18. kapitola - Nejlepší sériový vrah

14. dubna 2012 v 22:42 | Berenika |  Navzdory z(a)tracené minulosti
,,Ne…" zašeptala, když lékař nasadil pohřební tón.
Harry ji zachytil. Kdyby to neudělal jistě by klesla na zem a bylo by jí to jedno. Byla lehká jako pírko.
,,Vemte ji na sesternu, Michaela jí určitě uklidní."
Bylo jisté, že se jich už chtěl zbavit. Nebylo bezpečné mít na stole Malfoye a před sebou mrtvolu v podobě ženy, která má být bůh ví kolik let mrtvá. Nějak jim to nedošlo. Nedošlo jim, že se budou bát jim pomoct.
Harry s povzdechem posadil Lily na židli u sesterny. Odmítala otevřít oči. Proč musela ztratit svou lásku? To přece nebylo fér!
Kolem nich procházel starší doktor. Na chvíli se zastavil a prohlížel si ji.
,,Promiňte, můžu vám nějak pomoct?" začal obřadně a Lily překvapeně otevřela oči.
Vykřikla a skočila mu kolem krku. Harrymu v té chvíli spadla čelist až na podlahu.
Rychle si našla náhradu. Nadechl se, aby něco ostře řekl, ale přerušila ho směsice slov v jakémsi neznámém jazyce, které jeho matka v mžiku vychrlila. Odpovědí jí bylo tiché ,,Da." a doktor zmizel.



A znovu to čekání. Znovu to mučivé přecházení sem a tam.
Odmítla jim cokoli říct. Děkovala bohu za staré známé.
,,Viktore!" vyhrkla s nervózním očekáváním, když se k nim přiblížil již známý doktor s tím, který jim odmítl pomoct.
Ten se na ní smutně usmál.
,,Víš, že tu nesmím ošetřovat smrtijedy…"
,,Není smrtijed!"
,,Ale nikdo to neví."
,,Zaručím se za něj…" zamumlala v poslední naději.
,,Jenže Lily…" zavrčel a vydechl.
,,Ty jsi vlastně mrtvá. Logicky se za někoho nemůžeš zaručit, protože tu vlastně ani nejsi. Nemůžeš být. Nemáš žádnou složku na ministerstvu. Jako by jsi ani neexistovala…"
Překvapeně dosedla na židli. To je pravda… Je vlastně mrtvá.
,,Vlastně se za něj nemůže nikdo z vás zaručit."
Harry trhnul hlavou.
,,Jak to myslíte."
,,Pane Pottere, vy jste národní hrdina, jak myslíte, že to bude vypadat, když se jen tak zaručíte za někoho, o kom si i vrabci na střeše povídají jako o smrtijedovi. Pane Snapee, pokud vím, nemáte také zrovna čistý rejstřík.A vy… Vy jste Malfoyová už na první pohled madame."
Zavrčel a pohledem sjel nakonec i k Ině.
,,Snad vy, pokud tedy vydrží lékařské tajemství a nikdo se nedozví o vašich záchvatech…"
,,A já?" zamumlal odhodlaně Sirius.
Lékař si teprve teď uvědomil, že patří k nim.
Nejdřív zalapal po dechu, ale pak si pouze posunul brýle výš.
,,Ano, jistěže. Sériový vrah je ten nejlepší, kdo se může zaručit za smrtijeda. To je mi ale společnost."

O několik dní později

Před očima měl mžitky. Jediné, co si pamatoval byl její hlas.
No jo, ale kdo byla ona? Rozhodně byla kouzelná… Postupně ji začínal vidět. Už si vzpomínal.
,,Lily…" zašeptal, ale oči se mu otevřít nepodařilo.
,,Pššššš." Tichý hlas, který ho uklidňoval rozhodně neznal.
,,Kde…J…Je… Li…Lil…Lily…?"
Žena v bílém se na něj překvapeně podíval. Mžoural na ní přivřenýma očima a dokonce mluvil. To bylo nezvyklé na to, že doktoři tvrdí a do všech zpráv píšou, že zemřel.
,,Michaelo?" Sestřička zvedla hlavu a podívala se na doktora.
,,Viktore, já myslela, že tenhle je…"
Muž v bílém ji k sobě přitiskl a vtiskl jí jemný polibek.
"To je můj dluh jedné dámě. Nebýt jí, jsem už nejméně dvacet let mrtvý."
,,Budu hádat - jmenuje se Lily."
,,Lily Potterová," zamumlal doktor.
,,Ta je mrtvá."
,,Asi tak jako on," zavrčel.
,,Míšo, prosím… Dnes večer zmizí, a nikdo se nedozví o tom, že žije."
,,Jen aby se ti to nevymstilo," zašeptala nevěřícně sestřička a v té chvíle se mu její hlas zase rozmazal a v celém světě nebylo nic. Nebylo vědomí, nebyly hlasy, nebyly obrazy…

"Sériový vrah? On mě fakt nazval sériovým vrahem," mumlal si Sirius nabroušeně pod fousy když šly za oficiálně mrtvým smrtijedem-nesmrtijedem.
"Bylo to před několika dny a ty tu o tom budeš pořád žvanit? Blacku, jsi neuvěřitelný," vyhrkla Lea rezignovaně. Sirius se zakřenil.
"Ale mě to vadí!"
"Vždyť to je jedno, ne? Každý tě má za..."
"Sériového vraha? Ale já chci být NEJLEPŠÍ sériový vrah!" ohradil se Sirius afektovaně a všichni se jako na povel šokovaně zastavili.
"Cože?" splynulo hned z několika rtů najednou.
"No co? Jsem jaký jsem. Co jste čekali?" hájil se Sirius a na tváři měl výraz spíše chovance Chocholouškova ústavu, než nějakého člověka - nebo sériového vraha...pardon, nejlepšího sériového vraha.
"Mohl by jsi se už začít chovat dospěle?" napomenul ho jízlivě Severus, svírající v dlani Leinu ruku jako nějaký záchranný kruh. Vůbec se mu sem nechtělo. Malfoye rád neměl, Blacka zrovna taky nemiloval, Potter mu byl poslední dobou naprosto ukradený, názor na Lily byl všestranný, Ino se mu zdála divná a nemocnice jako takové nesnášel už čistě z principu. Nuže? Existuje tedy alespoň jeden přijatelný důvod, proč by měl jít Severus Snape navštívit Luciuse Malfoye? Samozřejmě. Jeden prostý a nevinný důvod, který mu sliboval odměnu od jisté osoby. Ona osoba mu totiž pod pohrůžkou prokletí vysvětlila, že zkrátka MUSÍ jít navštívit jejího bratránka. Nutno podotknout, že hrozba prokletí nezabrala ani za mák - Severus se ani neobtěžoval otočit hlavu - až když mu pak vyhrožovala, že uklidí a vyčistí celou jeho laboratoř, tak se s ním dalo jednat jako se Zmijozelem, když už ne jako s člověkem. Nakonec mu tedy musela slíbit odměnu, ale přece jenom s nimi šel. Vskutku mistrovský kousek, jak podotkl Harry.
"Já se chovám dospěle!" ohradil se Sirius a přitom se zazubil na Ino, která jeho přítomnost očividně shledávala velice povznášející protože se znovu rozesmála. Slovo -znovu- by bylo lepší upřesnit. Od té doby co vyšli z Bradavic se totiž nepřestala smát a úplně zapomněla na své problémy. Tohle se ještě nikdy nikomu nepovedlo. Až teď tenhle....blázínek, dokázal vyřešit její problémy smíchem. Věděla, že to není trvalé řešení, ale zatím jí připadalo velice potěšující.
"Ale to není nic k smíchu! To je pravda!"
"Nechápu, proč jsem sem vlastně chodil," povzdechl si umučeně Severus a modlil se, aby už byli u Luciusova pokoje. Jenomže toho se chytila Lea a se zářivým úsměvem prohodila.
"Protože chceš dostat odměnu. Mám pro tebe nachystanou zmrzlinu, doufám, že ti jahodová chutná," zašveholila a celá jejich skupina propukla znovu v hlasitý smích.
"Ehm, asi bychom se měli ztišit," navrhla tiše Lily, když se přestala smát. Všichni pevně semkly rty, ale i tak bylo vidět, že jak se přemáhají. Ono představa Mistra lektvarů jak se večer láduje jahodou zmrzlinou byla prostě,....nepředstavitelná.
"Tak, tady to je," ukázala na jedny dveře Lily.
"A to víš protože...?" zeptal se zvědavě Harry.
"Protože mi cestu vysvětloval Viktor. Velice podrobně, prý bych se tu jinak ztratila."
"Aha."
Lily opatrně zaklepala na dveře, které byly v podstatě až v suterénu a pak vešla.
"No to si ze mě děláte srandu!" vyhrkl naprosto nearistokraticky Lucius, když si všiml přítomného procesí.
"No, ale že přinutí i tebe Severusi, to jsem opravdu nečekal."
Severus měl chuť po tomhle prohlášení Luciuse buď zabít, nebo vyhodit do povětří celý jeho pokoj. Pokud možno i s celou nemocnicí.
"Jsem rád, že tě těší má přítomnost," zasyčel místo toho sarkasticky lektvarolog a ležérně se opřel o rám dveří. Tvářil se, jako že mu je úplně jedno co se kolem něj děje, ale Lea ho už znala dobře. Byl rád, že tam je. Byl rád s ní, i když to znamenalo být na místě jako je tohle.

"Nedáme si něco k snědku?" zeptal se věčně hladový Sirius. Sophie a Alessandra ho obdařili nazlobenými pohledy.
"No snad jsem toho tolik neřek," zabručel a znovu vykoukl zpoza regálu.
"Proč vlastně hlídám já, zatímco vy dvě si tu šplháte pro knížky a..."
"Hlídej," zasyčela na něj Sophie, přesně jako její otec a Sirius sebou polekaně trhl.
"Tenhle tón si pro příště odpusť."
"No tak promiň, Siri, ale já....nemůžu...tuhle knížku vytáhnout!" funěla namáhavě a snažila se dostat z nejvyššího regálu snad nejtěžší knihu v knihovně. To jí bylo podobné. Když si něco umanula musela to mít.
"Nechceš s tím pomoct? Alessandra by mohla hlídat..."
"Na to zapomeň!" odsekla zmíněná osoba a pobaveně se ušklíbla jeho rozzuřenému pohledu. Koho mu tím jenom připomínala?
"Vy dvě," ukázal na ně přísně prstem, "jste se kompletně potatily."
Dívky se jako na povel zazubily a vyměnily si všeříkající pohledy.
Pak už to šlo ráz na ráz. Sophiina kniha vypadla a strhla s sebou i osobu co se ji snažila vypáčit. Jelikož ale Sophii podepírala Alessandra, poroučeli se k zemi obě. A aby toho nebylo málo, Sirius se jim snažil pomoct. Jak to dopadlo? Uprostřed oddělení s Omezeným přístupem se objevila hromada skládající se z nohou, rukou a sesypaných knih, přičemž se všemožně vrtěla, jak se snažil každý z nich osvobodit.
"Auu!"
"Jauvajs! Siri, to byla moje noha!"
"Sophie! To je moje hlava!"
"Tak se tak nešotoř."
"Ale to jsem nebyla já!"
"Siriusi!"
"Nemám tu vzduch, posuň se o kus!"
Po pár hektických minutách, se trojice dětí konečně rozpletla a namáhavě postavila na nohy.
"No..." začala oddechující Alessandra.
"Tohle asi jen tak neututláme," prohodila Sophie.
"Jo, už si to sem určitě mašíruje knihovnice a ta jestli...."
"Jestli co, Pane Pottere!? Jestli vás tu ZASE načapám tak udělám co?!" spustila na ně rozzlobeně zmíněná osoba a na potvrzení svého rozhořčení si dala ruce v bok.
"přijde, tak se jí budeme muset co nejvroucněji omluvit," prohodil s andělským úsměvem Sirius a nikdo by nevěřil, že je to už po sedmé, co se snaží vloupat do knihovny.

,,Můžete mi laskavě vysvětlit PROČ se chystáte vyloupit knihovnu?"
,,Nechceme ji vyloupit," prohodila dívka a upřela na ni své šedé oči. ,,My si chceme jen vypůjčit pár knih."
,,V oddělení s omezeným přístupem."
,,Ano."
Lily vydechla. Ta dívka si měla hrát s panenkami a přitom tu seděla ležérně opřená v sametovém křesle. Chtěli jí pokoj předělat celý, jenže ona nesouhlasila. Bylo jí dobře, když měla jednu stranu ,mamčinu´ a druhou ,tátovu´. Jak tomu ráda říkala.Tímhle jí odzbrojila. Ještě chybělo trochu vyrůst, vzít si paruku a sklenku vína do ruky a máme tu Luciuse jako vyšitého.

,,A vážně si myslíš, že to tu nevydržíš DVA DNY?"
,,Ino, vedle mého pokoje je márnice, jestli víš, co to znamená. A já bych tam vzhledem k součastné situaci nerad skončil."
Černovláska se rozhlédla jako by jí to nahnalo strach. O krok ustoupila a opřela se o stěnu.
,,Ale ne…"
Lea rozhodně odstrčila Severuse stranou.
,,Ino, prober se, jsi to TY! Pamatuješ si na sebe? Jsi moje kamarádka. Neztrácíš vědomí, jsi pořád u nás, pořád se na mě díváš."
Ina zavřela oči a zatnula pěsti, jako by chtěla do zdi za sebou vyrýt svůj monogram.
,,Ino!"
Lea zmateně vykřikla, když ji Severus odtáhl dál. Sirius překvapeně sledoval ženu, která se na něj smála celou cestu sem.
Vedle je márnice, vzpomněl se a došlo mu, že dnes tam skončí buď ona nebo oni. Pokud se nestane zázrak.

,,A co mi řekneš ty?" otočila se Lily rezignovaně na svou druhou dceru.
,,Že vzhledem ke konzistenci čaje, který jsi dnes vypila by jsi měla být duševně v naprostém pořádku, ale vzhledem k odpolední kávě s mým otcem je možné, že se v tvém těle smíchaly dvě zcela odlišné látky, které se mírně mění, když je připravuješ kouzlem, což táta velmi nezodpovědně dělá. A proto navrhuji, abychom tuto… Ehmm… Debatu… Odložili na později, až zmíněná látka vyprchá."
Rudovlasá dívenka pohodila vlasy a dělala, že nevnímá, jak se její sestra za matčinými zády snaží zamezit záchvatu smíchu.
,,Kon…Konzistence čaje…?" zamumlala Lily a měla pocit, že se zbláznila.
,,Siriusi?" otočila se na chlapce, který pouze pokrčil rameny.
"Holky," zamručel. ,,To dělají."

Přiskočil k ní a chytil ji do náruče. Nutno říct, že se automaticky otočil tak, aby jim nebylo vidět do obličeje. Bál se její reakce, až se probere. Otevřela oči. Chladné, aristokratické. Až se zděsil, jak málo zbylo z té milé ženy, kterou si za tu chvíli zamiloval. Tak moc, že se snažil dokázat nemožné jedním nemožným nápadem.

Rozesmála se.
Jak moc si byli podobní… Věrný, spravedlivý, obětavý, ale… No, trochu primitivní Harry, sarkastický Severus Snape v obležení lektvarů a samozřejmě klidný, aristokrat s pověstnou maskou ve tváři. I když… Momentálně se Alessa smála tak, že se o nějaké masce nedalo mluvit. Sophii cukaly koutky a Sirius se nechápavě díval z jedné na druhou.
,,Co jsem řekl?" zeptal se a celá místnost se v tu chvíli změnila v jeden jediný zvuk - Smích.

Ještě nádech. Výdech. A ještě jednou. Stál tak blízko ní. Vlastně jako školní Cassanova stál u spousty dívek, ale nikdy mu netlouklo srdce jako teď. Zběsile. Rychle. Zmateně. Naklonil se k ní blíž a ona vytřeštila oči. Těch pár posledních milimetrů, které dělily jejich ústa by překonal brzy, ale ještě dřív mu na tváři přistála facka, jakou nedostal už dlouho.
"Ještě jednou to zkusíš bez mého souhlasu a skončíš sám na severním pólu a bez šatů," zasyčela na něj nabroušeně a z očí jí skoro šlehaly blesky.
"Co...co to....?" mumlal šokovaně Sirius držíc se nechápavě za tvář.
"No co by," prohodil ležérně Severus jako by se nic nestalo "konečně ti jedna dala to, co si zasloužíš."
Lea se na něj zamračila, ale pak se zlomyslně usmála.
"S tím nemohu než souhlasit. Už bylo na čase."
"Ale..." namítl bezradně Sirius.
"Já také souhlasím. Ino udělala přesně to, co si přeje polovina žen, které Black potkal."
Lea mrkla na Luciuse a uviděla i v jeho očích pobavené jiskřičky. Připadalo jí to iracionální. Celá tahle situace. Usmívali se a žertovali tu, jako by se ještě před chvílí nic nestalo.
"Ino?" zeptala se najednou tiše a upřeně se podívala na svou kamarádku. "Jsi v pořádku? Vypadalo to dost....nebezpečně."
Oslovená pohodila rozverně hlavou.
"Nevím co ten blbec provedl, ale jsem v pořádku."
"Já nejsem blbec!" ohradil se dotčeně Sirius, kterému se konečně podařilo sestavit srozumitelnou větu.
"Ale jsi!" ozvalo se sborově a Sirius tak nějak nevěděl jak na to reagovat.

Konečně se přestali smát a Lily se na ně mohla zase zamračit.
"Každopádně jsme ale trochu odbočili od tématu, nemyslíte?"
Alessandra se narovnala stejně jako to dělával Lucius, Sophie až nápadně stejně pozvedla obočí a Sirius si unaveně povzdechl. U Merlina, opravdu tu má jejich zmenšené kopie!
"Jakou knihu vlastně chcete, že je v Oddělení s omezeným přístupem?"
"Nevíme stoprocentně, že se tam nachází. Ale z takových devadesáti tří až pěti procent tam jistě je. Jde o to, že jsme systematicky prozkoumali nám přístupnou část knihovny, kde jsme ovšem zmíněnou knihu nenašli. Tudíž existuje pouze pár dalších možností, kde by se mohla dále nacházet. Nejpravděpodobněji se samozřejmě jeví ta, že se kniha nachází v Oddělení s omezeným přístupem. Dále je možné, že je kniha vypůjčená, tudíž by byla u někoho z profesorů, ale nepředpokládala jsem, že by...."
"Dobře, stop!" vyhrkla Lily, protože Sophie by byla očividně schopná jí vyjmenovat všechny reálné - možná i nereálné - možnosti, kde by se kniha mohla nalézat. Ovšem jednu podstatnou věc, dívka taktně vynechala.
"Jak se ta kniha jmenuje?"
Lily si všimla kradmého pohledu, který si trojice dětí vyměnila.
"Víme jistě, jak se kniha nejmenuje," prohodila Alessandra s lehkým úsměvem a mrkla přitom na Sophii. Ta se jenom zašklebila a upřeně se zadívala z okna. Přemýšlela. Pak jí blýsklo povědomě v očích a Alessandra pochopila, že její sestřičku právě něco napadlo. Nevěděla, jestli se má bát nebo si oddechnout.
"Jedná se o starou knihu receptů z doby před Grindewaldem, která byla zakázána z důvodu několika posledních stránek, na kterých autor popisuje svůj názor na tehdejší politickou situaci."
Lily se na ni překvapeně podívala.
"Knihu receptů?"
Alessandra se nechápavě podívala na Sophie, která se nervózně ošila. Co to probůh její sestra vymýšlí? Všimla si, jak je Sophie čím dál víc nervózní a tak se rozhodla situaci zachránit.
"Chtěli jsme Vám všem a hlavně tátovi, upéct dort. Až se vrátí z nemocnice," vysypala ze sebe přesvědčivě a povzbudivě se usmála na Sophii.
Lily se na ně znovu usmála, ale tentokrát se jí v očích zatřpytily slzy.
"To je od Vás moc pěkné. Tak já Vám tu knihu přinesu, ano?" vyhrkla a rychle vyšla z pokoje.
"Sophie! Teď přijde na to, že jsme lhaly!"
"Nepřijde na to," zahuhlala Sophie. "Jedna z knih, která na nás spadla v knihovně, byla zrovna tahleta. Nejdřív mi nedošlo proč jsme na ni narazili v Oddělení s omezeným přístupem, ale pak jsem si vzpomněla na to, že jsem v seznamu u knihovnice viděla poznámku o těch několika posledních stranách."
"Jako v tom seznamu, který má přes tisíc stránek?!" vyhrkl šokovaně Sirius a nevěřícně potřásl hlavou.
Sophie se lehce usmála.
"Prostě jsem si ho párkrát přečetla a tak nějak jsem si z něj prostě něco zapamatovala a..."
"Drmolíš," povzdechla si Alessandra a pak se na zamračila "a doufám, že taky víš, co nás teď bude čekat, že?"
Sophie omluvně pokrčila rameny.
"Pečení ale nemůže být tak těžké, ne?"

,,Musíte zmizet! Hned!" Lea se na vyděšenou ženu překvapeně zadívala.
,,Al…"
,,Zmizte!" nenechala ji nic říct sestřička.
Pohodila zděšeně krátkými černými vlasy.
,,Viktora zničí to, že se vám snaží pomoct…"
Po tváři jí stekla slza a ona ji až příliš rychle setřela hřbetem ruky.
,,Chtějí ho zabít, chápete? Za napomáhání smrtijedům…"
Sirius tiše hvízdl.
To bylo špatné.
Jediný, kdo tu může zůstat a dělat, že se nic neděje je ten, kdo vlastně žije.
,,Aha, takže jediný problém je Malfoy."
,,Ne!" vyjekla na něj černovláska a bílý plášť se jí roztočil kolem těla jako neposlušní hadi.
Přecházela kolem dokola.
,,Nesmíte tu být vy, ona a támhleta. Svým způsobem tu může zůstat pan profesor, Potter a Malfoy musí také pryč. Tak jak chcete zmizet?" zavrčela šíleně.
Lea zrudla, když ji nazvala támhletou.
,,Tak hele, my jsme si to zavařili, my si to i sníme. Odcházíme."
Rudá až za ušima popadla Severuse za ruku, kývla na ostatní a táhla je k zadní stěně.
Lucius s pochopení přešel k nim a mávl rukou.
Zdálo se, že se nic neděje, ale po chvíli začali vzduch prořezávat zlatavé záblesky.
Nitky osudu.
Lea na druhé straně pracovala na tom samém. Nikdo nemůže najít dva lidi, kteří dokážou splést štít ze vzduchu. Štít neviditelnosti, neslyšnosti. Vlastně v té místnosti není vytvořené žádné kouzlo. Poznal by to jen jeden z nich a jedinými, kdo mohl přijít na rutinní kontrolu ministerstva byli vlastně oni. I když byl on mrtvý, takže vlastně pouze jeho drahá sestřenka.
Michaela překvapeně sledovala jak mizí.
,,Co tu děláte?" hlas pošuka Moodyho se rozlehl napohled prázdnou místností.
,,Kde je Viktor?"zeptala se rozčileně zmatená sestřička.
Bylo toho na ní moc.
Tak moc, že se jí během chvíle zatmělo před očima a ona klesla k zemi.
Později jí Viktor vymazal vzpomínky. Nikdo nesměl vědět, že tam Lucius s ostatními doopravdy byl. I když to někdo ví. Někdo, kdo je zradil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Keta Keta | Web | 15. dubna 2012 v 18:59 | Reagovat

Zbožňuju Sophiiny vyjadřovací schopnosti :D Už jen kvůli nim se z ní stala moje nová oblíbená postava xDD

2 Stella Stella | Web | 15. dubna 2012 v 19:35 | Reagovat

Skvělé pokračování, hlavně u toho rozhovoru se Sophii, Alessou, Siriusem a Lily jsem se docela zasmála :D

3 Surynka Surynka | Web | 3. května 2012 v 17:32 | Reagovat

Teda... koukám jak blázen, jak je to propletené a kolik jste toho vymyslely... jdu na další část ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama