viděla jak váhá. "A nezkoušej se z toho vyvléct, taky by se ti to mohlo..."
Co by se mu mohlo stát se ale nedozvíme, protože Lea byla neurvale přerušena rozražením dveří. Minerva nejdřív překvapeně zůstala stát a pak v šoku zalapala po dechu. Nakonec se však přece jenom vzpamatovala.
"Lily je pryč. Harry a děti taky!"
"Lily a děti?!" zeptali se Severus a Lea unisono.
"A Harry."
"Ale o něm víme," mávla ledabyle rukou Lea.
"Jak to, že i Lily a děti? To je nikdo nehlídal?"
"Jak to, že víte o Harrym?" zeptala se nechápavě Minerva.
Lea pomalu vstala z postele a přitáhla si deku blíže k tělu.
"Za to můžu já. Chtěl najít Luciuse, protože.... nemohl vidět Lily tak zničenou a tak.... tak jsem tomu trochu pomohla, ale co se stalo s dětmi? Kde jsou?"
Minerva vypadala, že se o ni pokouší infarkt.
"Všichni jdou hledat Malfoye! Malfoy sem a Malfoy tam! Copak nikomu neleží na srdci naše škola? Za pár dní se vrátí studenti a profesoři jsou v pejru!" láteřila McGonagallová a rázně vyšla ze Severusovi ložnice.
"Kdo by byl řekl, že má ta stará paní v sobě tolik elánu," podotkla Lea, ale jediné čeho se dočkala bylo oblečení sypající se jí na hlavu.
"Co se děje?"
"Jdeme. Nenechám děti někde bez dozoru. Hlavně ne Sophii. Jak ji znám, tak..."
"Je celá po tobě. Takže je zřejmě někde v Rusku."
"Ale...."
"Žádné ale! Určitě našli způsob jak se tam i s Alessandrou a Siriusem dostat. Jsou chytří víš? Všichni tři!"
Zamračil se. To jim tak ještě scházelo.



"Tati?" ozvalo se ze shora.
"Tati?" následovalo další a do třetice se ozvalo: "Jste tam, že?"
Čtyři hlavy se překvapeně zvedly. Na okraji díry, kterou dovnitř vletěli Harry a Ina se rýsovaly tři rozesmáté dětské obličejíky.
"Siriusi! Co tam sakra...Sophie! Alessandro!" začal okamžitě nadávat Harry a Lucius mu u toho zdatně sekundoval.
"Já jsem ale tady," ozval se Black a nechápavě se rozhlížel po přítomných. Do oka mu padla Ina, která celou situaci sledovala s pobaveným pohledem. Trochu šíleným, ale rozhodně krásným pohledem.
"Ehm, Vy víte o co jde?" zeptal se takzvaně, aby řeč nestála, protože Malfoy i Potter očividně nechtěli přestat s plísněním ratolestí.
"Ne tak docela, pane...?"
"Black. Sirius Black."
Usmála se a Sirius najednou nevěděl co dělat.
"....a zatrhnu Vám návštěvu kuchyně!" vyhrožoval mladý Nebelvír, když mu Lucius položil ruku na rameno.
"Jak jste se sem vlastně dostali?" optal se konečně Lucius.
Děti si mezi sebou vyměnili důležité pohledy a Sophie pak pokrčila rameny a spustila.
"To ta kniha co jsi nám ukazoval. Siriusovi se taky moc líbila tak jsme si v ní četli a....no, bylo tam takové kouzlo."
"Aha," zahuhlal Lucius. To si mohl myslet.
"Omlouváme se," zahuhlala trojice nezbedníků a zmizeli někde za okrajem.
"HEJ! Kam jdete?" vyhrkl najednou Harry, ale místo odpovědi, se k nim dolů spustil provazový žebřík.
Netrvalo dlouho a všichni vylezli ven. Byly uprostřed lesa a díra, ve které skončili byla tedy zřejmě nějaká studna.
"Jste všichni v pořádku?" ptal se Harry starostlivě. Nanadával se už dost a teď měl starost o to nejcennější co měl. Siriuse sevřel v náručí, že klučina skoro nemohl dýchat.
"Ale jo tati."
"Tati?" zeptala se Alessandra "Proč jste byli tam dole?"
"To je na delší vypravování holčičko," zahuhlal Lucius a sevřel ji v náručí.
Sophie to sledovala s lehkým úsměvem, který očividně zdědila po otci a trpělivě čekala až ta dojemná chvilka skončí. Prohlížela si i ty zbylé dva, které neznala. Nakrčila obočí a hlavu trochu zvedla.
"Vy!" ukázala drobným prstíčkem na Siriuse "Vy jste strýčkův kmotr a.... myslím, že po Vás pojmenoval i Siriuse, že? Jste Sirius Black, pokud se nepletu. Neměl jste být mrtvý? Proč nejste?"
Siriuse odzbrojila její dětská nevinnost a musel se rozesmát. Tak tohle byla dcera Severuse Snapea? Inu, chytrá na to byla dost. Lucius se přestal smát.
,,Tak moment." Zamumlal a zdálo se, že nad něčím přemýšlí.
,,Vy to necítíte?"
,,Co se děje?" zeptal Harry
,,Já cítím jenom… Mami?"
Harry se otočil.
Lily ale nestála sama. Zelené oči jí zdobily proudy slz. Instinktivně stáhli děti za sebe, ale Lucius se nehýbal. Stejně tak Ina. Věnoval jí jediný pohled a ona kývla. Ještě působilo Harryho kouzlo, mohla svoji moc ovládat. Vytasila hůlku stejně s ním a oba se otočili na ostatní.
,,Vypadněte." Zavrčel Lucius a když Harry zavrtěl hlavou popošel k Blackovi a něco mu zasyčel tak potichu, že to slyšel jen on. V té chvíli se Sirius vzpamatoval. Chytil Alessandru za jednu a Harryho, který držel Sophii a Siruse přitáhl blíž k sobě. Zmizeli. Ina se rozesmála.
,,Hezký, ale co mi teď?"
Lucius pokrčil rameny a v té chvíli už ji přestal vnímat. Viděl rudě.
Lily. Liliny slzy. Hůlku na Lilině krku. Ina raději poustoupila kousek dozadu a hvízdla. Znala tyhle záchvaty od sebe. Jenže normálním (a čistokrevným) kouzelníkům se něco takového stalo pouze, když byli opravdu naštvaní. A pro ty, na které se naštvaly to nedopadlo dobře. To zjevně uviděl i Rosewell. A naneštěstí zřejmě netušil, koho má před sebou.
Ale Inu znal. A ta neměla moc ho porazit.

Severus se zarazil, když mu Sophie doslova vpadla do náruče.
,,Máma…"
Lea si přetáhla přes hlavu vlněný svetr a s mírně rozcuchanými vlasy přistoupila k nim. Podívala se na sklíčené příchozí.
,,Co se zase děje?"
Sirius otevřel neslušně ústa.
,,Leand…Le…Leo?"
,,Siriusi!" vypískla a skočila mu okolo krku.
,,Tak ty jsi ta jejich Lea," rozesmál se.
,,Počkej, ale říkali, že si šla někam se Sra… Severusem."
Už jednou se přesvědčil, že to nevypadá hezky, když se na vás ani ne dvanáctiletá dívka dívá jako Severus Snape, když chce někoho zabít.
,,Jo."
Sirius se na ni zamračil.
,,Jak jsi mohla někam jít s…"
,,Počkej, zeptej se radši kam," popíchla ho a ušklíbla se.
Ani trochu se jí nelíbilo, jak o jejím příteli, který za nimi rudnul vzteky mluví.
,,Tak kam?" zeptal se Sirius s tím, že se alespoň trochu pobaví na jeho účet s jednou starou kamarádkou.
,,Do jeho kabinetu. A pak do mýho. A zase do jeho…"
Zaskočilo mu neviditelné sousto.
,,Ty a… ON?"
,,Já a ON, Lily a Lucius a s námi ještě jedna živoucí mrtvola, která stojí přede mnou. Jak jsi se od Rosewella dostal?"
,,Ten o mě ani nevěděl," zavrčel hnědovlasý muž a vrhnul vražedný pohled na bývalého spolužáka, který se v duchu smál.
Byl tak rád, že ho nezapřela. Nadechl se, aby něco řekl, ale Lea se na něj varovně podívala. A tak změnil plán.
,,Staré křivdy jsou pryč," zamumlal neochotně a podal Blackovi ruku.
Sirius se podíval na Leu, která stejně jako ostatní zalapala po dechu. Severus nabídl Blackovi něco jako začátek přátelství? Ji jedinou to hřálo u srdce. Bylo to přece kvůli ní. Důkaz, že i on ji má rád. Sirius cosi zavrčel a poté, co se podíval na rozzářenou kamarádku z dětství stisknul podávanou ruku.
,,Tak uvidíme, jak dlouho nám tohle vydrží," zavrčel tak, aby to slyšel jen Severus.
Ten se ale usmál na Leu, a jako by to ani neslyšel.
"Mimochodem, Vy dva," ukázal Severus na Siriuse a Leu "se znáte od...?"
"Od školy. No, nebo tak nějak. Siriusi? Nemůžeš mi trochu pomoct? Jak to jenom..."
"Chodili jsme spolu."


"Luciusi?! Luci....Luciusi!" zakřičela vyděšeně Ino. Nehýbal se. Na spánku měl ošklivou ránu a ze rtů mu odkapávala krev.
Vůbec se jí to nelíbilo.
"Co se mu stalo?!" vykřikla rusovláska a klekla si vedle ní.
"Netuším. Vlastně ani nevím co se stalo tomu zmetkovi."
"Luciusi! Prober se sakra!" vykřikla prudce Lily a zatřásla jím vší silou.

Zdálo se mu, že někdo volá jeho jméno. Pořád a pořád dokola. Jako ozvěna.
Chtěl otevřít oči, ale byl to příliš těžký úkol. Znovu. Znovu zaslechl ten hlas. Volal jeho jméno z takové dálky, že ho sotva slyšel. Chtěl odpovědět, ale slova mu uvízla v hrdle a on ze sebe nevypravil ani hlásku. Ten hlas se mu ztrácel. Jako by slábl a vzdaloval se. Skoro ho už neslyšel a to si tak moc přál jej slyšet celý svůj život. Znovu. Znovu ta zoufalá prosba v tom líbezném hlasu. Znovu a znovu, až jej přestal slyšet úplně.

Vzteky udeřila do jeho hrudi a z očí jí vytryskly slzy.
"No tak se prober!"
"Myslím, že je mrtvý...." zašeptala ohromeně Ina. Nechápala jak se mohlo něco takového stát.
"Není mrtvý! Není! Nemůže! Luciusi, ty parchante, nemůžeš mě tu takhle nechat! Na to zapomeň."
"Přeneseme se do nemocnice tam mu víc pomůžou. Jestli už není..."
"Neříkej to!" vyhrkla uplakaně a znovu s Luciusem zatřásla. "Pře...přeneseš nás?" zeptala se pak váhavě. Stále se tiskla k jeho tělu, jako by to byl záchranný kruh.
Ino přikývla a sevřela pevně její ruku. Chtěla jí dodat energii a zároveň utěšit. Jestli nebyl Lucius mrtvý, tak k tomu nemá moc daleko. Mýtinou se ozvalo hlasité prásk. Kdo ví, jestli tam zůstal někdo, kdo by ho slyšel. Po Rosewellovi totiž nebylo ani stopy.

Severusovi ztuhl úsměv na rtech.
"Chodili?" procedil skrz zaťaté zuby. Lea měla co dělat aby se nerozesmála.
"Jistě že ne! Dělá si z tebe srandu, copak ho neznáš?" vyhrkla, když viděla, jak Severus bledne a do očí se mu vkrádá pohled sériového vraha - ovšem s jediným cílem: zabít Siriuse Blacka.
"Promiň, to byl jen takový vtípek. Promiň," začal se horlivě omlouvat Sirius, ale v očích mu hrály neposedné jiskřičky. Musel to udělat. Musel, protože jinak by nedostál svému jménu.
"Blacku..."
"Ale v klidu, pane profesore," usmála se Lea "Pochop to on je Black, já jsem de facto Malfoyová, i když..."
"Se chováš jako malé dítě, jo," ucedil pořád nabroušený Severus a oba dva si změřil ledovým pohledem.
"Takže to byly dýchánky mezi vašimi rodinami, že?"
"No, tak nějak. Já i Sirius jsme byly vlastně příslovečné černé ovce, takže....slyšel jsi někdy o velkém požáru levého křídla Malfoy Manor?"
Severusovi se na nepatrnou chvíli v obličeji usídlil výraz naprostého šoku. O tom požáru slyšeli všichni! Všichni a to i mudlové. Sice v podání: obrovský požár zachvátil les nedaleko....ale slyšeli o tom.
"Nechceš mi říct, že Ty a on, máte na svědomí..."
"My ti to říct rozhodně nechceme," křenila se Lea a Sirius, který se už odvážil přijít trochu blíž, jí u toho zdatně sekundoval.
"Aha," prohodil vševědoucně Mistr lektvarů.
"Vlastně jsme za to vážně nemohli," podotkla nevinně Lea "My jsme chtěli jenom zapálit šatnu tetičky Dorris, ale ono to nějak chytlo všechno a pak to Sirius chtěl uhasit, jenomže použil špatné kouzlo a rozšířilo se to přes závěsy až ke strýčku Edmuntovi a tomu jeho šatníku, který vzplál tak nějak už sám od sebe...."
Severus protočil oči v sloup. Tohle si mohl myslet. Samozřejmě ve své hlavě udusal onen hlásek, který mu vehementně připomínal jak je Lea u toho vyprávění roztomilá, protože se lehce červenala a navíc jí na tváři pohrával lehce provinilý úsměv.
"...taky chytily koberce a to hrozné čalounění...."
"Už dost Leandro, nebo tě budu muset nějak potrestat," vyhrkl zničeně Severus, protože poslouchat, co všechno ona a Black zničili bylo nad jeho síly.
"Leandro? On ti může říkat Leandro a já ne?" ohradil se najednou dotčeně Black. Ovšem, ihned si všiml vraždy v očích své kamarádky.
"Nikdo z Vás mi nebude říkat Leandro!" vykřikla pobouřeně a výhružně zúžila oči.
"Ale..." namítli svorně oba muži, jenomže Lea je zarazila zvednutou rukou.
"A jestli to ještě kdokoliv z Vás udělá, nepřejte si vědět co s ním udělám já!"
Severus se Siriusem se na sebe trochu poplašeně podívali, ale pak je napadla škodolibá myšlenka. Přece jenom i Sirius má v sobě kus Zmijozela.
"Leandro..?"
Místností se ozvalo hlasité prásk a oběma mohli vypadnout oči z důlků. Lea byla pryč. Místnost byla kompletně mokrá a ti dva....no, to byl pohled pro Bohy. Zůstali jenom ve spodním prádle a k tomu všemu se jim obarvily vlasy. Na zeleno.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Keta Keta | Web | 31. března 2012 v 14:38 | Reagovat

Mě byla ta pauza divná :-D
Skvělá kapitola, jako vždy :-)

2 Surynka Surynka | Web | 6. dubna 2012 v 1:06 | Reagovat

:-D takže jeden překvapivější a vtipnější moment, než druhý :D moc hezká kapitola a konečně jsem se 100% smířila s tímhle vytvořeným světem a konečně jsem ho i 100% pochopila, včetně těch složitých vztahů atd. :-D těším se na další :D

3 Stella Stella | 14. dubna 2012 v 18:31 | Reagovat

Skvělá povídka :) kdy bude pokračování??

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama