Konec Klubu Snílků

11. března 2012 v 20:07 | Berenika |  My-spirit
Jak jistě víte, byla jsem správce Klub Snílků.
Rok, tři měsíce a jedenáct dní. Přesně. Nejdříve jsem ho založila, poté jsem se přidala do skvělé party, která ho měla vést. A nakonec jsem se stala sama hlavním správcem a na začátku tohoto roku převedla Klub z blog.cz na fórum. Samozřejmě jsem počítala s bývalými správci, s větší aktivitou a zkrátka jsem si vyjímečně nasadila růžové brýle.
A po čase jsem zase zjistila, proč nemám právě tuto barvu ráda.



Plynuly dny, týdny a všechno bylo růžové.
Vedla jsem si klub, každý týden psala přehledy. Občas jsem se ozvala i správcům na Facebooku, zda se bude něco dít. Nicméně chápala jsem, že fóru ještě nerozumí a mají vlastní životy. Uplynul měsíc a mě začínalo být zvláštní, že jsem na to pořád sama. Ke Klubu jsem v té době založila i RPG. Pustila jsem se do místností, dostala jsem se přes 700 příspěvků za relativně krátkou dobu. Bavila jsem se. Život v RPG se samozřejmě musel odehrávat na vzducholodích. Já byla spokojená i s tím. A také pyšná na to, že jsem ke hře přemluvila člověka, který dle mého názoru hraje záporné postavy ze všech, které znám, nejlépe.

Po dalším měsíci to ale šlo z kopce.
Únor. Sychravo. Sněží. Sedím u počítače, přemýšlím, píšu. Ne povídky. Vyjímečně se nevěnuji ani básním. Fórum, na kterém jsem vyjma Klubu Snílků hrávala skončilo a já mám víc volného času. A světe div se, v devátý týden existence fóra Klubu žádné nové oznámení o tématu týdne nepřijde. Co se stalo?
Prosté oznámení. Můj děda má rakovinu prostaty. Nezmínila jsem se? Ne, tyto věci patří mě. Mému soukromí a v mém podvědomí nadělaly paseku. Chtěla jsem s dědou strávit co nejvíc času. Osmdesátiletému člověku přece dnešní zdravotnictví nebude věnovat svůj drahý čas? Proč? A co když on už tu zítra nebude?
Snažila jsem se tedy víkendy trávit s ním. O jednoho dědu už jsem přišla a byl to jediný člověk z celé mé sladké rodiny, který mě opravdu chápal. Před třemi lety? Ach, je to již dávno...

Po devátém týdnu jsem se tedy omluvila.
304 zameškaných hodin ve škole a víkend u dědy bez internetu mi dávaly zabrat. Devátý ročník, přijímačky...
A samozřejmě doklasifikace. Čtyři neklasifikované předměty a tělocvik označen jako "u."
Doháněla jsem. Dostat se na Knihovnickou školu je můj sen, ale to, že mám nadprůměrná Scia v oblasti Češtiny a Všeobecného vzdělání mi ještě nezaručuje, že uspěji. Má matematiky je totiž podprůměrná a spolu s Češtinou v přijímacím řízení hlavní. V té doby se mi růžové brýle sesunuly až na špičku nosu.
Učení, učení, učení... Děda, pes, kočka, králíci, zahrada, domácnost, když rodiče nejsou doma. A samozřejmě hádky, které u nás byly dřív obvyklé. Jediný rozdíl je, že dřív jsem se s nimi svěřovala. A teď už důvěru k internetu nemám.

Přestala jsem na nějakou dobu chodit na Klub Snílků úplně.
Další týdenní oznámení nebylo a když už jsem se objevila, tak jednou za několik dní. Chvíli před koncem února jsem dohnala známky, ač poslední doklasifikaci jsem měla teprve minulý týden. Čtyři dvojky. Na 304 zameškaných hodin slušný výkon, alespoň podle mého. Nikdy jsem neměla víc než dvojku, ale tentokrát i tohle na mne bylo příliš. A vytáhnout matematický seminář na jedničku dalo kupodivu někomu, komu přijde matematika zcela nepraktická, zabrat a sebralo většinu času. Někdo řekne, že když nemám ani s kým chodit ven, protože má nejlepší kamarádka, když nepočítám dvě spolužačky, je normálně pracující Suss, která na mě samozřejmě nemůže mít čas pořád. Ale co se dá dělat, neměla jsem jej a jednoho rána bohužel našla volnou chvíli pro blog...

Otevřela jsem hlavní stránku a světe div se.
Člověk, který byl po skvělých osobnostech jako je Illian nebo Venom můj vzor a kterého jsem znala z Klubu Snílků o mě napsal krásný článek. A samozřejmě i o Klubu Snílků. Růžové brýle úplně spadly. Byla jsem znechucená tím, že s ním souhlasí. A víte, co byla největší podpásovka? Nikdo z bývalých správců se mě veřejně nezastal. Nikdo, kdo sliboval a stejně nezačal nic dělat nic neřekl. Tohle házení špíny mi udělalo díru ve všem, s čím jsem počítala.
Ve svém článku eM zmínila spoustu věcí. A já můžu s klidem říct, že tak jako tenkrát ona mě nikdy nikdo nepotopil.
Je pěkné, když se s vámi loď řítí do hlubin oceánu, pokud s tím počítáte a víte, že k selhání dojde. Tak je to u mě s realitou. Nahoru a dolů. Ale blog, který mě kdysi vytáhnul z depresí a pomohl mi najít odvahu přestoupit na jinou školu, to byla kudla do zad.

Když přejdu vše, proč a kdo s ní souhlasil, pustím se do rozebírání komentářů pod článkem.
Nebudu zmiňovat svou přehnanou reakci. Vytočila mě. Nedokázala jsem se řádně ani nadechnout. A její reakce na to?
"Co má kdo za potíže v soukromém životě, to mě v tomhle momentu upřímně nezajímá."
Také vám to přijde vtipné? A když se pustím do další citace...
"Ale zmizet na dva týdny nebo i víc, nereagovat na PMKy a zprávy, to by se nemělo stávat, tím spíš pokud jde o správce."
Ano. Hráč "má" právo zmizet. Ale Admin ne. Admin musí být vždy. Admin musí být stroj.
Na sklo mých růžových brýlí ještě někdo šlápl a pak smetl střepy do koše. Jenže když se na nějaké střípky zapomene a chodíte bosí, zabodnou se do chodidel. Nebudu se vyjadřovat k tomu, kolik lidí nezajímá můj osobní život. Mohu jen říct, že hru na fóru, i kdybych mu měla věnovat jen tu hodinu, kterou mám zcela volnou, mi dívčin článek zcela otrávil.
Starší, chytřejší, na vysoké... Ideální žena. Musí mít přece v něčem pravdu, ne?

Jen dvě nebo tři dny poté jsem se vrátila na fórum, ze kterého jsem předtím odešla.
Zjistila jsem, že je pro mě lepší věnovat čas jemu. Nikdo mě nepodrážel nohy. Nikdo si na mě nestěžoval. Neslyšela jsem, jak mé blogové vzory snad nevědomky a snad zcela v obrazu souhlasí s eM a jejím článkem. Nemusela jsem nic, jen žít. Ani jsem nebyla správce a těch šest příspěvků denně mě nezabilo. A nedávno jsem se správcem zase stala. Nadšená.
Jenže přišel i první pobyt v nemocnici. Ono omdlívání není nic moc, zvlášť, když žijete ve městě plném aut a nehod. Kdybych spadla na přechodu, nemuselo by to dopadnout dobře. Kdybych spadla ze schodů, mohlo by to skončit pro mě dost zle. Po dvou dnech ale pobyt tam skončil a přesunul se na příští úterý. Ano, následující týden strávím na nemocničním lůžku třesoucí se strachy. Snad kdyby byl Menzier dědičný... Jinak nevím, co mi může být, nemáme nic v rodině. Nebudu z toho ale dělat divadlo. Místo toho budu pokračovat v příběhu...

Po nemocnici jsem opravdu neměla náladu objevit se na KS.
Zvlášť po již zmíněné aférce, po které mě polovina fóra začala brát jako husu, která nic neudělala. Nic. Jen vedla celý klub sama sedm týdnů. Ptala se, kdo jí pomůže, ale nikdo nebyl ochotný vzít si pár povinností navíc.
A dnes ráno přišla další hádka doma. Vyvrcholila tím, že jsem utekla a půl hodiny mrzla v tričku skrátkým rukávem na zahradě. Plakala jsem, seděla na žebříku... A pak jsem se vrátila domů. Rodiče se málem zbláznili jen kvůli prkotině. Prý jsem špatně vařila. Vzali mi notebook, hodili ho na zem. Po tom, co na něj táta šlápnul se divím, že je ještě v pořádku.
Třásla jsem se dokud nezmizeli a pak s úlevou strávila celý den sledováním dílů Dr. House. uklidňuje mě to.
Až teď navečer přišel další článek...

Nové informace o RPG přišli samozřejmě zase od eM.
Fasnicuje mě, že neměla ani odvahu zmínit mé jméno. Obzvláště při slovech:
"Já už jsem dojela do mrtvýho bodu a nebudu po někom přebírat jeho bordel a zachraňovat to, co on nezvládl, když k tomu má takovej přístup, jakej má. Jen ať je pěkně vidět, jaké jsou jeho kvality coby správce."
Jak jste již mohli pochopit, nikdo práci Admina nepřijal. Jediný správce jsem tedy já.
Vskutku klidný den. Ale já vím, můj osobní život ji nezajímá, když navíc napíšu šest příspěvků denně na jiném fóru a na KS si neudělám čas. Asi bych měla zmínit, že místo správce bylo nabídnuto i eM, když mi napsala, že by klidně nějak pomohla. A ta ironie? Odmítla jej. Moderátor, kterým mohla být, není Admin. Nic nezachrání.
Možná si ani neuvědomila, že bych se na Klub vrátila už před týdnem, kdybych neměla nechutný pocit zrady ve chvíli, kdy otevřu stránku s ním.

Naposledy budu citovat ze článku eM:
"Nebudu jmenovat, ale už dlouho jsem se nesetkala s tak okázalou dávkou arogance, neschopnosti, zcela zjevně přehnaného sebevědomí, citového vydírání a skutečně blbých lží jako za těch posledních pár týdnů. Některým prostě skutečně prší do frňáku a vám nezbyde, než se nad tím zasmát, protože jak jsem dneska jednomu svýmu "učiteli" řekla, domnívám se, že když někdo neumí lhát, neměl by to dělat. Obzvlášť na netu, kde se dá leccos velice snadno dohledat, si člověk prostě musí klepat na čelo a divit se, že ten dotyčný zřejmě vůbec nepředpokládal, že mu na to někdo přijde. No a pak je tu ta záležitost s určitými osobními charakteristikami, které prostě nedávám, jako je právě zmíněná arogance, povýšené chování, dělání jako bych sežral šalamounovo hovno a jak si zasloužím bůhvíjakou úctu jen proto, že jsem už pařil támhle či onde, když pak stačí pár příspěvků a i slepej vidí, že ten člověk to prostě neumí. Už nejednomu tak-samo-zvanému RPG hráči mám chuť napsat po vzoru Ladislava Stroupežnického vzkaz:"Pane XY, nepište a pokud možno nepište vůbec", protože to se prostě vůbec nedá číst."
Připadá jen mne, že stejně jako všechno ostatní i toto hází špínu jen na mě?
Ano, mám problémy. Ani, nestíhám a přesto hraji na jiném fóru. Proč? Protože tu volnou chvíli, co po doklasifikovaní poslední dva týdny mám, raději věnuji něčemu, co má budoucnost.
Všichni mi odmítli pomoct. Proč bych tedy nebyla ta mrcha, jako kterou mě eM popisuje?
Porč bych tedy neměla začít lhát? Dobrá tedy, přichází lež: "Klub Snílků pro mne znamená moc."

Ach, je mi to tak líto.
Znamenalo to pro mne hodně. Poznala jsem spoustu skvělých lidí, včetně Suss a Venom, které beru jako kamarádky, Venom dokonce jako starší sestřičku, která je naprosto nenahraditelná. Lenny, Nass a další, kteří už jsou bohužel příliš daleko. Bez Klubu Snílků by nebylo nic, ale tohle je mé oznámení odchodu.

Nenechám na sebe déle házet špínu.
Tímto tedy ukončuji veškerou svou činnost na zmíněném Klubu. Pokud někdo bude chtít, předám mu Adminská práva. Má někdo zájem? xD Proč mám teď pocit, že se nikdo nepřihlásí?
Bylo pěkné mít viníka úpadku. Zvlášť pěkné pro mě bylo jím být.
Ale jelikož mi to zničilo veškeré iluze o přátelství a o tom, že se za internet můžu schovat a být, kým opravdu jsem... Právě proto bude lepší věnovat se jen svému blogu. A RPG, ve které o mě nikdo netvrdí, jaký jsem lhář a pokrytec.
Upřímně řečeno... Cítím se teď mnohem lépe. Ale pořád mám slzy v očích.

Přesně za týden v neděli mi bude patnáct.
Od té doby už nechci plakat. Zatnu zuby a půjdu dál. Jen bych ocenila, kdybych už neviděla nikoho narážet na mé jméno. A pokud ano... Pak mi to řekněte do očí! Je to slušné a je to fér, narozdíl od chvíle, kdy si o sobě přečtu něco, o čem bych ani nevěděla, kdyby to nebylo mezi články Autorského Klubu.

Pamatuji si na jedno pravidlo - Snílek ke Snílkovi se chová slušně a férově.
Ovšem po této situaci už neplatí. A bez něj není ani Klub Snílků.

Adié, mé krásné životní období.
Adié...
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 LadyDariel LadyDariel | Web | 11. března 2012 v 20:20 | Reagovat

neskutečně mi to bude chybět, halvně začátky a nše dohady..ale bohužel naše cesty se začli rozcházet, po desovy to upadlo uplně....jedinej kdo měl trpělivost jsi byla ty, a divím se žes tam vubec tak dlouho yvdržela na eM se vysere, nemá to cenu..když je tak inteligentní žena..asi nechápe slovo libere- svoboda.. :) věnuj se sobě tomu co tě baví a ne to do čeho tě všichni nutí :)

2 Skřítek Skřítek | Web | 11. března 2012 v 20:31 | Reagovat

Do KS jsem nepatřila, i když jsem chtěla. Ale sledovala jsem vás a Tebe jsem s ním měla vždycky spojenou, vlastně o nikom jiným nevím. Měla jsi problémy a oni o tobě mluvili, jako by ses na to úplně vys*ala, to je... nenacházím slova.
Já bych se na admina přihlásila. Ale nejsem dobrá jako vůdčí osobnost, za prvé. A za druhé, jsem v osmičce a už teď se připravuju na přijímačky. Takže bohužel ne. Snad se někdo najde...

3 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 11. března 2012 v 20:34 | Reagovat

Jak jsem psala na xichtoknize, v tvém případě bych udělala to samé. Snad se dohodneme o těch opratích. Udělala jsi pro Klub neskutečně hodně a za to by timěli být všichni vděční. Je smutné, že tomu tak není, ale nemá to cenu rozpitvávat, přinese to jen další slzy. RPG jde mimo mě, ale vrtím hlavou nad tím, že je snad něco špatného, když by chtěl admin odjet na dvoutýdenní dovolenou... Přeju do budoucna hodně zdaru. :) Tobě i dědovi.

4 Dragell Dragell | Web | 11. března 2012 v 20:45 | Reagovat

Pokud tě něco nebaví, bez lásky to nemůžeš dělat.
I já vedu jeden "vetší" projekt, stránku o hře, kam denně chodí stovky lidí a něco čekají. Zjistila jsem, že pokud se z mého "ráda něco předám" stane "musím předat", už přestanu mít chuť pro ně psát. Situaci jsem vyřešila tak, že jsem sehnala další administrátorku a pár mdoerátorů.
Něco tak vlekého nezvládne nikdo sám, ani ty ne. Nedávej si to za vinu, nemůžeš za to. Co je teď hlavní, vyřeš si problémy ze svého života. Jsi mladá, měla by jsi si život užívat a né být plná starostí.
Každopádně na závěr mých nesmyslů (které vždycky plodím), nevzdávej se a na klub nezanevři, odpočiň si týden, měsíc, rok... a třeba dostaneš jednou chuť se vrátit :)

5 Arekkusu-san Arekkusu-san | Web | 11. března 2012 v 21:14 | Reagovat

když už na to nemáš chuť, ani náladu...
nebude KS, ani žádný jiný klub nemůže existovat
možná, že všechno tohle je jenom k lepšímu a uděláš nový klub, lepší! :)
musíš se nastavovat pozitivně :)

6 Mniška Mniška | Web | 11. března 2012 v 21:27 | Reagovat

Klub snílků znám sice jen z ikonek na blozích, ale i tak jsem článek přečetla. A musím říct, že mě upřímně mrzí, jak se někteří lidé dokážou takhle chovat. Nesnáším nespravedlivost a křivdu a nemyslím si, že by měl někdo právo ti něco vyčítat, kor, když jsi klub založila. Vůbec se ti nedivím, že s tím chceš seknout. Musí být vážně bolestivé číst o sobě řádky, které jsou čistě kritizující, ale píše je člověk, který od toho všeho jinak dává ruce pryč. Ano, kdo neumí učí, kdo nemá odpovědnost, kritizuje. Takoví lidé holt na světě jsou. Tak se drž!

7 Keta Keta | Web | 11. března 2012 v 21:34 | Reagovat

To je mi všechno moc líto... :-(

8 Arvari Arvari | E-mail | Web | 11. března 2012 v 21:35 | Reagovat

Já si při čtení toho článku u ní říkala, že si stěžuje, stěžuje, ale že by se nabídla, že to přebere sama, to ne... Ono když něco dobrovolně volnočasově vedeš, nemáš nárok na dovolenou na nemoc... Ani na blbou náladu a jednodenní nechuť ne. A nikdo to pak neocení. To je normální... Chuť udělat cokoliv, rozjet libovolnej projekt, ti nakonec stejně zazdí to, že lidi se odmítají dostatečně podílet. Naservírovat všechno až pod čumák, prosím, a běda, jak to bude o minutu pozdějc. Omluvou je možná tak smrt. Ne v rodině. VLASTNÍ. A i to si teda dovolíš nějak moc...

9 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 11. března 2012 v 21:54 | Reagovat

Myslím, že už loni bylo všem v koutku duše jasné, že KS je jenom něco, co jsme tu chvíli všichni strašně potřebovali. Začátek byl skvělý :-) Ale jak už tu padlo, když odešel Des, začlo to být celé smutné. Taky se divím, jak dlouho jsi to vydržela a rozhodně ti za to patří gratulace ;-)

10 Verloren Verloren | Web | 11. března 2012 v 21:55 | Reagovat

Klub Snílků jsem nijak nesledovala, jeho existence se do mého povědomí dostala. No a to, co se stalo, je mi líto. Podobné situace znám. Nemyslím situace s nějakým fórem nebo něčím takovým, ale chvíle, kdy se o tobě za tvými zády nemluví zrovna hezky, aniž bys za něco mohla.
Tak spíš hodně štěstí, klub nech klubem, ale soustřeď se na sebe a na dědu.

11 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 11. března 2012 v 21:56 | Reagovat

VLastně jsem ještě chtěla dodat, že mě mrzí, že to upadlo a i já, věčný skeptik, jsem si loni myslela, jak budeme neustále držet při sobě a jak to bude letitá záležitost... Ale tak co, našli jsme se a něco a někdo nám zůstane :-)

12 LadyDariel LadyDariel | Web | 11. března 2012 v 21:58 | Reagovat

[11]: souhlasím...ale trošičku mě mrzí že to tak dopadlo..byly jsme taková parta věčně proti někomu a byla vždycky prča :D :)

13 Tammy Tammy | Web | 11. března 2012 v 22:03 | Reagovat

Ráda bych napsala, že žasnu nad lidskou sobeckostí a ignorancí, protože ta se na přístupu ostatních krásně projevila. Ale není to pravda, moc dobře vím, čeho jsou lidé schopni, jací umí být. Chápu, že tě to mrzí. Je vážně škoda, že to dopadlo takhle...

14 grey.t grey.t | E-mail | Web | 11. března 2012 v 22:07 | Reagovat

Už je to nějaká doba, co jsem si všiml, že na internetu je Klub Snílků. Nikdy jsem pořádně nevěděl, co to je, ale bylo mi to něčím sympatické. Třeba už tím názvem.

Když jsem dnes náhodou zaregistroval, že mezi články od členů autorského klubu je článek "Konec Klubu Snílků", lekl jsem se.

Přestože jsem mu nikdy nevěnoval pozornost a nikdy jsem do něj nepatřil, přišlo mi to líto. Třeba už pro ten název, ale i proto, že mě nikdy nenapadlo, že by se něco takového mohlo rozpadnout.
Je ale pravda, že jeden člověk na svých zádech nemůže unést nekonečný náklad...
Ale čím déle se o to pokouší, tím více mu přiroste k srdci... a i když je to nevyhnutelné, tak jeho pád člověka prostě dojme...

Jsou chvíle, kdy se na člověka najednou všechno sesype.

Myslím, že na sebe ale můžeš být pyšná. Držela jsi se, co jsi mohla a udělala jsi správnou věc, i když to mělo i špatné následky - dala jsi přednost dědečkovi a škole. Za to na sebe ale můžeš být hrdá, protože ne každý by to dokázal.

Přestože jsem jen náhodný návštěvník, který sem zabrousil vinou znepokojivého názvu článku, soucítím s tebou. Zažíváš těžké chvíle a z toho článku to přímo vyzařuje.

Přeju ti hodně štěstí a držím ti palce.

Říká se, že všechno jednou končí... to ale nijak nezmírní trápení, když se to opravdu stane... drž se a vzpomínej na Klub Snílků v dobrém :)

15 Neriah Neriah | Web | 11. března 2012 v 22:26 | Reagovat

RPG a další projekty jdou úplně mimo mě, ale když si tak ten tvůj článek pročítám, i pak ten tý slečny, říkám si, že snad ani není možný, jak se takhle může chovat. Pořád se ohrazuje tím, jak se s tím má začít něco dělat, ale tak ať se toho ujme sama, ne?
Moc tě neznám, ani z takových projektů (jelikož se jich neúčastním), ani z blogu, ale nějakej obrázek jsem si o tobě udělala a rozhodně se nedomnívám, že by ses na něco jen tak vykašlala. Působíš na mě spíš tak, že když něco slíbíš, dodržíš to, pokud je to zrovna možný. A řekla bych, že problémy, který zde zmiňuješ, se za závažný označit dají. Ačkoli ti někteří říkaj, jak je tvůj život nezajímá a představujou si, že musíš bejt nějakej robot či tak něco, já ti říkám, vykašli se na ně! Nestojí vůbec za to! Vím, jak mrzí, když do něčeho věnuješ svůj čas, energii, a nakonec jsi ještě ta nejhorší, protože sis vůbec dovolila onemocnět/učit se do školy/žít skutečný život a ne ten virtuální.
Virtuální život není vše, říkám to pořád a v poslední době to tak i cítím. Jestli chce někdo hrát nějakou hru a vadí mu ten, kdo ji vede nebo tak někdo, ať si zařídí svoji a třeba pak pozná, že to není žádná sranda. Že když něco udělá, neocení to všichni a vždycky se najde ten, kdo si najde něco proti.
Jo, dobře, neozývala ses, ale to pořád není důvod takhle reagovat, ne? Já nevím, pořád mi ten článek vrtá hlavou... Ale asi to nemá cenu řešit, zvlášť já, když do toho takhle vůbec nevidím, jen hodnotím nezávisle chování ostatních. Nejspíš skončilo jedno období tvýho života, ale třeba přijde jiný a lepší. A někteří přátelé ti zůstali, tak to vynaložený úsilí za něco stálo.

Držím palce, ať se zjistí, co ti vlastně je a ať to není nic vážnýho. V poslední době na tom taky nejsem zdravotně zrovna nejlíp, ale do nemocnice se naštěstí nechystám. Ostatně, s mojí hrůzou z doktorů bych tam asi zrovna dlouho nevydržela...

A problémy doma, s tím ti fakt poradit nemůžu. Snad jen... Držím palce, ať se dostaneš třeba i na ten intr a uvidíš, že když se budete potkávat míň, třeba se tolik nebudete hádat... I když těžko říct...
*Pesimisto, buď zticha!*

16 Lennroe Lennroe | Web | 11. března 2012 v 22:55 | Reagovat

Upřímně je mi to líto, klub snílků jsem sem tam sledovala a měla jsem ho ráda, vždycky se mi zdálo, že je jaksi přátelštější a pohodovější než AK zkrátka takový snílkovský.
Hrozně jsem obdivovala, že to pár správců bez jakékoli technické a mediální podpory vede a tak nějak mi došlo, že to visí hlavně na tobě.
Naprosto chápu, že pokud se někdo snaží, pomáhá, vymýšlí, obětuje čas a setkává se to s minmální odezvou, není to taková zábava, ale pokračuje. Ovšem, když pak přijde něco, co mu do toho vleze a všichni ti kdo dosud projevovali aktivitu a zájem asi jako užovka v prosinci jsou najednou vzhůru akam že si to ten neřád admin dovolil jít, skutečně člověk úplně ztratí chuť. Vidím to kolem sebe pořád a stává se to i mě. nejen na internetu, ale i v reálném životě. Co mě ovšem dostalo nejvíc, že někdo starší hodí celou RPG na mladší, která má své problémym ale přesto se obětuje a ochotná tomu věnovat plno času, přestože je to hrozně nevděčné a pak ani neprojeví dostatek pochopení, že tedy se něco stalo a jsou v tom i zdravotní důvody a  že by třeba mohla taky pomoct a když už to odmítla tak aspoň neremcat.
Vážně bych byla nikdy nehádala, že je ti patnáct, příští rok maturuju a byla jsem přesvědčená, podle stylu psaní a zodpovědnosti atd, že rozhodně nejsi mladší než já.
O to větší je teď můj obdiv. Skutečně mi bude líto jestli se teď někdo ze snílků nesebere a neukáže že mu na klubu a na tvé práci i na práci ostatních záleží a nepřevezme to alespoň dočasně a nějak čáastečně. KLub snílků je tak trochu symbol, alespoň pro mě, toho, že věci které máme rádi, baví nás a jsme o nich přesvědčení má cenu dělat bez ohledu, co na to kdo říká, bez ohledu, že to někdo podceňuje a myslí si své. Je to takový symbol toho, že svět ještě není tak zkažený, že jsou tu pořád takové ostrůvky, kde se trosečník může uchytit.
Myslím, že alespoň to, že jsi potkala další snílky a to že jsi dokázala něco takového by mohla být taková chabá útěcha.
Doufám, že ti všechno dopadne, co nejlépe.

17 Izobel Izobel | Web | 11. března 2012 v 23:10 | Reagovat

Já na veškerý věci,co mi lidi neřeknou do očí dlabu. Pro mě nic neznamenaj,když ani nemaj koule na to mi to říct do očí.

18 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 12. března 2012 v 22:17 | Reagovat

Já vlastně chápu vás obě, co to tak zběžně pročítám.
Ty jsi pod obrovským tlakem a právem se cítíš nedoceněná, m chce hrát RPG, která ji bavila a štve ji že to nefunguje. Zbytek už je jen informační šum.

Hlavně si dej život do kupy, internetové projekty počkají. Přeji ti, ať se ti splní, co si přeješ a všechno se do prázdnin kvapem zlepší. :-)

19 Nancy Farraigeová Nancy Farraigeová | 13. března 2012 v 12:37 | Reagovat

od autorky článku, kterej zmiňuješ mi to připadá vůči tobě neskutečně kruté a bezohledné. jinak na tvém místě bych se zachovala stejně, ale je mi to trochu líto, neumim si bez tvejch článků a tak ten klub jaksi vůbec představit. nebude to už ono. mrzí mě to i když jsem tam poměrně nová, prakticky cizí, můžu se teda jenom domýšlet, jak tvůj odchod zapůsobí na ostatní. ale zdá se, že momentálně máš starostí víc, než dost, takže asi děláš fakt dobře, když tohle házíš za hlavu. ještě k tomu "Starší, chytřejší, na vysoké... Ideální žena. Musí mít přece v něčem pravdu, ne?" nesouhlasím. z vlastní ne právě šťastné zkušenosti vím, že pokud si člověk něco nezažije, nikdy nemůže úplně pochopit, o co jde a rozhodně nemá vždycky pravdu. a já myslím, že v téhle situaci rozhodně nemá, už jen ty citace z jejího článku mi připadají strašně zaujaté a rozhodně to nejsi ty, kdo je tady arogantní...

20 Mayu Mayu | Web | 13. března 2012 v 20:59 | Reagovat

Prepáč že to poviem ťuťa... ale vzdávaš to? Kvôli tomuto to vzdávaš? Kvôli takej pakotine? Áno viem, máš to ťažké... áno viem, máš svoj vlastný život... ale vzdať sa niečoho tak krásneho ako je KS, to by som nedokázala. Nebude ťa to bolieť? Nebude ti to chýbať?
Som teraz sebecká, viem. Ale mne to miesto chýbať bude a bez teba to už nebude KS... už to nebude nič. Súhlasím, áno, daj si pauzu... ale nevzdaj to. Nevzdaj to už kvôli pár ľuďom. Hlásim sa že ti s tým pomôžem, kľudne pre to obetujem aj čas ktorý mám na učenie ale nedovolím aby tvoje fórum padlo. Na tom fóre som spoznala ľudí ktorých mám veľmi rada... na tom fóre som to ja... Ty si fóru venovala safra veľa času aj keď si nemusela ale robila si to a prečo? Lebo ťa to bavilo... to ťa jedna zlá skúsenosť položí? Kde je tá silná Berenika ktorú obdivujem? Až ju nájdeš tak sa jej odkáž že spolu máme nevyjasnené účty.
eM, eM je taká aká je, nezmeníme ju a ani ona sa nezmení. Už som ti raz povedala že niektorý "dospelí" to cítia inak než my... Áno, možno je arogantná a možno sa míli ale... vždy tam bude to ale.
Ťuťa, prosím, daj sa dohromady sama vieš že sme tu pre teba... a prosím nenechávaj klub snílkov bez hlavnej kapitánky... pretože bez teba to už nie je klub snílkov ale prázdne nebo... a načo je človeku nebo keď v ňom nemôže obdivovať hviezdy?

21 Illian Illian | Web | 18. března 2012 v 23:15 | Reagovat

Ach Ber…říkám si, jestli jsem nemohla nějak pomoci. Na Klub snílků jsem čas opravdu neměla a na fórum taky ne, ale vidím, že ty jsi na tom byla mnohem hůř a úplně se cítím provinile, že jsem ti nějak no...nepomohla. Opravdu mě to mrzí. Říct: „Hoď všechno za hlavu,“ bych sice mohla, ale vím, že to není ani tak snadné, jako proveditelné. Nejraději bych ti nějak vyjádřila podporu, nebo nějak povzbudila, ale v tomhle asi nejsem ten nejlepší člověk. Každopádně jsem na tvé straně! :-)
Co se slečny eM týče…inu, nepřísluší mi soudit, ale člověk by si měl uvědomit co je realita a co je svět internetu. Realita má přednost. Když má někdo prostě osobní život a potřebuje si něco vyřešit, tak přeci…ale to nemá cenu říkat. Každý to chápe. Skoro každý, jak tak zjišťuji. Při své povaze by si od mé maličkosti vyslechla něco velice nezdvořilého a to se snažím konfliktům vyhýbat. Upřímně nerozumím jejímu chování. Nejdřív si stěžuje, ale aby to pak sama napravila „podle svých představ“, tak to se jí nechce – nebo to chápu špatně? Nevím. Očividně na tomhle světě budou lidé, které nepochopím…
Každopádně tě opravdu obdivuji. S tím vším co zvládáš, bych byla úplně mrtvá už dávno. A ještě tvůj děda – jak mě to mrzí. Vážně. Držím palce, moc a moc aby bylo všechno v pořádku, ale nevím, jestli ti zrovna tohle pomůže. Případně si řekni jak bych mohla pomoci a pokud to bude v mých silách tak opravdu pomohu 
Jak vidíš, snažím se tě nějak povzbudit…no, nevím nevím jak mi to jde, ale dovol mi říct ještě něco. Kdybych byla na tvém místě já, tak bych s Klubem snílku asi skončila dokonce ještě dřív. Člověk má, jak se říká, jenom jedny nervy a někdy se prostě musí říct: Stop! Zastavit se aspoň na chvíli a oddechnout si. Jestli ti KS bude chybět, přeci ti nebude v budoucnu nic bránit v tom, se tam zpět přihlásit. Já si taky dala pěkně dlouhou pauzu a možná budu pauzičky dělat zase, ale doufám, že ne. Člověk to má v životě občas setsakramentsky zamotané, ale stává se, že se to zlepší. Takže – sice se opakuju – ale držím palce :)

22 yellow-dog yellow-dog | Web | 21. března 2012 v 16:00 | Reagovat

Strašně lituju že jsem se sem nedostala dřív. Bože, vždyť už je ti vlastně patnáct! Není to zas tak dávno co mi bylo jedenáct, skládala jsem básničky, a doslova hltala tvůj blog s myšlenkou že jsem právě objevila hrstku diamantů.
Ale - pokud se ti na KS vážně nechce tak se na to prostě vybodni, po tom všem co jsi pro klub udělala myslím že by ti vážně měl být strašně vděčný.
Nikdy v životě jsem tě na vlastní oči neviděla, ale stejně (i když si sama uvědomuju že je to skoro neuvěřitelné),  mi na tobě vážně záleží.
Přeju si aby jsi udělala zkoušky a aby se tvůj děda uzdravil. Taky to s tím omdlíváním by se mělo zlepšit.
A co se týče slečny M, nechápu jí.
A jaký má tenhle podivný komentář vlastně smysl? Jen jsem ti chtěla říct že v tom nejsi sama.
A abych se přiznala,když je deníčkový zápis tak si ho vždycky přečtu, a cítím úlevu když nezačíná klasickým : Milý deníčku, ten kloučeQ co se mi líbí si mislí že neumím pravopys.
Takže stejně jako (jak vidíš)lidí (a snílků) ti držím palce.
Uvidíš, zase bude líp.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama