Černá kočka

19. dubna 2012 v 13:33 | Berenika
Šílené to dílko! Krátké kvůli rozsahu, se zadávacími slovy jako "skafandr" nebo "Hello Kitty." Raději již po sobě "hororový" příběh ani nebudu číst. Beru jej jako parodii než jako horor a parodie nepíšu ráda, ale velmi ráda zkouším a to obzvláště ve chvíli, kdy hrozí, že mi dá soutěžní zadání zabrat. Přesně řečeno soutěžní zadání pro Literární Klub, který i s hlasováním o vítězi a seznamem skvělých dílek najdete zde -


Drobné děvčátko se zřejmě rozhodlo svým rodičům dnešní den zkomplikovat.
Ze školky se totiž nevrátilo samotné, ale s černou kočkou v náručí. Prý mu přeběhla přes cestu a ona nemělo to srdce mazlivé kotě odehnat. A jak byste mohli říkat tak roztomilému stvoření kočičího původu, když vám je teprve šest? Micka.



A Micka se ještě se špinavou srstí a s tlapkami umývanými zřejmě pouze v kalužích uvelebila na čistě bílém povlečení. A tak teď dívka stála přede dveřmi koupelny a přehrávala si v hlavě rozhovor s rodiči. Jednoduchý úkol. Spustit pračku a jít si hrát s již zmíněným černým klubíčkem.
Zavřela za sebou dubové dveře a bosýma nohama našlapovala po bleděmodrých kachličkách. Tričko s Hello Kitty jí bylo na první pohled příliš velké stejně jako modrý skafandr byl příliš velký drobné panence, kterou držela v pravé ruce. Na tak malou dívku bylo vlastně všechno velké, dokonce i ta krabice, které říkali pračka a kterou měla spustit.


"Který knoflík…?" zamumlala nahlas s náznakem otázky a zamyslela se.
Úsměv od ucha k uchu jaký vídávala u klanů v cirkuse dokázala skvěle napodobit, i když ten její měl i provinilý nádech. Zvlášť ve chvíli, kdy zmáčkla něco špatně. Samozřejmě. Jinak by totiž zpod pračky nezačala vytékat rudě zabarvená voda. Netušila, čím to je, ale vyděsilo ji to. Nechápala to a spěšně couvla. Panenka uvnitř podivného obleku - skafandru jí vypadla z dlaní. Její majitelka se zamračila. Použila jedno pro svůj věk nevhodné slůvko a rozrazila dveře z koupelny, aby mohla začít křičet.


Podivný to pohled. Na stole, kde v tuto dobu měl být oběd, chyběly příbory, vidličky byly zaraženy po obvodu kuchyňské linky do dřeva a jeden z talířů se ještě stále kutálel směrem k ní než zařinčel a bezvládně dopadl na zem. Květináče s kaktusy a dokonce i ten s máminou oblíbenou fialkou ležely na zemi. Tapety na zdech už dávno nebyly tím, čím dřív. Teď byly rozdrásané kočičími drápy. Dvě těla se v děsivě morbidním okamžiku podivně zkroutila na židlích jako kdyby se jejich majitelé právě chystali k obědu a nějakým způsobem u toho usnuli.
A do toho všeho se ozvalo kočičí zamňoukání.


Dva kroky zpět stačily k tomu, aby blondýnka na kluzké podlaze uklouzla a dopadla do krve.
Nehýbala se. Bůh ví, proč tomu tak bylo. Snad za to mohl podivně chladný pohled zářivě jedovatých kočičích očí. A nebo se při pádu uhodila o hranu umyvadla a zlomila si vaz.
Micka se protáhla a líným krokem zamířila k jednomu z nehybných těl.
K malé dívce do koupelny. K dívce, která ji sem přinesla. Ke své paní.


Komu se poštěstí stát se majitelem smrti? Přitulila se k chladnoucímu tělu a zůstala, dokud z něj bylo cítit alespoň trochu tepla. A pak se prostě zvedla, vyskočila oknem ven a s kožíškem od krve zmizela.
Neberte domů černé kočky, které vám přeběhnout přes cestu.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Arya Arya | Web | 19. dubna 2012 v 14:05 | Reagovat

Trošičku morbidní, ale proč ne. Rozhodně je to zajímavý nápad... :-D

2 Berenika Berenika | E-mail | Web | 19. dubna 2012 v 14:10 | Reagovat

[1]: Trošičku morbidní je v téhle povídce synonymum pro přehánění :-D Ale proč ne, už takhle sem dávám všechno xD

3 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 19. dubna 2012 v 14:37 | Reagovat

Dobrý příspěvek k roku Kocůra!

4 yellow-dog yellow-dog | Web | 19. dubna 2012 v 15:16 | Reagovat

Ne, mně se to líbilo zvlášť ta poslední věta. Ale cítím se trochu provinile, protože má zlomyslná povaha se při uklouznutí chtěla smát :D.

5 Berenika Berenika | E-mail | Web | 19. dubna 2012 v 16:31 | Reagovat

[3]: I tak se to dá brát, děkuji za pochvalu xD

[4]: A jak provinile se mám cítit já, když jsem to psala? xD Cítím se jako psychopat! :-D  :-D  :-D

6 Martin Pecha Martin Pecha | E-mail | Web | 19. dubna 2012 v 22:19 | Reagovat

Ahoj, máš docela zajímavý blog. Líbí se mi tvoje články. Kdyby si se třeba chtěla pochlubit i dál, mohla by si zkusit www.publikuj-to.cz :-) Nechci tu spamovat, jen dávám nabídku :-) klidně to hned zase smaž :-)

7 Lai Lai | E-mail | Web | 22. dubna 2012 v 16:54 | Reagovat

Skvělé dílko, Ber! Znamenitý nápad.
Jediné, co bych si dovolila vytknout, je příslovce "bezvládně" ve spojení s talířem. Talíř totiž nikdy neměl vládu nad sebou, poněvadž postrádal mysli, čímž zájmeno "bezvládný" poněkud postrádá významu.
A dva předposlední odstavce jsou trochu zmatené, čtenář chvílemi nemá přehled, zda čte o dívce nebo o rodičích. Každpádně povídka má tu správnou mrazivou atmosféru; rozvíjí potenciál šoku, který zaskakuje nepřipravené obecenstvo; nabízí hrůzu nezkalenou očekáváním, vypěstovaným klišovitou scénou. Znamenitá práce.    

[5]: Psychopat? To ke spisovatelské profesi nerozlučně patří, ne? xD
Naopak, dle mého soudu by bylo třeba ještě více popustit uzdu smělosti. Čtenář, který se uchýlí ke čtení dílka hororového ladění, to přímo očekává.

8 Keta Keta | Web | 26. dubna 2012 v 15:19 | Reagovat

To bylo... překvapivé a dost děsivé :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama